Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Jana Kratochvílová: A co Spiriti?! Mají si kde hrát?

    Zpěvačka Jana Kratochvílová spoluvytvářela se svými skupinami Motor a Heval začátkem 80. let minulého století oživující výtrysk rockové energie v tehdejším Československu. Její koncerty byly nejen plné nespoutanosti a hudebních dobrodružství, vstupujících do tehdy aktuálních proudů nové vlny a reggae, ale také plné divadelnosti – tance, prapodivných kostýmů, živé komunikace s diváky. Byla a dodnes je dokladem, že rock je vlastně divadlo a divadlo může být rock.

    Momentálně se jmenuji Jasmina. Snímek archiv

    Jana Kratochvílová dnes sídlí v Anglii a do Česka se vrací jen příležitostně. Její nadcházející koncert v pátek 7. října v pražské Akropoli, na němž pokřtí výběrové 2-CD No a co s hity z celé její dosavadní hudební kariéry, je jednou z výjimečných příležitostí, jak tohoto „exota české rockové hudby“ živě vidět a slyšet. A teprv naživo je to pravé divadlo-show-rockový koncert.

    Přinášíme rozhovor, který v létě během příprav svého koncertu poskytla. Utíká v něm do všech emotivních stran, jak je u ní obvyklé a jak exemplárně prokázala v TV cyklu o ženách, který kdysi pro ČT připravil Jan Burian. Vzpomínáte, jak v kostýmu vesmírné ženy tančila mezi stromy v parku na pražském Výstavišti a on jen nevěřícně zíral?

    Na vašich prvních nahrávkách má velký podíl skladatel Pavel Trnavský, ovšem po nějaké době jste spolupráci přerušili. Proč?

    Tvůrčí propojení se skladatelem, muzikantem a kamarádem Pavlem Trnavským pro mne bylo osudové. Pavel je autorem písní No a co, Copánky, První váhavé svítání, Publikum tvé jsem já, Rama a Sita, Jen jedna je ta pravá, Pope Reagge, Nikdy neztrácej svou víru a mnoha, mnoha dalších včetně těch anglických. Kdyby nás negativní síly nezastavily v začátcích naší spolupráce, nikdo by nás z TOP pozice české pop music nesesadil! Říkám to napůl jako vtip, ale napůl i jako pravdu.

    Vaším dalším osudovým mužem, a to v rovině tvůrčí i osobní, je Jiří Hrubeš, bývalý bubeník Pražského výběru.

    Dnes spolupracuji převážně právě s ním. On také vytváří muzikantské zázraky! Je to až neuvěřitelné: jako zpěvačka mám v životě štěstí na samé geniální skladatele. Ovšem asi to Osud vyvažuje tím, že přináší do mojí „pěvecké – muzikantské kariéry” samé překážky, trable a zákazy. Důsledkem je, že tato absolutně světová skladatelská úroveň nebyla nikdy patřičně doceněna. Supraphon to teď vydáním alba No a co zčásti napravuje. Nakonec, ono nedocenění známe i z historie: Richard Wagner dlouho nedošel uznání a Beethovena na konci jeho života ignoroval celý císařský rakouský systém.

    Vraťme se raději zpátky k Jiřímu Hrubešovi…

    Jirka Jirius je ten největší genius ze všech, které jsem mohla zblízka poznat. Životem mi bylo přáno vytvářet s ním překrásné songy, které nejenom že působí silně a pozitivně na všechny ostatní, ale zasahují i moje srdce. Jeho píseň Růží princezna je podle mnohých soudů Kapradina 21. století. Osobně si myslím, že ji dokonce svojí náplní, dynamikou a harmonickými frekvencemi světa a vesmíru přesahuje. Je v ní zakódována Tajná hudba nových sfér. Tímto je ovšem v Růží princezně prozrazena…

    V pražské Akropolis pokřtí 7. října výběrové 2CD No a co! Repro archiv Supraphon

    Připravujete vedle výběrového alba i nové nahrávky?

    Celý rok pracujeme na sólovém albu Illuminscence. Písně se neustále proměňují, jak je denně s muzikantky tvoříme. Napsali jsme i rockovou operu, dokonce i tři superhity pro mistra mistrů Karla Gotta! Jirka je zaaranžoval a dal jim punc hudby 22. století; snad se budou líbit. Pokračujeme tak v hudebních cestách, které se nedají zastavit. Je to podobné, jako když někdo musí neustále kouřit nebo jíst svíčkovou s knedlíkem. Říkám to ale jenom jako příměr! My nekouříme a svíčkovou jíme pouze veganskou.

    Veganství vás tedy stále drží…

    Jistě. Navíc teď experimentuji s tím, že jsem momentálně „vodarian“, nejím žádnou stravu, jenom vodu, případně čaj a džusy. Nevím, jak dlouho to vydržím, zatím jsem v tom několik týdnů a jsem O. K. Ovšem jiným to nedoporučuji! Je to opravdu můj privátní experiment s hmotou.

    Slavné jsou vaše časté přezdívky (možná to není úplně správné slovo). Kým jste nyní?

    Momentálně se jmenuji Jasmina. Můj milovaný tatínek, který je už v nebi, mi kdysi dal první „dospělácký“ parfém s vůní jasmínu, byly v něm dokonce drobounké lístečky a kvítečky. Celé to bylo v kouzelné křišťálové nádobce. Právě tu jsem po delší době náhodou našla, dokonce v ní byl ještě i ten můj „první parfém“, i když jenom pár kapiček. Nakapala jsem si je na obličej a najednou jsem ucítila tu všeobjímající nádhernou milující přítomnost svého předrahého tatínka. Tatínka, který mi toho v životě tolik dal a kterého nesmírně a na věky miluji. Najednou jsem brečela a brečela, myslela jsem si, že už nikdy nepřestanu, jedině tehdy, až si svého tatínka vybrečím zpátky. A to už mi není ani pět ani patnáct let… I když my roky nepočítáme a neuznáváme, protože to je jenom výmysl byrokracie, aby bylo možné strčit lidi do šuplíků pseudo-existence a tím je magicky ovládat. My přece nemůžeme mít nějaké „roky“ či co… My všichni jsme přece nesmrtelní Spiriti, i když momentálně oblouznění systémem zvaným Bio-Matrix/DNA Programs. A to z nás činí jakési biologické mašiny/zombie a chce nás to všechny zpracovat do opravdových „bio-robotů“ ovládaných jedním centrálním Robo-systémem. Ale co Spiriti?! Mají si kde hrát?

    Asi věříte v posmrtný život – jak si ho představujete?

    Tak, že se konečně všichni probudíme z komatického snu, z této noční můry. Bude to „normální život“, konečně se vrátíme do svých opravdových životů, které opravdově žijí naši Spiriti, tedy my všichni v pravém stavu. Ať už to bude v jakékoliv, ovšem vždy dobrovolně vybrané podobě.

    Chystáte nové řadové album. Jaké a co v něm bude?

    Jirius napsal megahity, nechte se překvapit! Bude to Album roku 2012! Budou na něm i písně, které jsme natočili s Lady Christiane Kubrick, což je manželka nedávno zesnulého fantastického režiséra Stanleyho Kubricka. Herečka, úžasná malířka, filosofka… a teď, díky našim písním, i zpěvačka. Paní Kubrickovou máme moc rádi. Obdivujeme ji jako opravdovou Lady se vším všudy.

    Čím se – vedle muziky – zabýváte?

    Miluji poezii! Právě mě uchvacuje objevování básníků 19. století a přelomu 19. a 20. století. Je tolik drahocenných básníků, a českých, a tolik jich je neprávem zapomenutých! Moc ráda bych natočila album, kde bych je uvedla, tedy recitovala – a Jirius by k tomu mohl nahrát suprovou muziku. Třeba to někdy ve vhodných okamžicích uděláme. A další věc: Jirka vytváří úžasné obrazy a sochy, některé dokonce hrají! Bylo by zajímavé uspořádat výstavu obrazů a umění vůbec třeba s Karlem Gottem, který taky maluje krásně, i když v úplně jiném stylu. V tom by ale byl právě byl půvab takové expozice. A taky jsem oprášila kytaru, i tu elektrickou. Ráda bych se naučila hrát na harfu, zatím zkouším alespoň harmoniku. Celé roky jsem hrála na housle, jednou bych si přála hrát i na varhany. To je plánů na několik životů, že jo? Anebo na jeden, který nikdy nekončí, jen mění scény a kulisy.

    V jakém jste spirituálním stádiu?

    Máme teď motto: Jak mluvíme, tak manifestujeme. Připojujeme je k dalšímu našemu oblíbenému: Jak myslíme, tak manifestujeme. To vyjadřuje vše. Mimo jiné i to, jak moc ještě musíme dohánět a vylepšovat, abychom opravdu mohli projevit a ukázat – „zmanifestovat“ – to, po čem ze srdce a s vůlí našich Spiritů toužíme. Všem našim spolu-Spiritům přejeme, ať se jim podaří zmanifestovat všechno to, co si jako ryzí a nádherní Spiriti přejí. Po čem ze srdce touží. Posíláme všem proudy světla a nesmírné vesmírné lásky!

    (redakčně upravil hul)

    ///

    JANA KRATOCHVÍLOVÁ

    Začínala v experimentální skupině legendárního tanečního choreografa Franka Towena. I když ji zajímal tanec, její první angažmá bylo ve skupině Country beat Jiřího Brabce, poté působila v několika skupinách, například v jazz-rockové Expanzi, odkud v roce 1976 přešla s Pavlem Trnavským do Jazz Q Martina Kratochvíla. Další hudební cesta vedla přes spolupráci se skupinou Kroky, studiové seskupení Diskobolos, ale hlavně sama postavila skupinu Motor, se kterou natočila první album. Další spolupráci zahájila se skupinou Heval. Po účasti na festivalu v irském Dublinu se již do Československa nevrátila. Od roku 1983 žije v Londýně. Zde také umělecky působí a vydává nahrávky pod různými uměleckými jmény. Do ČR se vrací jen občas. V těchto dnech vydává výběrové CD největších hitů No a co!, které obsahuje především písničky, které Jana nahrála pro značku Supraphon.


    Komentáře k článku: Jana Kratochvílová: A co Spiriti?! Mají si kde hrát?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,