Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jan Zvoník

    FOTO ND Brno

    Jan Zvoník

    15. 9. 1956 Brno – 1. 6. 2012 Brno

    Herec. Dlouholetý člen činohry Národního divadla Brno.

    Po ukončení konzervatoře nastoupil do Činohry Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. V roce 1982 přešel do činohry Státního divadla v Brně jako vyzrálý herec s dob­rou jevištní průpravou, neokázalými he­reckými prostředky a vysokou pohybovou kulturou. Zde ztvárnil četné role domácí­ho i světového repertoáru a ihned se za­řadil mezi přední herce této brněnské či­noherní scény. Diváky i odbornou kritiku zaujal v roli Emila Magise ve hře Vajíčko Féliciena Marceaua, v jehož interpreta­ci tato postava vyzněla sugestivně, ukáz­něně a s velkým vnitřním soustředěním. Roberta Lightfoota ve hře Zdeňka Kaloče V zajetí něžné chiméry stejně jako k dal­ší postavě Molièrova Dona Juana v úpravě Bertolta Brechta nebo úskočného diplo­mata Odyssea ve hře Troilus a Cressida Williama Shakespeara. I v dalších inscenacích přesvědčil jako eru­dovaný herec, např. to byl vynikající Smerdakov v hře Bratři Karamazovi Fjodora Michajloviče Dostojevského, kde skvěle vnikl do složité psychologie této utlačova­né a vnitřně rozpolcené postavy. Svůj ko­mediální talent uplatnil v roli Pana Fran­ce v Lucerně Aloise Jiráska a v postavě Onučkina v Ženitbě Nikolaje Vasiljeviče Gogola. S velkým úspěchem si zopakoval Hamleta ve stejnojmenné hře Williama Shakespeara.

    Hamlet 1988. FOTO ND Brno

    Teatrolog Zdeněk Srna k nezapomenu­telnému výkonu Jana Zvoníka v této roli poznamenává: Jan Zvoník může pře­ce jen s nadhledem přicházejího umě­leckého zrá razněji uplatnit své psychofyzické vybavení a není nucen předčasně vstupovat do soutěže s lid­skou zralostí mužského věku. Monolog Zvoníkova Hamleta ,Být či nebýt‛ zní bez hlubokomyslného zatí­žení, které vychutnávají milovníci a znal­ci Shakespeara v tradič autorské verzi. Hamlet Jana Zvoníka na jevišti Mahenova divadla není jen dalším krokem v rozvo­ji hercovy osobitosti, ale uměleckým vý­konem hodným tradice i současností to scény. Je kritikovou radostí, může-li kon­statovat, že odcházejí herecká generace zde dostá stojné stupce.

    Dále to byl Alois Piškytle v Dalskabátech Jana Drdy, Don Gusman Brimbrion v Beaumarchaisově Figarově svatbě a výtečný Verbíř v Matce Kuráži Bertol­ta Brechta. Ve hře Rosmersholm Henrika Ibsena hrál Ulrika Brendela. Ve hře Thortona Nivena Wildera Naše městečko, který svou hru staví z „žánrových“ obrázků, jež po­stupně skládají celek malého města, ztvár­nil Jan Zvoník postavu Pana Morgana, ve hře Ithaka nejhranějšího německého diva­delního autora Bottha Strausse hrál jedno­ho z nápadníků Pénelopy Demptolemose, v Tarelkinově smrti Alexandra Suchovo-Kobylina vytvořil roli Úředníka Ibiso­va, ve hře Hlava XXII Josepha Hellera byl obsazen do role četaře Towsera, druhé­ho vojenského policisty a kapitána Blacka. Ve hře Kozlí zpěv Franze Werfela ztvár­nil rolí Krasnokrajského starosty a v insce­naci Jak se bavil pan Sloane Joea Ortona vytvořil roli Kempa. Jeho poslední rolí na scéně Mahenova divadla byl skvělý soudce Vin­cente Jarriguez, nadšený řešílek různých hlavolamů ve hře Tajemství pralesa ane­bo 800 mil po Amazonce podle scénáře a v režii Arnošta Goldflama dle románu Julese Verna. Byl her­cem, který dovedl vždy vycítit podstatu každé role, a vytvořit tak vzácnou kontinu­itu mezi jevištěm a hledištěm. V roce 2008 zanechal z váž­ných zdravotních důvodů herectví a opustil soubor NDB.

    (citováno z publikace Evy Šlapanské JUBILANTI 2011)

    • Autor:
    • Publikováno: 9. června 2012

    Komentáře k článku: Jan Zvoník

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,