Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jan Wolf (pražský radní pro kulturu): Kostlivci na mě ze skříní nevypadli

    S radním pro pražskou kulturu Janem Wolfem (Trojkoalice SZ, KDU-ČSL, STAN) jsme začali připravovat rozhovor o koncepčních otázkách kultury a divadla v metropoli za vlády jedné koalice, publikujeme ho snad už před vznikem koalice nové. I Jan Wolf měl na podzim víc starostí s pražskou politikou než s pražskou kulturou.

    Jan Wolf

    Jan Wolf FOTO ARCHIV

    Pane radní, vypadli na vás ze skříní kostlivci z dob vašich předchůdců?

    Možná mám zatím štěstí, ale o kostlivcích určitě hovořit nemůžu. Leč nedořešených zásadních úkolů (k řešení) mi můj předchůdce zanechal poměrně dost. Připomenu nejdůležitější: optimalizace pražské divadelní sítě, další etapa transformace divadel, hodnocení divadel i divadelních ředitelů a s tím související výběrová řízení, nová koncertní síň, umístění Slovanské epopeje, dohoda o foyeru Divadla Na zábradlí.

    Co z toho je urgentní?

    V této chvíli asi považuji za nejdůležitější vyřešit problém dalšího zdárného fungování našich divadel – ověřit jejich zaměření, dramaturgické směřování, celkovou životaschopnost. Vždyť někteří ředitelé jsou na svých postech dvě desítky let (jak neopomene často připomínat kritika) a to by opravdu mohlo vést ke stereotypu či k ustrnutí. Zahájili jsme proto sérii výběrových řízení na ředitele/ředitelky našich příspěvkových organizací – aktuálně v divadle Minor a v Muzeu hlavního města Prahy. Postupně proběhnou výběrová řízení ve všech našich organizacích, tedy i v námi zřizovaných divadlech.

    Prahou léta obchází strašidlo transformace divadel, jak se k němu stavíte?

    Máte pravdu – je to letitý problém, který se Praha snaží řešit už od roku 2002. Ale po završení první etapy, která se týkala Činoherního klubu, Divadla Archa, Semaforu a Divadla Komedie, se přes veškeré úsilí nepodařilo nalézt shodu na modelu dalšího pokračování. Důvodem byly nejen výhrady divadelních ředitelů, kteří poukazovali na nedostatečnou připravenost celého projektu i na nutnost individuálního přístupu k transformaci, ale především nejednotný pohled politické reprezentace města.

    Transformace měla mimo jiné oslabit přímé zřizování divadla politiky, považujete to za rozumné?

    Řekl bych, že určitý vliv by si město mělo rozhodně ponechat, ale zdá se, že jej lze docela dobře uplatnit ve správních a dozorčích radách. Navíc se trend spoluodpovědnosti odborníků za rozhodování prosazuje v kultuře obecně – však je také výsledkem dlouhodobé nespokojenosti kulturní obce s verdikty politiků. Již několik let město nechává hodnocení projektů v grantovém řízení výhradně odborníkům, o poskytnutí či neposkytnutí dotace tedy primárně rozhodují znalci, i když jejich návrhy podléhají schválení rady, respektive Zastupitelstva HMP.

    Rekonstruovaná kavárna

    Rekonstruovaná kavárna Divadla Pod Palmovkou FOTO ARCHIV DIVADLA

    Myslíte, že transformovaná divadla jsou ve svém rozhodování jaksi čilejší, odvážnější, že je v nich víc vnitřního pohybu?

    Pokud mohu soudit z dosavadních reakcí a ohlasů ředitelů transformovaných divadel, jsou určitě méně svázáni nařízeními a předpisy. Umožňuje jim to volnější a pružnější rozhodování jak v personální, tak ekonomické rovině. Co se týče umělecké úrovně jednotlivých scén, nejlépe ji snad vystihuje prohlášení jednoho z ředitelů, že obyčejný divák změnu právní subjektivity vůbec nezaznamenal. Určitým problémem se u těchto organizací jeví zajištění investic – ale i to by mělo pomoci řešit grantové řízení, které bylo nově rozšířeno o investiční podporu. Na druhou stranu, divadla, co máme, sbírají jedno ocenění za druhým.

    Jeden z cílů transformace divadel tedy budete řešit pravidelnými rekonkurzy jejich ředitelů.

    Ano, jak už jsem uvedl. Souvisí s tím potřeba evaluace divadel, kterou město sleduje již dlouho. Výsledkem dlouhodobé snahy o řešení problému bylo zadání studie Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě u Institutu umění – Divadelního ústavu. Materiál doplnila oponentura Divadelní fakulty Akademie múzických umění. Jedním ze závěrů této studie bylo doporučení, aby byl důsledně aplikován šestiletý cyklus jmenování ředitelů příspěvkových organizací. U nově vypisovaných výběrových řízení už tuto zásadu dodržujeme. Cílem je zvýšit dynamiku činnosti příspěvkových organizací jakožto veřejnoprávních subjektů jak v uměleckém zaměření, tak v oblastech ostatních.

    Jak konkrétně budou rekonkurzy probíhat?

    Změnili jsme dosavadní praxi tím, že výběrové řízení na funkce placené z veřejných prostředků je otevřené nejen pro nové uchazeče, ale i pro stávajícího ředitele. Všichni mají možnost předložit své projekty/koncepce rozvoje dané organizace. Posoudí je komise jmenovaná Radou hl. m. Prahy, nadpoloviční většinu v ní budou vždy tvořit odborníci a přirozené autority divadelní obce. První výběrová řízení podle výše uvedených pravidel právě probíhají. Následně chceme zkušenosti vyhodnotit a eventuálně upravit.

    Vyhovuje podle vás forma příspěvkové organizace činnosti divadel?

    S formou příspěvkové organizace jsem se sžil již za svého působení na ministerstvu kultury. Pozitivně chápu přímý vliv zřizovatele na hospodaření příspěvkové organizace a nakládání s jejím majetkem, také pravidelnost jejího financování, přímou kontrolu města a značnou stabilitu, což jsou dobrá východiska pro kvalitní tvorbu divadel. Také audit pražských divadel provedený firmou KPMG Česká republika v roce 2009 konstatoval naprostou profesionalitu a odpovědnost při nakládání s finančními příspěvky zřizovatele i v případě nákladnějších a výpravnějších inscenací s větším obsazením. Pražský divák tak může volit mezi iluzí velkého výpravného divadla, zřizovaného městem, a nejrůznějšími alternativními scénami podporovanými městem v grantovém řízení.

    Jste spokojen s technickým stavem a vybavením divadelních budov?

    Zde je třeba rozlišovat – jiné jsou možnosti u budov vlastněných městem, even­tuálně městskou částí, zcela odlišná je situace divadel v nájmu, neboť investice do budovy provádí majitel objektu. Podle bleskového průzkumu provedeného v příspěvkových organizacích je vedení většiny divadel překvapivě v zásadě spokojeno. Ředitelé sice konstatují, že je stále co zlepšovat a zcela spokojen nebude asi nikdy nikdo, ale uvědomují si omezené rozpočtové možnosti. Problematická je momentálně situace v Divadle Na zábradlí, kde je nezbytné zajistit nový přístup do hlediště zastřešením dvora (zadní foyer a další prostory musely být vráceny majiteli).

    Máte za sebou rekonstrukci Divadla pod Palmovkou, co všechno se opravilo a za kolik?

    Už jsem to uvedl na tiskové konferenci ke slavnostnímu znovuotevření divadla, tak jen připomenu: V červnu 2013 byly spodní vodou z Rokytky zaplaveny suterénní prostory budovy a byly poškozeny kotelna, elektroinstalace, vzduchotechnika a také sklady dekorací a rekvizit. Bylo rozhodnuto, že hl. m. Praha nechá divadlo kompletně opravit, a především přesune technologické zázemí o patro výš tak, aby v případě další povodně již nebylo poškozeno. Rekonstrukci poškozené budovy převzal Odbor městského investora, resp. Odbor technické vybavenosti MHMP. Původně odhadované náklady ve výši 63 mil. Kč zřejmě nebudou dosaženy – od roku 2013 do konce roku 2015, resp. do začátku roku 2016, se náklady předpokládají ve výši necelých 51 mil. Kč a zahrnují geodetické práce, průzkumné a projektové práce, elektromontážní práce, stavební práce, autorský dozor a inženýring stavby.

    Bohužel se divadlo stále potýká s nedostatky provedených prací – jejich rozsah budeme moci upřesnit až po skončení zkušebního provozu, tj. za zhruba šest měsíců.

    Které další investice do pražské divadelní infrastruktury plánujete?

    Plánované investice u jednotlivých scén zahrnují vzhledem k rychle postupující technické náročnosti současných inscenací především průběžnou modernizaci jevištních technologií a vybavení k obsluze představení. A také zvýšení pohodlí pro diváky. Konkrétně pro rok 2016 připravujeme především dovybavení scénického osvětlení, technologie zvuku a úpravu jevištního zařízení v Hudebním divadle v Karlíně a výměnu sedadel v hledišti Divadla ABC.

    Suterén divadla 2013

    Suterén Divadla Pod Palmovkou 6. června 2013 FOTO ARCHIV DIVADLA

    Považujete za rozumné dotovat někdy vysoké nájmy divadel v soukromých budovách?

    Určitě považuji za rozumnější investovat do rozvoje vlastních objektů – ať už se to týká budov, či vybavení. Ale při konečném rozhodování musíme respektovat i historické danosti – genius loci některých scén. Město se proto snaží s majiteli vyjednat „rozumné“ nájmy, které rozpočet metropole unese. Ale perspektivně se určitě budeme snažit maximálně využít především budovy, které jsou v majetku města.

    Jste spokojen s pražským grantovým systémem, potažmo co byste na něm změnil?

    Řekl bych, že grantový systém na léta 2010–2015 byl nejúčinnějším nástrojem podpory hlavního města Prahy v oblasti kultury a umění. Chci především připomenout, že podléhal přesně stanovenému a Evropskou komisí notifikovanému odbornému hodnocení. Z něho také vychází nově schválený Grantový systém hl. m. Prahy v oblasti kultury a umění na léta 2016–2021, který navíc zohledňuje nové okolnosti vyplývající z Nařízení Evropské komise (EU) č. 651/2014. Základním určujícím prvkem systému je jeho otevření všem žadatelům bez ohledu na jejich právní subjektivitu, tedy všem aktivitám neziskových organizací, kulturních institucí a dalším fyzickým a právnickým osobám. Zásadně je posílena transparentnost grantového systému – osvědčilo se, že grantová komise je složena z odborníků a její doporučení jsou akceptována při rozhodování Rady i Zastupitelstva hl. m. Prahy. Domnívám se, že několikaletá zkušenost jednoznačně potvrzuje životaschopnost grantového systému, koneckonců není asi náhoda, že se jím nechala inspirovat i další města v České republice. Dle znalců má Praha jeden ze tří nejkvalitnějších grantových systémů v Evropě.

    Jste spokojen s objemem peněz, které Praha vynakládá na kulturu?

    Hlavní město Praha poskytuje každoročně na oblast kultury (včetně prostředků na údržbu kulturních památek u kapitálových výdajů) ze svého rozpočtu zhruba 4 %. Konkrétně v roce 2015 schválený rozpočet zahrnoval běžné výdaje ve výši 1 412 695 800 Kč a kapitálové výdaje ve výši 199 961 700 Kč, celkem tedy schválený rozpočet činil 1 612 657 500 Kč.

    Jen pro úplnost připomínám, že státní rozpočet České republiky stále nedosahuje 1% podpory, které se pro další fungování kultury jeví jako nezbytné. Pokud vím, podíl výdajů na kulturu ve státním rozpočtu pro letošek činí asi 0‚61 % a ministr Daniel Herman se chce dostat na 1 % do roku 2017. Z tohoto pohledu je tedy Praha vůči kultuře značně štědrá. Co se ale stále nedaří realizovat, je vícezdrojové financování. Občas mám dokonce dojem, že se přímo předpokládá, že subjekty působící v hlavním městě si má dotovat sama Praha, ačkoli jejich působnost je daleko širší a rezervy bychom asi našli i v alokaci finančních prostředků.

    Postihuje objem peněz do kultury její význam pro hl. m. Prahu?

    Myslím, že ano. Význam kultury pro Prahu specifikuje i Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy a materiál Strategie kultury v Praze. Tyto základní dokumenty chceme aktualizovat s akcentem na úlohu umění ve veřejném prostoru, na podporu projektů v méně exponovaných místech Prahy, na neprofesionální uměleckou činnost, na podporu menšin, na mezinárodní spolupráci a propagaci pražské kultury v zahraničí.

    Jak si podle vás kulturní a umělecká Praha stojí ve srovnání s dalšími kulturními metropolemi střední Evropy?

    Myslím, že Praha si stojí docela dobře. Každá ze sousedních metropolí, ať hovoříme o Berlínu, Vídni, Budapešti nebo Bratislavě, má jiný charakter – a samozřejmě i jiné možnosti. Praha se určitě profiluje velmi otevřeně zejména v oblasti divadla a hudby, výtvarné umění je více než cokoli jiného spojeno se značnou finanční náročností – mám teď na mysli velké výstavy. V oblasti divadla podporujeme nejen klasické, ale i experimentální scény a divadelní festivaly – připomeňme například Pražský divadelní festival německého jazyka, Slovenské divadlo v Praze, Letní shakespearovské slavnosti, 4 + 4 dny v pohybu, Prague Fringe, festivaly Za dveřmi či Letní Letná. V oblasti hudby již máme tři vrcholné festivaly – Pražské jaro, Dvořákovu Prahu a Struny podzimu. A to nehovořím o bohaté „běžné“ kulturní sezoně. Velký posun učinil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, který získal pro letošní sezonu významného rezidenčního umělce a nového šéfdirigenta. Co trochu postrádám, jsou vrcholné operní produkce, ale na to má město jen malý vliv.

    Průvod (17. září) k otevření Divadla Pod Palmovkou

    Průvod (17. září) k otevření Divadla Pod Palmovkou po rekonstrukci FOTO ARCHIV DIVADLA

    Nebylo by tedy dobré, aby si Praha zřizovala vlastní operní dům?

    To je samozřejmě věc diskuse. Osobně jsem toho názoru, že stávající dva operní domy – tedy Národní divadlo a Státní opera Praha – v hlavním městě Praze naprosto dostačují.

    Existuje na úrovni vedení měst nějaká spolupráce mezi středoevropskými kulturními centry?

    Hlavní město Praha se stalo v roce 2004 řádným členem EUROCITIES, což je síť velkých evropských měst, která zaujímá zásadní místo mezi mezinárodními organizacemi a je základem spolupráce hl. města Prahy s ostatními evropskými metropolemi. V současné době sdružuje samosprávy více než 130 měst a 40 partnerských měst z asi 35 zemí. Spolupráce Prahy s touto mezinárodní organizací, resp. participace na jejích programech, je aktivní, soustavná a pro mezinárodní vztahy hlavního města důležitá. Oficiálním zástupcem v ní je primátorka hl. města Prahy. Účast na jednotlivých fórech zajišťují zástupci příslušných odborů. Přímou oficiální spolupráci s kulturními centry Praha nemá, ale poměrně často přispívá k propagaci hlavního města marketingová organizace hlavního města Prague City Tourism, jejímž posláním je péče o rozvoj domácího i zahraničního cestovního ruchu v české metropoli. V oblasti kulturní výměny realizuje město také úspěšné prezentace typu Dny Prahy (v posledních letech se konaly v Bratislavě, Berlíně, Kodani, Norimberku, Vídni či Lublani). Zajišťujeme i zahraniční semináře pro pracovníky magistrátu – minulý rok to byl například seminář pro odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu MHMP na téma „Atraktivita metropolí – faktory kultura a turistický ruch“ v Berlíně.

    Jak se díváte na vztah Prahy k soukromým a zřizovaným divadlům, je Praha vůči jedněm či druhým nespravedlivá?

    Obecně panuje představa, že divadla – příspěvkové organizace mají neúměrně moc peněz, hospodaří draze a neefektivně. Pokusy o transformaci pražských divadel jsou založeny i na argumentu, že příspěvkové organizace jsou pozůstatky minulého režimu (což není pravda – jsou zřizovány na základě zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů z roku 2000 a jsou jednou z forem veřejnoprávní instituce) a že narušují rovnost přístupu k veřejným zdrojům coby jedinému nástroji podpory různých a často velmi odlišných typů divadelní činnosti. Podnikání v oblasti divadla je možné, naráží však na území Prahy na převahu nabídky nad poptávkou. Z ekonomické podstaty věci jde o jiný typ činnosti, který je v našich podmínkách již podporován zejména odměňováním umělců v režimu autorského zákona, jiným systémem finanční kontroly a absencí jakékoli regulace mezd.

    Jak se díváte na vznik, existenci i zánik nových divadelních projektů? Běžné je to v tzv. alternativní nezřizované sféře, ale co v oblasti zřizovaných divadel?

    Já návrhy nových divadelních projektů vždy vítám – a troufám si říci, že naše příspěvkové organizace by měly mít otevřenost novým trendům, inovativnost, ochotu experimentovat a hledat nové možnosti přímo v popisu práce. Kdo jiný než subjekt „ochraňovaný“ určitou jistotou své právní formy by měl mít odvahu a možnost připravit projekty nezvyklé, osobité, nekomerční? Takové divadlo se může tvořit jedině díky tomu, že pracuje v prostředí, které umožňuje plné soustředění na tvůrčí práci, nalézá a ověřuje nové postupy v určité kontinuitě, aniž by se strachovalo o svou existenci. Nestaví na komerčních jistotách.

    Praha nejsou jen divadla, můžete zmínit alespoň zásadní problémy, s nimiž se setkáváte v dalších kulturních a uměleckých odvětvích?

    Především chci připomenout, že problémy v oblasti kultury je třeba řešit uvážlivě a komplexně. Ne vždy je možné respektovat přání všech dotčených fyzických osob, spolků, profesních organizací apod.

    Když vyjdu ze své první odpovědi – chybí nová koncertní síň, není uspokojivě vyřešeno umístění Slovanské epopeje, rád bych inicioval vznik nové budovy pro Galerii moderního umění. Problémem k řešení i nadále zůstává busking, tedy oblast, kde se střetávají názory občanů na straně jedné a umělců na straně druhé.

    Významná je otázka ekonomiky kultury a chápání kultury jakožto důležitého odvětví národního hospodářství, které nejen spotřebovává, ale i se významně podílí na tvorbě HDP v ČR i v EU. S tím souvisí i čerpání prostředků z operačních programů a větší participace občanů na kulturním dění.


    Komentáře k článku: Jan Wolf (pražský radní pro kulturu): Kostlivci na mě ze skříní nevypadli

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,