Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jan Štěpánek: Chtějí dělat divoké divadlo

    Jan Štěpánek

    Od září učíte scénografii v Jižní Koreji. Můžete popsat vaše působiště a způsob, jakým se tam scénografie vyučuje?

    K. Arts (Korea National University of Arts) patří mezi nejvýznamnější umělecké školy v Asii, má několik kampusů v Soulu a dá se přibližně srovnat se sloučenou AVU a AMU. Vedle moderních, nebo současných forem umění se tu učí také tradiční korejské umělecké formy včetně malby, tance a hudby. V našem kampusu se vyučuje režie, herectví, muzikál, scenáristika a dramaturgie. Pak je tu film a multimédia a vedle toho katedra scénografie, kde se učí scénografie divadelní, loutková a filmová.

    Studentů je tu ale daleko víc, například v hereckém ročníku je zhruba 36 studentů a je rozdělený na tři paralelní ročníky/dílny. Na posledních talentových zkouškách, které proběhly v září, bylo kolem 4800 uchazečů. Studenti jsou vystaveni velkému každodennímu tlaku na výkon a kvalitu zpracování projektů a neustále pracují na několika současně. Sice zvládají ohromné penzum práce, ale chybí jim možnost soustředit se na jednu věc pořádně a do hloubky. Pozvali mě sem, abych je učil stejným způsobem, jako učím své studenty v Česku. Začínám asociativním čtením textů, vjemovou analýzou a výukou práce s vlastní historií, kulturními, sociologickými a politickými zdroji. Na to tu téměř nejsou zvyklí – výuka a divadlo jsou převážně velmi tradiční, ale jsou i zajímavé výjimky.

    Kdo jsou vaši studenti?

    Učím ty, kteří budou mít za dva týdny státnice, tato škola je vychovala a jsou na velmi vysoké interpretační a kreativní úrovni. Pak tu mám studenty na postgraduálu, kteří jsou i z jiných škol, a tam už to není tak úplně dobré. Ve stejném ročníku mám dva studenty, kteří mají takové pracovní zkušenosti, že jsem moc nechápal, co u mě chtějí dělat. Jedna studentka má za sebou několik scénografií korejských alternativních filmů, minulý rok asistovala Achimu Freyerovi na Wiener Festwochen při opeře Smrtelná květina a teď chystá zahajovací ceremoniál na ZOH 2018 v Koreji. Pak je tu student, který dělá kostýmy na ohromné hudební show v Pekingu a v Hongkongu a pracuje pro největší místní firmy. Když jsem se jich ptal, proč jsou u mě, tak řekli, že chtějí dělat takové divoké divadlo, jako děláme my, a nepracovat pro korporace. Takže jsou to romantici.

    Co z českého divadla Jihokorejci oceňují a proč?

    Studenti, kteří znají trochu naše divadlo, zmiňovali Divadlo Na zábradlí nebo Farmu v jeskyni. Kolegové vnímají jako velkou chybu, že kvalita české loutky šla dolů, že už není tak dobrá jako v devadesátých letech, kdy se jí Korejci inspirovali (téměř doslova cituji jednoho staršího kolegu, který je v Koreji vyhlášeným loutkovým scénografem).

    Je pro Čechy jihokorejské divadlo v něčem inspirativní?

    Viděl jsem několik produkcí, které vznikly na půdě naší školy a taky velký projekt místního národního divadla, klasickou čínskou divadelní hru Sirotek ze Zhao, ve velmi vtipné a divoké interpretaci. Jednalo se o částečnou parodii na klasické čínské kung-fu filmy, v kombinaci s čínskou pohádkou. Přitom je to příběh nesmírně krutý, rafinovaný a zakládá se na pravdivé události z čínské historie, kdy jeden politik nechá vyvraždit celý rod jiného politika, jehož přeživší sirotek má všechny pomstít.

    Viděl jsem části tradičního korejského tanečního divadla. To je velká krása, částečně podložená výukou šamanských tanců, a jeden z důvodů, proč je Korea tak inspirativní – je tu živé duchovní podhoubí, které prorůstá různými náboženstvími, animistickými hnutími a lidovou tradicí v kombinaci s kapitalismem na rodové úrovni a moderními technologiemi. Člověk s tím může být skoro neustále v kontaktu.

    Korejské divadlo je z velké části konzervativní, nicméně tu panuje hlad po něčem novém. V tom je velký potenciál.

    Chystáte se spolupracovat s některým tamním divadlem?

    Chystám teď jedno představení jako světelný designér, téma je robotika a sexualita a jmenuje se Sex Toy. Sám jsem zvědavý, jak to dopadne, protože na tom pracuje na naše poměry nezvykle velký tým, za režijním pultem sedí asi osmnáct lidí a sem tam ztrácím přehled, co kdo dělá. Na každé realizační odvětví je jeden specialista a dva asistenti a všichni se setkají až těsně před premiérou. Je to velmi zábavné, neexistuje anglický překlad a asistenti mi říkají, co se děje. Pocitově to vnímám ale celkem správně, korejská paní režisérka už chtěla, ať dávám herecké připomínky.


    Komentáře k článku: Jan Štěpánek: Chtějí dělat divoké divadlo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,