Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jan Burian o své plzeňské éře

    Do Plzeňského divadla jsem nastoupil v roce 1995. Mojí velkou výhodou bylo, že jsem v něm od roku 1987 pracoval jako režisér činohry a v letech 1989–1991 jako šéf činohry. Vztah města k divadlu se tehdy nevyznačoval vysokou mírou důvěry a stav uměleckých souborů byl poznamenán nedostatkem personální obměny a malým počtem perspektivních tvůrců. Balet měl nízkou návštěvnost, soubor operety se těžko orientoval ve změněné době, opera zaostávala v hudební kvalitě. Moje první kroky tedy vedly k obnovení důvěry mezi městem a divadlem, což vyžadovalo řadu organizačních i personálních změn. Bylo zároveň jasné, že postupná obměna souborů bude trvat léta a i moje rozhodnutí o vedení jednotlivých souborů bylo nutno vyhodnocovat a případně měnit. V průběhu několika let se podařilo obměnit celý soubor baletu, většinu souboru operety, sbor opery, část orchestru, skoro všechny operní sólisty, do činohry začali přicházet pravidelně noví lidé. Snad mohu říci, že všechny pochybnosti o další existenci baletu nebo opery zcela zmizely a v posledních deseti letech se už ani neobjevují. Podařilo se rovněž přeorientovat program operety na muzikálovou tvorbu a slavit s ní i některé úspěchy, byť za mnohem horších podmínek, než je tomu například v Brně.

    Jan Burian

    Plzeň má výhodu v nevídaném množství předplatitelů, které umožňuje uvádět široký repertoár, ale přináší samozřejmě také omezení. Dalším důležitým úkolem tedy bylo rozšířit nabídku o výrazně soudobé a inovativní divadlo. To se podařilo v opeře v éře Petra Kofroně poskytováním příležitostí mladým choreografům v baletu, současným repertoárem v činohře a muzikálech. K této programové linii pak významně přispěl rozvoj Mezinárodního festivalu Divadlo, změna jeho dramaturgické rady a také změna jeho právního a hospodářského postavení ve vztahu k divadlu i městu Plzni.

    Po několika letech začalo být jasné, že rozvoj divadla narazil na své limity a vyžaduje zásadní impuls. Tím se stalo po dlouhých letech diskusí rozhodnutí o výstavbě nového divadla. Technicky moderní hlavní scéna s kvalitní viditelností i akustikou, studiová scéna, několik nových zkušeben odpovídajících rozměrům jeviště, sklady a další zázemí určitě přispějí ke zkvalitnění repertoáru a jednotlivých inscenací. Přeji si, aby k tomu divadlo směřovalo co nejdříve.


    Komentáře k článku: Jan Burian o své plzeňské éře

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,