Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak se rozšiřuje fialka na zahradě aneb Umění v karanténě

    Stalo se to, co nikdo z umělců ani diváků neočekával. Lidé na nějaký čas ztratili bezprostřední živý kontakt s výsledky živé tvorby. V době bez internetu by byla tato situace pro kulturu ještě ponuřejší, dnes však máme k dispozici virtuální prostor, kam se už beztak přesouvá značná část umělecké produkce. Mnoho z tvůrců tak koncipuje své projekty právě sem. Internet a s ním spojené sociální sítě se stávají snadno dostupným místem pro setkání s umělci, uměním i diváky. Platí to v divadle, filmu, hudbě i ve výtvarném světě.

    Ojedinělou výstavu Roušky proti viróze nabídla po celý duben Galerie u koní v Dolních Počernicích FOTO TOMÁŠ JIRSÁK HAVRAN

    Nejen tedy divadla, hudební síně či filmové společnosti, ale také galerie se snažily po celou koronavirovou dobu zpřístupnit své akce, výstavy či komentované prohlídky na internetu. Nabídka byla rozsáhlá a – pochopitelně – kvalitativně i obsahově kolísavá. Ne všechny státní galerie, pečující o sbírkové fondy uměleckých děl, je měly dostupné online. Je to škoda a do budoucna by se rozhodně měly novým technologickým možnostem přizpůsobit. Ojedinělou výjimkou je Galerie Středočeského kraje GASK, která na svých stránkách zveřejnila všechna díla ze své sbírky, zatímco třeba Národní galerie v Praze jen několik nejznámějších.

    Velmi aktivní byly různé platformy, které informovaly o dění na výtvarné scéně. Spolky a sdružení jako Artalk, Artmap nebo Artyčok.tv přinášely a stále přinášejí aktualizované informace o výstavách a uměleckých akcích v České republice, od největších výstavních síní po nezávislé iniciativy. Některé navíc rozesílají pravidelný newsletter upozorňující na probíhající či končící výstavy i informace o tom, co se píše o umění v médiích. Artyčok.tv sáhl i do archivu a svým odběratelům nabídl starší videoprohlídky výstav a rozličné nahrávky z akcí a přednášek týkajících se výtvarného umění. Webů přinášejících informace o výtvarném umění byla a je řada. Ojedinělým je třeba Iumeni.cz, který na plně soukromé a fandovské bázi provozuje Jana Chládková. Nechybějí v něm fundované informace o galeriích, muzeích, aukcích, články o výtvarném umění, recenze výstav, kalendáře výstav a akcí ani e-shop s knihami o umění a katalogy umělců. To vše zvládá jeden člověk…

    Skvěle propracovanou interaktivní expozici virtuálního projektu nabídla Trafo Gallery neboli takzvaná Trafačka. Výstava KarARTena, online spuštěná 15. dubna, přesvědčivě evokovala návštěvu skutečné expozice. Ojedinělou – reálnou – výstavu Roušky proti viróze, dostupnou kolemjdoucím, nabídla po celý duben Galerie u koní v Dolních Počernicích. Pravda, s ohledem na expozici ve venkovním prostoru na hřbitovní zdi byly vystaveny jen reprodukce autorských děl, avšak i to byl nápaditý pokus, jak v době koronavirové karantény dostat umění k divákovi. Výběr autorů byl na naše poměry velmi pluralitní. Vedle Jakuba Maskera Matušky, Jakuba Nepraše či Maxima Velčovského se výstavy zúčastnil třeba i školák Ilias Václav Jirsák.

    Kurt Gebauer: Utíkající dívka, 1976 (instalace ve Veletržním paláci, NG Praha, 6. 3. 2020 – 10. 1. 2021) Foto JAKUB PŘECECHTĚL

    Komunikovat přes internet se snaží i samotní umělci, a to způsobem vážným i – občas – trochu pitoreskním. Například Eva Pejchalová v blogu, kde reflektuje své tvůrčí aktivity, sděluje: Během sledování aktuálních zpráv o vývoji epidemiologické situace se chodívám také dívat, jak se rozšiřuje fialka na zahradě v Brandýse nad Labem, kde bydlím… Přes nesporná pozitiva ale zůstává otázkou, zda je internet tím spásným vynálezem pro případ, kdy se divák do galerie nedostane. Spíše se zdá, že má internet – prozatím – víceméně informativní charakter a nemůže nahradit přímý kontakt s klasickými obory výtvarného umění. Jistou výjimku tvoří nová média či multimediální tvorba, především videoart nebo počítačové umění, které však dnes mají značný podíl na umělecké produkci.

    Pro většinu výtvarníků je tak prezentace tvorby na internetu náhradní alternativou živých setkání s jejich tvorbou, určenou především k dokumentaci a základní informaci o jejich práci. Jen stěží si lze na internetu představit například nedávnou výstavu Michaela Rittsteina Ve vlnách, jež se na přelomu roku konala v Jízdárně Pražského hradu. Měřítko diváka i galerijních prostorů stejně jako formy a způsoby instalace jsou důležitými podmínkami pro plnohodnotné prožití vystavených děl. A to zde bylo naprosto zásadní. Do nejrozměrnějšího Rittsteinova obrazu Zalomená kukuřice o rozměrech 380 × 760 cm prostřednictvím monitoru počítače nevstoupíte.

    Ztráta možností autenticky prožít umělecké dílo tedy byla bolestnou daní pandemickým opatřením. V této situaci se ale ocitly všechny galerie. A bylo to bolestné nejen pro diváky, ale i pro umělce. Například Jiří David, jehož výstava Jsem tady začala v pražské galerii DOX 17. ledna a nyní byla prodloužena do 29. června (původně měla končit 30. března), řekl ve videu své komentované prohlídky, zveřejněné na webu galerie: Když vstupuju do galerie, tak si uvědomuji, že jsem v roli diváka, a jsem překvapený, že jsem tyto obrazy namaloval. Najednou se dostávají do jiného světa a já na ně koukám jako na něco, co je mimo moje současné vnímání. Pochybuji, že by tato slova pronesl před monitorem počítače či při pohledu na displej telefonu.

    Situace se pomalu začíná vracet do normálu. Mnohé galerie své dočasně zavřené výstavy buď přeložily na jiný termín, nebo je prodloužily. Kurtu Gebauerovi, sochaři, u něhož se fenomén české grotesky výrazně vepsal do jeho tvorby, končí výstava v Národní galerii dokonce až 10. ledna příštího roku. Janu Mertovi, malíři barevně noblesních a obsahově znepokojivých obrazů, byla výstava v Muzeu Kampa prodloužena do poloviny června. Podobná situace je i v jiných krajích a městech. Dům umění v Brně prodloužil výstavu Martina Zeta Zdi, sokly a makety do 26. července. Martin Zet s úsměvem říká, že to je zřejmě nejdelší výstava v historii brněnského Domu umění s nejmenší návštěvností.

    V dočasné „smrti“ umění šlo spatřovat i pozitivní rys v podobě odpočinutí, uvolnění i dostatku času k přemýšlení. Umělci se sice snaží rychle a aktuálně reagovat na události kolem sebe, avšak stále jsou ve světě přítomna silná témata přesahující rámec každodennosti. Umění nezrcadlí jen současnost, ale vyslovuje se i k odvěkým otázkám bytí a existence člověka. Doufám, že v tomto ohledu byla pandemická omezení jen drobnou epizodou.

    • Autor:
    • Publikováno: 10. června 2020

    Komentáře k článku: Jak se rozšiřuje fialka na zahradě aneb Umění v karanténě

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,