Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak popravit Juliettu

    Hlavní katyní nádherné opery Bohuslava Martinů Juliette byla další z plejády slovenských režisérek na českých operních scénách (tentokrát maskovaná za Norku) Zuzana Gilhuus.

    Michel (Peter Berger) sváděný Juliettou (Alžběta Poláčková) FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Michel (Peter Berger) sváděný Juliettou (Alžběta Poláčková)
    FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Prvním krokem byla příprava popraviště – scény, kterou si sama navrhla. První dějství se odehrávalo zřejmě v písčitých dunách, porostlých rákosem (pohádky z mechu a kapradí, poznamenal můj kolega a čekal Křemílka s Vochomůrkou), kde byl kdesi pod povrchem ukryt hotel U námořníka. Druhé se dělo převážně pod podiem s oněmi dunami (hydraulické stoly vytvořily trochu strašidelné, potemnělé bludiště – spíše podsvětí, než les). Pro závěrečný akt, aby divák věděl, že je to všechno drobet „na hlavu“, byla tato dekorace otočena z horizontály do vertikály (makety obou prvků visely z provaziště). Jediným, zato důležitým mobiliářem byla skříň bílého klavíru – křídla, z níž vystoupil harmonikář a mimo jiné fungovala jako úřední stůl v kanceláři snů.

    Nechybělo v prostoru zavěšené bílé schodiště FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Nechybělo v prostoru zavěšené bílé schodiště
    FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    V této bizarní scenérii (protože surrealismus a sen přece nejsou – podle častého názoru – jinou interpretací reality, ale rozvinutím fantazie v realitě nezakotvené) se odehrávaly podobně „fantazijní“ scénky (např. Michel je jmenován kapitánem města, jsou mu předány insignie, zpívá se o tom – nedostane nic; v lesní hospůdce ochutnává víno – očichává si prázdnou ruku atd.). A také diskotékové komíhání sboru. Režisérka nepracovala ani podle libreta, natož podle hudby – ta jí byla záminkou k nesmyslnému přešlapování.

    Dvě podlaží národnědivadelního snu FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Dvě podlaží národnědivadelního snu
    FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Zdatným popravčím byl také dirigent Jaroslav Kyzlink, nový šéfdirigent (či jak se jmenuje teď ta funkce) opery: orchestr pod jeho taktovkou zněl ve forte nebo poco forte (po pianové dynamice ani slechu), bez nejmenšího náznaku agogiky. Tak se v českých zemích tradičně hrává neoklasicismus, aby nám to zařezávalo a neztratili jsme se – takže hlasitá řachanda. Zpěváci pak logicky museli přidat na síle, aby přes orchestr byli vůbec slyšet – např. Peter Berger (Michel) proto prakticky stále forzíroval.

    Mezi Juliettou (Alžběta Poláčková) a Michelem (Peter Berger) docházelo i k věcným ostrým konfrontacím FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Mezi Juliettou (Alžběta Poláčková) a Michelem (Peter Berger) docházelo i k věcným ostrým konfrontacím
    FOTO HANA SMEJKALOVÁ

    Diváci, kteří zhlédli tuto operu poprvé, si možná mysleli, že je inscenována správně – jak jinak, když je to na první scéně! Nicméně jiní manifestovali svůj názor odchodem o přestávce. Vytrval jsem a viděl masakr (nepochybně za mnoho peněz) do konce. Obecenstvo dosti tleskalo, ozvaly se však i zvuky nesouhlasu adresované režisérce.

    Národní divadlo Praha – Bohuslav Martinů: Juliette (Snář). Lyrická opera o 3 jednáních, libreto skladatel podle divadelní hry Georgese Neveuxe. Hudební nastudování a dirigent Jaroslav Kyzlink, režie a scéna Zuzana Gilhuus, kostýmy Tomáš Kypta, choreografie Radim Vizváry, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Beno Blachut ml. Premiéra 24. března 2016.


    Komentáře k článku: Jak popravit Juliettu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,