Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak jsme hráli Kumšt Yasminy Rezy

    Tedy: principál Honza Hrušínský, Honza Kačer a já, Honza Tříska.

    Jan Kačer, Jan Hrušínský a Jan Tříska

    Jan Kačer, Jan Hrušínský a Jan Tříska v inscenaci Kumšt FOTO BOHDAN HOLOMÍČEK

    Hráli jsme Kumšt dvěstědvakrát. Říkali jsme na jevišti text, který se nám s každou přibývající reprízou zdál lepší a hlubší. Často jsme byli reakcemi diváků zaskočeni. Přicházeli jsme o přestávce do šatny a ve vzájemných pohledech jsme mezi sebou vyměnili nejeden němý údiv.

    Ale také: v šatně na stolku čekaly lahůdky. Tajně podstrojené od majordomů Jezerky, Mirka a Radky. A kremrole od paní Zemánkové, maminky dvojčátek Elišky a Veroniky, která na Jezerce pracují. Kremrole nám zacpaly ústa. Hráli jsme Kumšt dvěstědvakrát, ale sami jsme si toho mezi sebou moc neřekli.

    Avšak: kdykoli došlo na problém divadelní nebo politický, shodli jsme se okamžitě. Potom jsme mohli dál klidně mlčet. Utřeli jsme si ústa a šli hrát druhou půlku představení. Posléze jsme tiše žasli nad dojetím vděčných diváků.

    Myslím, že táta Rudolf Hrušínský by z nás měl radost. Byl totiž mistrem mlčení. Mlčení jako ničím nerušené harmonie.


    Komentáře k článku: Jak jsme hráli Kumšt Yasminy Rezy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,