Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak jsem vyhrál sázku

    Sázky vyhrávám, protože vsázím jen na jistotu. Tentokrát mi nevěřili, že se kritička, která má ctižádost vládnout všemu divadelnímu dění u nás, sníží k tomu, aby na kritiku vlastní činnosti reagovala vystresovaně jako bezmocné oběti jejího břitu. I když jsem ji v Mladé frontě DNES ve svém ‚Trilobitu‘ ani nejmenoval, dusila to v sobě tři dny, než z ní vyvřela zprvu soukromá sms:

    Pane kohoute az zase budete kazat lidu jak je divadelni kritika neschopna rozpoznat kvalitu nezapomente prosim pripojit ze to co vy povazujete za kvalitu nastudoval reziser který vám cirou nahodou uvedl i vasi hru. Nu vam se tedy libi x a nelibi y stejne jako jednomu nepatrnemu segmentu divadelni obce. A co ma byt? Mají se ti co to vidi jinak vrhnou ze skaly nebo hluboce zastydet? Jedno se serezat muze druhe ne? Zvlastni preju hezky den machalicka.

    Ani za týden ji to nepřebolelo, takže poskytla v Lidových novinách široké veřejnosti mnohem delší znění s tučným titulkem „Kohoutova chvíle odplaty?“

    …Jen úplně náhodou je nastudování (Čekání na Godota) dílkem režiséra, který našemu milému autorovi před třemi lety uvedl vůbec poprvé hru v Národním divadle s titulem Malá hudba moci. Kus to byl až komicky melodramatický a sotva by ho nějaká režie zachránila, což psali ženy i muži. Ale Pavel Kohout si dobře zapamatoval, kteří a které to byly…

    Převádím příběh z MfD do DN, protože jejich čtenáři kritičku znají. Chci dodat, že onen režisér a šéf činohry ND Michal Dočekal týden předtím definitivně odmítl uvést mé další dílko. V logice Každý podle vlastní duše hádá! bych se měl tedy připojit k hanobitelům. Jenže mně se inscenace i pro výkon kvarteta Matásek, Prachař, Kačer a Pavelka prostě líbila jako patrnému segmentu převážně mladého publika, a podle mne si rozhodně nezaslouží tak potupnou popravu! A co ma byt? Mam se ze to vidim jinak vrhnou ze skaly nebo hluboce zastydet? Jedno se pochvalit muze a druhe ne? Zvlastni.

    Je autor jednapadesáti divadelních her, které se – ať to kdo jak chce zatlouká – do jedné hrály a hrají na všech pevninách, a režisér, který zvládl vídeňský Burg, hamburskou Thalii i Schauspielhaus, blbec bez nároku na názor? Není vysvětlení v tom, že vnímá divadlo nemódním způsobem, a proto v něm žije aktivně i po osmdesátce? Na hranici banality balancuje desítky let cíleně: že spadne, je kalkulované riziko, když to ustojí, vznikne třeba Taková láska, August nebo Ubohý vrah. A odkdy rozhoduje o kvalitách jakýsi segment většiny? Pro pařížské Machalické byl zpočátku komický melodram i Cyrano!

    Kdybych se měl, mladá paní, mstít každému, kdo mě kdy sepsul, našel bych sotva chuť a čas napsat ještě dvě desítky natočených scénářů a třináct knih, které stále vycházejí doma i za humny. Též přítel Machonin v roce 1967 odepsal hru August August, august, která pak zažila po světě už přes sto inscenací – příští bude 7. 10. 2011 Pod Palmovkou. A že jsem Vám poslal své čerstvé knihy her, abyste o nich ovšemže kriticky napsala? To jste měla chápat jako svou profesionální povinnost – za letité služby všem dramatikům zasloužily zmínku alespoň Větrné mlýny! – i mou poklonu, neboť exkluzivní nabídku. Ostatně, kdybyste je četla, ušetřila jste si odborný omyl, že Orwellův román 1984 byl českým autorem poprvé adaptován až teď, a ne už před čtvrt stoletím. Ale nyní pozorrr, velectěné publikum! Virrrbl!! Nadchází přímo cirkusová změna žánru umožněná tím, že muži „těsně před žehem“ smějí mladým ženám tykat. Nuže:

    Jano, nebuď pořád zaťatá jako nepolíbená holka, na divadlo nemá patent nikdo, takže ani Ty, mě z toho omylu naštěstí ještě včas vyléčili jiní, teď chci štafetou zas já všem kritickým ranařům dát názorně pocítit, jak takový nářez chutná, a on bolí, viď? – ale vždyť po nás obou, Machajdo, jak se Ti tu říká, zbude za čas nepatrná stopa, kterou už bez emocí změří jiní, pročež si do mě klidně řež dál, jestli tím dřív vyřežeš ze své duše závisti a zloby, snad Tě Tvůj pejsek naučí včas mít ráda i lidi, mne právě od Tebe, Janinko, jak ji zvali v Broučcích, doopravdy nic nebolí, to že je mi Tě spíš líto, i ja preju hezky den kohout


    Komentáře k článku: Jak jsem vyhrál sázku

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,