Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak došlo k pozvání na Salzburger Festspiele

    Ve dnech 19.–23. srpna hostovalo brněnské Divadlo Reduta, komorní scéna Národního divadla Brno, s inscenací Jana Mikuláška Nenápadný půvab buržoazie na jednom z nejprestižnějších evropských festivalů Salzburger Festspiele. Inscenace byla zařazena do soutěžní sekce Young Directors Project. České činoherní divadlo se tak po dlouhých letech prezentovalo na velké evropské divadelní akci. Zeptali jsme se proto uměleckého šéfa Divadla Reduty (nyní ředitele pražského Divadla Na zábradlí) Petra Štědroně, jak k tomuto hostování došlo, a vybrali několik ohlasů i kritik z rakouského, resp. německého tisku.

    Burzoazie

    Brněnská Buržoazie na salcburském jevišti FOTO ARCHIV PETRA ŠTĚDRONĚ

    Pozvání na Salzburger Festspiele předcházel velmi pečlivý výběr dramaturga činoherní části festivalu Davida Tushinghama, který si u mne nejdříve vyžádal záznamy čtyř inscenací z našeho repertoáru (v režii Jana Mikuláška a Daniela Špinara), posléze přijel a inscenace Europeana a Nenápadný půvab buržoazie viděl v brněnské Redutě.

    Tushingham je velmi zběhlý překladatel německé dramatiky do angličtiny, dramaturg s velkou zkušeností z předních německých a britských scén, ale i festivalů. Pracoval pro Wiener Festwochen, Theaterformen a jiné. Zaujaly ho tituly, dramaturgické zpracování a samozřejmě režijní rukopis Jana Mikuláška. Mikuláškův jevištní jazyk, symbolika, zkratky, práce s hercem, výpověď… Mikuláškovu práci znal už zběžně ze své návštěvy Pražského Quadriennale, z přehlídky scénografií Marka Cpina. Byl si tedy jistý výběrem Jana Mikuláška, méně už však tím, kterou z inscenací budeme v Salcburku prezentovat. Následovala návštěva Svena-Erica Bechtolfa, šéfa činoherní části Salzburger Festspiele, a definitivní rozhodnutí, že v Salcburku bude hostovat Nenápadný půvab buržoazie. To vše se odehrálo s velkým předstihem, na podzim 2012. Následně jsme velmi podrobně řešili technické náležitosti převozu inscenace a zdánlivé maličkosti, jako byly zdravotní povolení pro psa vystupujícího v inscenaci či skutečnost, že se na scéně krátce objeví hákový kříž. Ohromila nás míra profesionality, s níž pořadatelé k našemu hostování přistupovali. V květnu se konala velkolepá tisková konference ve Vídni za účasti všech tvůrců, hojně navštívená novináři nejen z německojazyčného světa. Už jen to znamenalo posun českého divadla někam dál, do evropského kontextu.

    S Nenápadným půvabem buržoazie jsme se v rámci Salzburger Festspiele ocitli v soutěžní přehlídce Young Directors Project, která letos obsahovala tři další činoherní inscenace z celého světa – první cenou byla finanční prémie ve výši 10 tisíc eur a luxusní pero Mont Blanc mnohem vyšší finanční hodnoty. Ocitli jsme se v konkurenci vynikajících inscenátorů, jako jsou Suzanne Andradeová (Animals and Children took to the Street, Londýn, Melbourne), Bastian Kraft (Thalia Theater Hamburg) a Mokhalad Rasem (Irák, Antverpy). Vítěze přehlídky vyhlašuje porota složená z divadelníků. Letos se jím stal posledně zmíněný irácký režisér s antverpskou produkcí Romea a Julie.

    V Salcburku jsme koncem srpna uvedli pět představení Nenápadného půvabu buržoazie v divadle ARGE-Kultur. Premiéra i každá z repríz byly vyprodané, publikum reagovalo velmi živě. Jedna z kritik našeho působení v Salcburku zmiňuje fakt, že slovutný salcburský festival je velice konzervativní, že salcburské publikum je snob­ské a po desetiletí navyklé na „svůj pohled“. Právě tuto skutečnost se nový ředitel činoherní části Salcburských letních her snaží nejen v rámci projektu Young Directors Project změnit. Nakolik se mu to podařilo, nakolik se jeden z nejslavnějších divadelních festivalů, jenž ovšem zabředl do jisté sebestřednosti, dokáže otevřít, aby reflektoval progresivní tendence, je otázkou času. Pro mne a troufám si říct, že i pro české divadlo, bylo naše hostování na Salzburger Festspiele velkým počinem, který – věřím – rozšířil evropské povědomí o českém divadelnictví a dostal je do konfrontace světového divadla.

    Autor je ředitel Divadla Na zábradlí (v letech 2007–2013 umělecký šéf Divadla Reduta, komorní scény Národního divadla Brno)


    Komentáře k článku: Jak došlo k pozvání na Salzburger Festspiele

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,