Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak dělali dva bratři konkurz na jednu funkci do Národního

    Ještě jsem nebyl ředitelem, když mne oslovil Jiří Bubeníček se žádostí stát se šéfem baletu.

    Se zvědavostí jsem se s ním sešel a dozvěděl se, že se tu dělá všechno špatně, že funkci bude vykonávat s bratrem a že jejich renomé je tak velké, že mi nezbývá než projevit nadšení, zajistit jim odpovídající podmínky a vyhodit Zusku.

    Jsem zvyklý, že jednání s tvůrci jsou plná extrémních emocí a radikálních prohlášení. Vydělil jsem si tedy vše dvaceti a dál jednal opakovaně (ano, i v Drážďanech, kde jsem si koupil boty, když jsem na pány několik hodin čekal), kdo tedy bude tím šéfem, s jakým programem i financováním. Poskytli jsme oběma tanečníkům rovněž řadu ekonomických a personálních údajů, aby se mohli dobře připravit, a po několika jednáních (také jsme u toho jedli a pili) jsem pány přesvědčil, že bude výběrové řízení.

    Ani mne moc nepřekvapilo, že se v kuloárech začala šířit informace, že jsme napevno domluveni, byť jsem vedl podobná (méně vzrušená) jednání i s Dariou Klimentovou a Filipem Barankiewiczem. Spekulace o funkcích jsou oblíbenou zábavou nejen v politice a podobně tomu ostatně bylo kolem opery i činohry.

    K výběrovému řízení před jedenáctičlennou komisí se dostavili nakonec Filip a Jiří. Měli srovnatelné umělecké programy, srovnatelné personální a ekonomické úvahy. Jiří vystupoval razantněji, Filip komunikativněji. Jiří dostal pět hlasů, Filip šest.

    Protože byl výsledek těsný, sešel jsem se s oběma s tím, že komise nechala rozhodnutí na mně, projekty jsou srovnatelné a umělecká pověst obou kandidátů též.

    Dal jsem přednost nakonec Filipovi jako vyrovnanější osobnosti, která bude fandit choreografům, jež zaměstná, a u níž je větší předpoklad konstruktivní spolupráce s divadlem i se světem bez osobních animozit.

    Nerad konstatuji, že se zdá, po neslušném a nepravdivém líčení konkurzu ze strany obou vynikajících tanečníků v jejich rozhovoru, že jsem se nemýlil.

    Nadále však s úctou hledím ke skvělé taneční kariéře obou Bubeníčků a držím se zásady, že nejtěžší na šéfování divadla je mít rád lidi, kteří vás nesnášejí.


    Komentáře k článku: Jak dělali dva bratři konkurz na jednu funkci do Národního

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,