Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak dál ve Wuppertalu?

    Proměna souboru Tanztheater Wuppertal se zkomplikovala. Obě nové inscenace, které vznikly v roce 2018 z iniciativy Adolphe Binder, ale dál jezdí na turné, přestože nedávno přijatá energická umělecká šéfka už byla propuštěna. Inscenace Since She i Neues Stück II přinášejí úplně nové estetické a scénografické podněty do tanečního dění ve Wuppertalu.

    Titul Since She Dimitrise Papaioannoua už v názvu obsahuje poctu Pině Bausch FOTO JULIAN MOMMERT

    Novou etapu není vždy snadné zahájit. Právě proto soubor Tanztheater Wuppertal přijal novou uměleckou šéfku Adolphe Binder, která nastoupila v květnu 2017 s úkolem otevřít souboru nové cesty. Binder po svém nástupu poprvé v dějinách souboru přizvala hostující choreografy, aby spolu s tanečníky, z nichž většina ještě osobně pracovala s Pinou Bausch, vytvořili nové celovečerní inscenace. Bylo jasné, že se tím otevřou nové možnosti, ať už obsahově, nebo esteticky. Volba padla na dva mezinárodní umělce, kteří mají v současnosti na mezinárodní scéně takříkajíc vítr v zádech. Za prvé Dimitris Papaioannou, který všechny nadchnul svými inscenacemi Still Life a The Great Tamer. Jeho pohybové divadlo reflektující dnešní společnost v kořenech řecké mytologie je dnes nepřehlédnutelné. Tento hvězdný athénský choreograf měl možnost zahájit novou epochu divadla svou inscenací Neues Stück I v květnu 2018. V červnu pak následovala inscenace Neues Stück II, kterou inscenoval Alan Lucien Øyen, mladý Nor, jehož směs choreografie a činohry se skvěle hodí k wuppertalskému souboru. Binder už znala jeho práci z doby, kdy působila jako umělecká šéfka souboru Göteborgs Operans Danskompani, kde dokázala rozpoznat a využít Øyenův talent. Kromě toho proběhla interní obnova souboru, během níž přišla řada mladých účinkujících, kteří skvěle propojují choreografii a divadlo, ať už pocházejí z Německa, Kanady, Ruska, nebo USA. Přijetí nových členů do wuppertalského souboru proběhlo také v předchozích letech. Soubor jako umělecké uskupení je tedy nadále mezinárodně atraktivní.

    Obě inscenace jsou stejně rozdílné jako jejich choreografové, umělecky i lidsky. Na jedné straně zkušený, sebevědomý Papaioannou, který svou scénu, a dokonce choreografii tvoří pomocí skic. Jeho čistě vizuální přístup samozřejmě úzce souvisí s jeho minulostí ilustrátora, která rovněž určuje vztah tohoto athénského choreografa k tělu a gestice. Na druhé straně je zde mladý, spíše stydlivý Nor, který se rád schovává za svými podivínskými brýlemi. Øyen inscenuje i činohru, a tak se není čemu divit, když účinkující v jeho inscenaci nacházejí cestu k tanci přes ni. Ani Øyen se nezabývá názvem inscenace, zatímco Papaioannou nazývá své dílo Since She, případně Seit sie. Stejně kontrastní jako osoby autorů inscenací jsou i jejich formáty a scénografické postupy. Společné mají to, že v obou „nových inscenacích“ (Neue Stücke) na jevišti diváci sledují spojení staré tradiční divadelní praxe s generací novátorů, což se obé skvěle doplňuje.

    Pocta Pině Bausch

    Oba tituly inscenací již obsahují zakódovanou poctu Pině Bausch. U Øyena právě díky rozhodnutí, že svému dílu nedá žádný název, aby blízkost Pině Bausch zůstala vytušená. Především se však norský umělec před Pinou Bausch klaní formátem inscenace, neboť připravil třiapůlhodinové představení s jednou pauzou jako oslavu tance hodnou této umělkyně. Za tím účelem Øyen, který se proslavil zpracováním současných témat a moderními estetickými postupy, jakož i využitím videa, vytvořil nezvykle realistickou a téměř historizující scénu. Zařízení celého pokoje s parketovou podlahou, polstrovanými křesly, starými tapetami a ochozenými dveřmi, s komodami, lampami a závěsy vypadá, jako by chtěl inscenovat Ibsena. Tento realismus by se náramně hodil k uvedení her Nora nebo Divoká kachna a tak dále.

    Také titul Since She Dimitrise Papaioannoua už v názvu obsahuje poctu Pině Bausch: Seit sie… (Od té doby co…), popřípadě Weil sie… (Protože ona…), … nás opustila. O to tu přeci běží. Od úmrtí Piny Bausch loni uplynulo deset let. Na začátku a na konci hrají hlavní scénografickou úlohu židle, jako kdysi v inscenaci Piny Bausch Café Müller, jejíž premiéra se konala přesně čtyřicet let před premiérou inscenace Dimitrise Papaioannoua. Nejprve tanečníci přicházejí na jeviště na mobilním mostku z hlediště, pak jsou židle navršeny na těle jednoho jediného tanečníka do tvaru pyramidy, která se nakonec neodvratně zbortí. Avšak pokud se jedná o práci na jevišti, zůstává Papaioannou věrný svému inscenačnímu formátu a své estetice. Since She trvá méně než devadesát minut a Papaioannou se neostýchá pro ně nově zpracovat princip své vlastní scénografie z inscenace The Great Tamer. Výsledek je velmi rozdílný, ale základní idea zůstala stejná: jednotlivé prvky, které díky svému hromadění vytvářejí novou strukturu, nový prostor. V inscenaci The Great Tamer to byly desky, které tvořily zkosenou plochu s podsvětím. Byly však tak lehké, že je bylo možné odklidit nebo s nimi vytvářet vítr. V Since She Papaioannou staví scénu vertikálně pomocí těžkých matrací, jež vytvářejí symbolické pohoří za účinkujícími.

    U choreografa Luciena Øyena (Neues Stück II) je blízkost Pině Bausch spíše tušená FOTO MEYERS ORIGINALS

    Krajina z matrací

    Co vizuálně připomíná břidlicové nebo kamenné desky, je ve skutečnosti měkké a vlní se jako vrstvy hornin. Matrace jsou totiž vyrobeny z molitanu. Výchozím bodem je v zásadě normální tvar matrací. Pomocí variace a nahromadění vzniká útvar, který připomíná přírodní jevy. Modely Dimitrise Papaioannoua svědčí o tom, že se nechal inspirovat skalnatou krajinou. Struktura, symbolika, tíže a rozměry vytvářejí dialog s epochou velkých scén Petera Pabsta. V pěti věžích, které lze zčásti nasunout do sebe, umožnil Papaioannou scénografce Tině Tzoka poskládat matrace na sebe, až vytvořily krajinu. Při propočtu hmotnosti a statiky může Tzoka těžit ze svého vzdělání architektky, architekturu také sama vyučuje. Navíc jako členka City Index Lab hledá nová řešení pro chytrá města. V inscenaci Since She se ale vyžadují spíše klasické propočty měr a vah. Je zřejmé, že Tzoka nic nenechala náhodě. Dva metry dlouhé, antracitově zbarvené molitanové matrace jsou vyrobeny z ohnivzdorného molitanu typu VP 50 FR a jsou široké 0‚9 až 1‚6 m. Tloušťka se pohybuje mezi 10 a 22 cm. Nejrůznějšími kombinacemi tloušťky a výšky nechala Tzoka vyrobit celkem 28 různých formátů. Z toho vyplývají velké rozdíly v objemu a tím i ve hmotnosti.

    Pět věží a lešení

    Pět věží se skládá zleva doprava. Díky lešení mohou účinkující vystupovat nahoru a sestupovat dolů po skále z matrací. Nahoře mohou zasadit strom nebo sjet horu matrací na obráceném stole jako na sáňkách. Matrace jsou stabilní. Mezi věžemi jsou otevřené dva duté prostory, rokle, a i ty se během představení využívají. Papaioannou s oblibou nechává vyjít nějakou figuru ze skály anebo ji ve skále nechává zmizet. Již v inscenaci Still Life se procházení molitanovými matracemi objevilo. Tehdy stály kolmo – vizuální i choreografický vrchol.

    Inscenace choreografa Dimitrise Papaioannoua se proslavila i mimo Řecko. Sice v roce 2008 inscenoval zahájení a zakončení olympijských her v Athénách, ale kdo by se tam ptal na jméno umělce? Ovšem neplatí to stejné pro scénografku Dimitrise Papaioannoua? Ta se jistě musela zabývat ergonomií. Oproti matracím jsou jednotlivé prvky, z nichž je smontováno lešení, standardizované. Lešení tak lze jednoduše skladovat a přepravovat. Představení je přece určeno pro zájezdy a skutečně se s ním jezdí.

    To platí i pro Øyenovu inscenaci. Obě budou v této sezoně uvedeny například v divadle Sadler’s Wells v Londýně a jsou na programu pařížského divadla Théâtre de la Ville. Přeprava scénografie inscenace Neues Stück II je v podstatě podobná jako normální stěhování z bytu do bytu. Hlavním komponentem je několik kusů nábytku a k tomu pár stěn. Abstraktní prvky Dimitrise Papaioannoua jsou identifikovatelné teprve tehdy, když jsou zcela postavené.

    Ještě nikdy předtím ve Wuppertalu nevznikly dvě celovečerní inscenace současně. Zdálo se, že skutečně přichází nová etapa. Pak následovalo propuštění umělecké šéfky. A tak nikdo neví, zda bude následovat Neues Stück III. Kdy? Jak? S kým? Grémium mezinárodních expertů má navrhnout novou osobnost, která by měla obsadit uvolněnou pozici uměleckého vedení. K tomu však zatím nedošlo. Naopak: Adolphe Binder vyhrála svůj proces s městem v poslední instanci a její propuštění je neplatné. I tak byla Bettina Wagner-Bergelt, někdejší zástupkyně ředitele Bavorského státního baletu, provizorně jmenována novou šéfkou, která má vést divadlo po dobu dvou sezon.

    Z právního hlediska má nyní Tanztheater Wuppertal dvě umělecké šéfky a teoreticky musí oběma vyplácet plat nebo vyplatit jedné z nich odstupné. Jak to bude vypadat v praxi, o tom rozhodne soud na základě jednání mezi Binder a současným vedením souboru Tanztheater Wuppertal.

    (Psáno pro Divadelní noviny, z němčiny do češtiny přeložila Dita Dvořáková.)


    Komentáře k článku: Jak dál ve Wuppertalu?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,