Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ivan Krejčí

    Režisér a umělecký šéf Komorní scény Aréna

    Ivan Krejčí

    První divadelní zážitek

    Nejspíše to bylo v Opavě v loutkovém divadle. Vzal mě tam děda a dodnes si pamatuji, že tam byl kašpárek a čert. Všechny děti křičely na kašpárka, že čert je za ním, a trnuly, že kašpárek neslyší. Vyskakovali jsme ze sedadel a ječeli ještě více, jak nás zvedal ten zápas dobra se zlem. Dodnes si to jasně vybavuji.

    Divadelní sen

    Mám, ale nechci o něm z pověrčivosti mluvit.

    Divadelní zkušenost/role, na kterou nemůžete zapomenout

    Inscenace Racka u nás v Aréně. Racka jsem měl plnou hlavu už na škole, ale teprve v Aréně se mi zdálo, že je i konstelace lidí. Měli jsme téma a něco odžito. Byl to pokus touto inscenací formulovat poetiku Arény a zdá se mi, že ten náš Racek docela pěkně letěl.

    Doba, ve které byste chtěl/a žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

    Mám dvě takové doby – alžbětinské divadlo a pak šedesátá léta v českém divadle.

    Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel/a na kus řeči (o čem byste s ní chtěl/a mluvit?), případně s ní spolupracoval/a (na čem?)

    Alfréd Radok a Jan Grossman. Měl jsem štěstí, že jsem potkal Jana Kačera a Ivana Rajmonta, kteří mě učili. A pak Josefa Janíka, který mě vlastně také učil, jestli se ty hovory dají tak interpretovat.

    Inscenace/projekt, který byste rád/a viděl/a podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl/a

    Langovo Zkrocení zlé ženy v Činoherním klubu nebo Zabijáka Joea, Morávkovu Její, její pastorkyni nebo Janíkův Konec hry. Osobně i obecně nemám rád divadlo, které lže.

    Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal/a do antikvariátu

    Teď zrovna tam mám severskou detektivku a k tomu text příští inscenace. A Vygotského Psychologii umění.

    Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochoten/na se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete

    Poslední tango v Paříži a Unaveni sluncem. Z televize Okresní přebor. Z internetu House of Cards. Toho druhého je tolik, že to snad ani nestojí za řeč.

    Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

    Tom Waits skoro vždy a všude.

    Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl/a mít či máte v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě?

    Mám moc rád Chagalla.

    Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

    Tullamorku.

    Květina, kterou byste nejraději dostal/a po premiéře

    Květina být nemusí, raději Tullamorku.

    Kým/čím byste byl/a, kdybyste se nevěnoval/a divadlu

    To sám nevím.

    Divadelní postava, kterou byste chtěl/a být v reálném životě

    Nemám takovou postavu.

    Chtěl/a byste umřít na jevišti (v divadle)?

    Ne.

    Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik

    Mám rád, když kritik je věcný a umí přečíst inscenaci v jejím záměru. Umí říct, zda ten záměr odpovídá textu a jestli se jej povedlo naplnit, nebo ne a proč. Popřípadě vřadit inscenaci do kontextu, protože bez vědomí kontextů jsme trochu osamělí. Jinak jsou to pouhé střípky, které tu a tam poskytnou nějakou dílčí reflexi.

    • Autor:
    • Publikováno: 23. ledna 2014

    Komentáře k článku: Ivan Krejčí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,