Ivan Krejčí

První divadelní zážitek

Nejspíše to bylo v Opavě v loutkovém divadle. Vzal mě tam děda a dodnes si pamatuji, že tam byl kašpárek a čert. Všechny děti křičely na kašpárka, že čert je za ním, a trnuly, že kašpárek neslyší. Vyskakovali jsme ze sedadel a ječeli ještě více, jak nás zvedal ten zápas dobra se zlem. Dodnes si to jasně vybavuji.

Divadelní sen

Mám, ale nechci o něm z pověrčivosti mluvit.

Divadelní zkušenost/role, na kterou nemůžete zapomenout

Inscenace Racka u nás v Aréně. Racka jsem měl plnou hlavu už na škole, ale teprve v Aréně se mi zdálo, že je i konstelace lidí. Měli jsme téma a něco odžito. Byl to pokus touto inscenací formulovat poetiku Arény a zdá se mi, že ten náš Racek docela pěkně letěl.

Doba, ve které byste chtěl/a žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

Mám dvě takové doby – alžbětinské divadlo a pak šedesátá léta v českém divadle.

Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel/a na kus řeči (o čem byste s ní chtěl/a mluvit?), případně s ní spolupracoval/a (na čem?)

Alfréd Radok a Jan Grossman. Měl jsem štěstí, že jsem potkal Jana Kačera a Ivana Rajmonta, kteří mě učili. A pak Josefa Janíka, který mě vlastně také učil, jestli se ty hovory dají tak interpretovat.

Inscenace/projekt, který byste rád/a viděl/a podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl/a

Langovo Zkrocení zlé ženy v Činoherním klubu nebo Zabijáka Joea, Morávkovu Její, její pastorkyni nebo Janíkův Konec hry. Osobně i obecně nemám rád divadlo, které lže.

Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal/a do antikvariátu

Teď zrovna tam mám severskou detektivku a k tomu text příští inscenace. A Vygotského Psychologii umění.

Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochoten/na se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete

Poslední tango v Paříži a Unaveni sluncem. Z televize Okresní přebor. Z internetu House of Cards. Toho druhého je tolik, že to snad ani nestojí za řeč.

Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

Tom Waits skoro vždy a všude.

Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl/a mít či máte v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě?

Mám moc rád Chagalla.

Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

Tullamorku.

Květina, kterou byste nejraději dostal/a po premiéře

Květina být nemusí, raději Tullamorku.

Kým/čím byste byl/a, kdybyste se nevěnoval/a divadlu

To sám nevím.

Divadelní postava, kterou byste chtěl/a být v reálném životě

Nemám takovou postavu.

Chtěl/a byste umřít na jevišti (v divadle)?

Ne.

Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik

Mám rád, když kritik je věcný a umí přečíst inscenaci v jejím záměru. Umí říct, zda ten záměr odpovídá textu a jestli se jej povedlo naplnit, nebo ne a proč. Popřípadě vřadit inscenaci do kontextu, protože bez vědomí kontextů jsme trochu osamělí. Jinak jsou to pouhé střípky, které tu a tam poskytnou nějakou dílčí reflexi.