Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Intriky a zápletky v pozapomenuté opeře

    Jiří Nekvasil ve Státní opeře Praha a poté v Národním divadle uvedl pěknou řádku běžně nehraných titulů – a nyní v tom pokračuje jako ředitel ostravského divadla, a to (možná až příliš?) razantně. Naposledy na repertoár vrátil Giordanovu Fedoru, která se u nás hrála naposledy před více než sto lety a v současné chvíli se patrně nehraje nikde jinde v Evropě.

    Nana Meriani v titulní roli opery Fedora v Ostravě FOTO MARTIN POPELÁŘ

    Proč dnes hrát tuto zapomenutou operu? S výjimkou slavné tenorové árie Amor ti vieta tu nejsou na první pohled nikterak efektní melodie. A rétorické scény, ve kterých je třeba ve zkratce vysvětlit politické intriky i milostné zápletky, působí někdy až cimrmanovsky. Až ve třetím jednání je podle mě Fedora srovnatelná s nepoměrně hranější Giordanovou operou Andrea Chénier: jak se z nenucené konverzačky vyloupne strhující drama. Giordano ve Fedoře vytvořil dvě role náročné na dramatický výraz, vyžadující napětí, vnitřně opravdový projev: hraběnku Fedoru Romazoff a hraběte Lorise Ipanoffa. V Ostravě se na premiéře o skutečně emotivní zážitek postarali vervní italský tenorista Gianluca Zampieri a temperamentní gruzínská sopranistka Nana Miriani (před několika lety zpívala v ND pod jménem Kavtarashvili Verdiho lady Macbeth). S takovými sólisty asi opravdu má smysl Fedoru hrát (a s Romanem Janálem, který přesně předvedl rozverného nápadníka komtesy Olgy a zároveň vnitřně zasaženého nositele špatných zpráv).

    Nejsem si ovšem jistá, jestli Fedoře sluší ibsenovsko-čechovovské pojetí, s jakým při svém operním debutu přichází režisér Peter Gábor, jestli všechno to promítání a vážné rozehrávání konverzačních scén nakonec není spíš na překážku bezprostřednímu vnímání samotného milostného dramatu, o nějž tu v postatě jde, přes všechen politicko-společenský kontext, který se v Giordanově opeře objevuje.

    Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Umberto Giordano: Fedora. Dirigent Zbyněk Müller, režie Peter Gábor, scéna Jozef Ciller, kostýmy Katarína Holková, pohybová spolupráce Kristýna Černá, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Daniel Jäger. Premiéra 14. dubna 2011 v Divadle Antonína Dvořáka.


    Komentáře k článku: Intriky a zápletky v pozapomenuté opeře

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,