Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Idiot

    Když jsem Vladímíru Hulcovi slíbil, že sem budu pravidelně psát, někde hluboko uvnitř jsem cejtil, že se za to budu občas nenávidět. Podobně jako za všechny pravidelný závazky. Teď je totiž přesně ta chvíle, přesněji řečeno období, kdy nevidim nalevo ani napravo a sleduju zabejčeně jedinej cíl. Tím je moje nová deska. Jmenuje se Idiot a za pár dní ji dávam do výroby.

    Vladimír 518

    Ten název mimo jiné dost přesně vystihuje i ten paradox, o kterym tu mluvim. Měl bych si určitý věci v životě odřeknout, ale nejsem toho schopnej. A tak pak musim přijímat zodpovědnost za svoje naivní nadšenectví, zavřít hubu a makat. Takže makam jak šroub, odklánim stres někam mimo svoje útroby a aspoň na první pohled je všechno v pořádku. V tom je podle mě další aspekt idiocie v mém slova smyslu. Dřevorubecká energie, kterou člověk hoří od puberty a má takzvaně tah na bránu, jakou později v životě už mít nikdy nebude.

    Když si vzpomenu na období, kdy mi bylo kolem dvaceti let, tak ten pocit neomezenýho zdroje síly byl ještě výrazně větší. Teď je mi třicet čtyři a pomalu mi začíná docházet, že není nekonečnej. Síly dojdou, stejně jako chuť podstupovat veškerej ten blázinec, kterej je spojenej s tvorbou jakýhokoli druhu. Další hrozivou fyzikální veličinou je čas, kterej skutečně na nikoho nečeká, a mně začíná připadat, že šedesát mi bude asi přibližně za čtrnáct dní. Člověka to nutí ještě víc přehodnotit, do čeho je ochoten sám sebe investovat, a do čeho ne. Dřív jsem se řídil především podle vnitřní intuice, kterou jsem nastavoval na základě představ o tvůrčí etice a svobodě. To všechno sice zůstalo, ale čas jako takový se v tomhle mém pomyslném žebříčku dere nazadržitelně na první místo. Představ mám tuny, ale už teď vim, že z nich stihnu jen fragment. Při veškerém mém pocitu štěstí se jedná o dost hororovej pocit.

    Ale zpátky k desce, kde se mimochodem i toto všechno snažim reflektovat. Existenciální tíha mladýho chlapa obalená primitivní formou rapu. To je ta kombinace, co mě zajímá. Podtitul alba je vlastně následující: Jsem primitivem po hluboké úvaze.

    Já už jsem tady o tomto (pro mě tak přitažlivém) střetu několikrát psal. Zajímá mě prapůvodní zvířecí a v dobrym slova smyslu primitivní energie kombinovaná se schopností vědomě stavět a komponovat. Je to moje ústřední téma. V průběhu času jsem svůj náhled na ně prověřoval a nepochybně to budu dělat i dál. Spatřuju v něm velký téma lidství, zvířat vyčleněných ze samotný přírody a uvězněných do vlastní kulturní konstrukce. Ta rozkročenost je děsivá i překrásná zároveň.

    S albem se vracim zpět i k zapomenutý disciplíně, a tou je vinyl. Samozřejmě vychází i na jinym polomrtvym médiu, na CD. Všechno si dělám sám. Obal, texty, rap, vizuály ke koncertu a tak dál. Abych se uplně nezbláznil, pomáhá mi hodně lidí a právě k tomu jsem stvořil vlastní nezávislej label. Tak, aby nás společná značka stmelila v jeden organismus. Kraftwerk, jedni z mých nejmilovanějších profesorů, mě naučili disciplíně zvané Gesamtkunstwerk. Tak pracuju na vlastních projektech – a díky tomu i sám na sobě – jak idiot. A je mi dobře.


    Komentáře k článku: Idiot

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,