Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hynek Čermák: Energie se ztrácí

    Hynek Čermák má na svém kontě pětadvacet představení do měsíce – většinou na různých pražských scénách – a na té domovské v Dejvickém divadle navíc čerstvou premiéru. Je Oslíkem v Krobotově „hře o jedné expedici“ nazvané Brian. Podstatně méně příležitostí zatím dostal ve filmu. O to je cennější, že hned první větší roli kriminalisty v Hřebejkově Nevinnosti zúročil několika oceněními. Když jsme spolu připravovali tento rozhovor, svého skleněného lva ještě fakticky nevlastnil, ryli mu na něj teprve jméno. Zatím pro něj neměl ani místo: Tyhle věci mají stát na krbu, a ten nemám. Možná mě donutí ho postavit.

    FOTO PETR HLOUŠEK

    Předzvěstí k tomu, že sošku letos dostanete, už byly ceny kritiky. Ostatní kritiky nominovaní se ale v nominacích na lva neobjevili. Čím si tuto dvojlomnost kritických a oborových vnímání vysvětlujete?

    U herectví se nedá moc dobře říct, co je dobře a co je špatně. A když vás někdo takhle ocení, tak to znamená, že vaši práci bere vážně. To je pro mne to nejpodstatnější. Já jsem třeba u Lva sázel na Ondru Sokola. Kdybych byl matematik nebo chemik, moje výsledky musejí být jasné. V umění se měřítka těžko stanovují, takže člověk věčně pochybuje, jestli svou práci dělá správně. Je tedy vždycky příjemné, když vám někdo dá najevo, že tudy by to možná šlo.

    Z Dejvického divadla jste zvyklý, že vás za všechno pochválí, jinde to pravidlem není.

    V Dejvickém jsem v angažmá teprve rok, takže mám za sebou i divadla, která se nechválí. Ale tady taky ne každá inscenace má stoprocentně pozitivní ohlas.

    Chápete tedy kritiku vůbec vážně?

    Ale ano. Doufám, že recenzenti svou práci berou zodpovědně, protože oni jsou ti, kteří by měli běžného diváka upozornit na kvalitu. On se pak podle toho může orientovat. Pokud je kritika takzvaně konstruktivní, mohla by být inspirací, jak inscenaci dotvořit.

    S Aňou Geislerovou v roli krimimalisty v Hřebejkově filmu Nevinnost, za níž letos získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. FOTO archiv

    Jak vnímáte kritiku jako obor?

    Je to zvláštní povolání, které by se mělo obejít bez emocí, ale my, herci, na divákovy emoce útočíme. Takže zachovat si odstup je asi velmi těžké. Já bych to nedokázal. Ale myslím, že kritik by měl aspoň chvíli si ozkoušet divadlo, případně film v praxi. Podle mě člověk, který nemá ponětí, jak vzniká divadlo nebo film, může těžko kritizovat. Vystudoval jsem divadelní fakultu a do kritiky výtvarného díla bych se taky nepustil.

    Studium umělecké školy je pro vás téměř rodinné zatížení…

    Svým způsobem ano. Maminka má DAMU, tatínek nedokončenou FAMU, z které odešel. Oba předtím studovali střední grafickou školu na Hollarově náměstí, kde se potkali. Ani jeden z nich se tomu nevěnuje. Táta je psycholog, máma píše poezii a knížky pro děti. Se ségrou jsme oba chodili na DAMU, já pět let, Viktorka čtyři, ale ani jeden z nás jsme ji neukončili. Já byl první porevoluční ročník. Viktorka, ačkoli je starší, šla na školu později, až někdy v roce 2005. Tři roky studovala režii.

    Co na to rodiče?

    Rodiče nás v tomhle nijak neovlivňovali. Z domova jsem oba odešli poměrně brzy. Viktorka v šestnácti, já jen o něco starší.

    Neobáváte se, že vám takhle brzo utečou i vaše děti?

    Já bych jim to přál, jen ať zdrhnou. Ale ať se mají kam vracet a ať se vracejí rádi.

    Divadelní režisérka Viktorie Čermáková. FOTO archiv

    Se sestrou jste se při práci setkali až při inscenaci Africké královny v Divadle Palace.

    Byl to nápad dramaturgyně Věry Maškové, se kterou jsem za svého angažmá v ABC dělal spoustu inscenací. Přinesla mi tu hru s tím, ať si vyberu herečku a režiséra. Viktorka zrovna neměla práci, tak jsem jí Africkou královnu nabídl, a ona přivedla Lindu Rybovou, což se ukázalo jako dobrý počin. Hrajeme to pětkrát do měsíce, bývá vyprodáno a soudě podle ohlasů, lidem se inscenace líbí.

    Dokázal jste vůbec poslouchat vlastní sestru?

    Viktorka není direktivní režisér. Já bych s takovým režisérem, který by na mě pokřikoval, nevydržel. Sbalil bych se a šel pryč. Ať by to byla ségra nebo kdokoli jinej. Práce na inscenaci musí být založena na vzájemné spolupráci. Herec nabízí a režisér koriguje do nějakých kolejí. Hádky nepřipadají v úvahu.

    Prostě musíte být manipulován něžně…

    Neee! Právě už slovo „manipulován“ je špatně. Pokud k němu dojde, nejde o tvorbu, ale o exhibici. Dohodnout se s Viktorkou nebyl žádný problém. Vidí výsledný tvar především obrazově poeticky… – Nevím jak její styl pojmenovat… – Já jsem naopak herec, co tvoří postavy spíš psychologicky – a z toho vznikl kompromis, který na scéně dostal zajímavý jevištní tvar. Najít společnou řeč nebylo vůbec těžké. Těžké bylo jen řešení technických problémů vzhledem k tomu, že se příběh odehrává na lodi a je potřeba spousta rekvizit.

    V Africké královně C. S. Forestera v pražském Divadle Palace hraje s Lindou Rybovou. Repro archiv Divadlo palace

    Máte k lodím vůbec nějaký vztah, anebo jste musel vše vymýšlet jako suchozemec?

    O prázdninách jsem s kamarády sjíždíval české řeky, ale poslední léta na to nemám moc čas. Buď hraju na Pražském hradě, nebo točím. Možná nastává čas, abych na vodu měl vyrazit znovu, tentokrát se synem. Je mu osm, tak už by vše jistě zvládnul.

    A co příroda? Tu kvůli práci zanedbáváte taky?

    Tu ne. Zrovna o minulém víkendu jsem byl na čundru s kamarády. Už jde ale o jiné čundry, než bývávalo. Máme terénní auta, s kterými v létě jezdíme třeba do Rumunska. Letos plánujeme italské Alpy. A přes rok se párkrát sejdeme, auta nám umožní dojet někam, kde si večer uděláme oheň a ráno už všichni musíme zpátky do práce.

    V úvodním dílku seriálu ČT  Eden – Zlatá karta (2006) režiséra Petra Nikolaeva. FOTO archiv ČT

    Býváte obsazován – jak ve filmu, tak na divadle – do dost podobných rolí. Nebojíte se, že zapadnete do škatulky, z které se vám bude těžko vystupovat?

    No bodyguardi, zabijáci a kdejací pitomci jsou skutečně nejčastější nabídky, které dostávám. Asi proto, že jsem si kdysi oholil hlavu. Třeba se to časem zlepší. Ostatně právě role oslíka ve hře Miroslava Krobota Brian je dobrým příkladem toho, že se věci obracejí.

    Brian je o zpěvákovi Rolling Stones Brianu Jonesovi. Je muzika Rolling Stones vaše krevní skupina?

    Ne. Hudbu poslouchám výjimečně, a když už, tak blues, jazz, vážnou hudbu nebo folk. Jsem v té inscenaci kladná postava, nejsem žádný rocker. Jsem jednou ze tří postaviček z medvídka Pú, které jsou do děje zamíchané a které komunikují s Brianem Jonesem.

    S Davidem Novotným (Medvěd) a Pavlem Šimčíkem (Králíček) v roli Oslíka v nejnovější inscenaci Dejvického divadla Brian. FOTO HYNEK GLOS

    Četl jste Medvídka Pú svým dětem?

    Já jim moc nečtu. Nejsem večer, když jdou spát, doma. Hraju pětadvacet představení do měsíce.

    A byla to aspoň knížka vašeho dětství?

    Taky ne. Když jsem četl, tak Arthura Randsoma. Možná to teď doženu a něco dětem z Medvídka Pú přečtu, protože zjišťuju, jak je to hezká a moudrá knížka. Sympatické mi je, jak jsou v ní všechny postavy hodné.

    S Martinem Myšičkou jako Kuchař Sweeney v Dealer´s Choice. FOTO archiv DD

    Kuchař Sweeny v inscenaci Dealer´s Choice je taky hodný, ne?

    Ano, proto je v podstatě nejslabší článek řetězu. A kriminálník Garry v Ucpaným systému taky. Přesto je všech zabijáků futrál. Oni jsou všichni ti zabijáci v jádru hodný chlapi – o tom bych mohl vyprávět, jejich psychologii znám.

    Gary v Ucpaným systému. FOTO archiv DD

    To byste mohl rozebírat s otcem, který je psychologem.

    Jo, jenže on o svých případech nesmí mluvit.

    A co létání? Byly doby, kdy jste se mu hodně věnoval.

    Zrovna uvažuju, že bych se k němu vrátil. Nechal jsem létání ani ne tak kvůli financím, ale především proto, že jsem se začal zabývat divadlem, a tam se používají jiné hemisféry než v letadle. Začal jsem létat ve čtrnácti ve Svazarmu. V šestnácti jsem měl papíry na větroně, pak jsem dělal přijímačky na vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích, kde jsem ze zdravotních důvodů neuspěl. Asi by mě to potkalo i z matematiky, na tu jsem nikdy nebyl. Kamarádi, s kterými jsem na Točné začínal, jsou teď profesionální piloti. Spousta z nich jsou letečtí instruktoři, takže cesta doplnit si papíry, by nebyla složitá. Jen se musím rozhodnout. Lítání je bacil. Od té doby, co jsem přestal létat, jsem do letadla nesedl, protože pak vás trápí, že u toho nejste. Dnes už lítání není mou prioritou.

    Co jí tedy dnes je?

    Prvotní je věnovat se sobě, dětem a ženě. Posledních deset let jsem hodně pracoval a pomalu přestávám mít odkud brát. Dejvické divadlo mi ale dodalo hodně energie. Než jsem přijal zdejší angažmá, dokonce jsem uvažoval, že bych s divadlem skončil. Měl jsem pocit, že to nikam nevede. Ta priorita – myslím životní priorita – je vlastně otázka, na kterou jsem si ještě ani sám neodpověděl. Chlapi jsou živitelé, takže za sebou vždycky táhnou především práci.

    Proč jste měl pocit, že s herectvím seknete? Měl jste málo štěstí, které je k téhle profesi třeba? Nebo vám nestačilo, co děláte?

    Nestačilo mi, co dělám. Možná jsem to dělal špatně, ale nějak mě přestala bavit ta neustálá honba za penězi. V divadle jste málem čtyřiadvacet hodin denně a dostanete patnáct tisíc. To vás za pět let úplně vysaje.

    Partnerka Hynka Čermáka, herečka MDP Daniela Choděrová. FOTO Nyrany.cz

    Zvlášť, když máte s partnerkou, herečkou MDP Danielou Choděrovou stejnou profesi.

    Přesně tak. Pak najednou začnete přemýšlet, proč divadlo děláte. Byl jsem v MDP, kde se vyrábělo deset premiér ročně, což je pekelné. Jako kdyby hrál ligový fotbalista každý den zápas, k tomu trénoval, nemohl si odpočinout a dostal za to patnáct tisíc. To se ani s masérem a zdravou stravou dlouho vydržet nedá. Energie se ztrácí. Bude mi čtyřicet a fyzicky nejsilnější léta mám za sebou. Proto musím ubrat a soustředit se na kvalitu. Ale odmítat práci v divadelním světě není jednoduché, protože to není jenom vaše věc, obsazeni jsou lidé, kteří jsou na vás navázaní. Takže když roli položíte vy, tak třeba nemůže hrát ani tamten. Někomu slíbíte, že mu budete v jeho inscenaci hrát, a on se ozve po roce a půl. Chcete dodržet slovo a zrovna máte nejvíc práce. Když do toho přijde natáčení, jste úplně v háji. Potom spíte dva měsíce čtyři hodiny denně. K tomu máte každý večer podávat špičkový fyzický vývoj. A jak co na place natočíte, tak to bude navždy zachycené a nikoho nebude zajímat, že jste se ten den nevyspal. Proto je mou prioritou mít i víc času na sebe. Tělo je nástroj a já nemůžu ty housle zaklapnout, když se pokazí, nebo si koupit nové, když budou zničené.

    Navíc v povolání, kde buď práce je moc, nebo není žádná.

    Ano, nikdy nemůžete odmítnout práci, protože zítra být nemusí. Když dostanete Českého lva, neznamená to, že teď se strhnou telefony a váš účet bude navždy nevyčerpatelný.

    Kdy se vidíte s partnerkou, když jste oba v divadlech?

    Většinou mezi půlnocí a druhou hodinou ranní. Nebo pokud máme oba volný den. Nebo o Vánocích. I když už ani tohle neplatí, protože v MDP se poslední léta hraje i na Silvestra a o Vánocích jsou na programu Vánoční hry. V téhle branži to tak prostě je. Dětem říkám, že jiné mají tátu námořníka, a nevidí ho třeba rok. Nebo doktora, nebo vojáka. Takových profesí je, nejen herectví. Důležité je, aby měl člověk sílu si jí užít.

    ///

    FOTO archiv DD

    Hynek Čermák / nar. 14. 2. 1973

    V roce 1995 absolvoval herectví na pražské DAMU. Hrál v řadě českých divadel. Mimo jiné v divadle J. K. Tyla v Plzni, Divadelním spolku Kašpar, CD 94, Divadle v Řeznické, Středočeském divadle Kladno, Národním divadle a také v Městských divadlech pražských, kde byl v angažmá celkem dvakrát, poprvé v devadesátých letech (v divadle Rokoko) a pak v letech 2006-2010.
    Je také výrazným filmovým hercem, hrál v řadě filmů a televizních inscenací, mj. v seriálech Zdivočelá země, Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, Četnické humoresky, Poslední sezona a ve filmech Michelangelo, Bumerang, Johanka z Arku, Wrong Mr. Johnson, …a hude hůř, Lovecká sezona, Taková normální rodinka, Kajínek a dalších. Jeho zatím posledním filmem je Nevinnost Jana Hřebejka, v níž vytvořil jednu z ústředních postav, kriminalistu Láďu. Kromě herectví se Hynek Čermák věnuje i jiným uměleckým profesím, jako například divadelní a filmové režii.

    Předchozí divadelní role (výběr):
    Stanley – Tramvaj do stanice Touha, divadlo Rokoko
    Rogožin – Idiot, divadlo Rokoko
    Richard III. – Richard III., Městské divadlo Kladno
    Hejtman – Revizor, Městské divadlo Kladno

    Role v Dejvickém divadle:
    Sweeney – Dealer´s Choice, 2010
    Šerif – Wanted Welzl, 2011
    Gary – Ucpanej systém, 2012
    Oslík – Brian, 2012

     


    Komentáře k článku: Hynek Čermák: Energie se ztrácí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,