Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hrdinové a padouši po americku

    Novinářské drama Spotlight, které v letošním oscarovém klání porazilo favorizovaného Revenanta, vychází z patnáct let staré události zveřejnění církevního skandálu.

    Herecký rejstřík hlavních představitelů se omezuje na zamračeně přemýšlivý výraz FOTO FALCON

    Herecký rejstřík hlavních představitelů se omezuje na zamračeně přemýšlivý výraz FOTO FALCON

    Režisér Tom McCarthy se spoluscenáristou Joshem Singerem podrobně rekonstruují několikaměsíční vyšetřování pedofilní aféry bostonských kněží. Celý proces v roce 2001 odstartoval nový šéfredaktor deníku The Boston Globe. Jakožto dvojnásobný outsider (Žid z Kalifornie) měl odvahu hrábnout do nedostatečně rozkrytého případu zneužívání dětí ve městě s více než polovinou katolického obyvatelstva. K pátrání podnítil skupinu investigativních novinářů zvanou „Spotlight“. Těm kauza pod rukama narostla do nečekaných rozměrů. Díky pečlivému zkoumání archivů a kontaktování právníků i postižených odhalili, že viníci (v počtu kolem devadesáti) nebyli potrestáni, jen přesunuti do jiných farností. Provázanost církevní a politické moci tvořila neprůstřelný systém, který nepravosti kryl s vědomím, či dokonce pod patronací místního arcibiskupa.

    Film nastoluje důležité a velmi záslužné téma, byť se značným zpožděním, a to je jeho zásadní kvalita. Dále, ukazuje novinařinu, jaká už se v současném mediálním provozu, jenž preferuje rychlé publikování laciných senzací, běžně nepěstuje: pečlivé ověřování informací, dlouhodobou přípravu, promýšlení strategie. Mravenčí práci žurnalistů ale podává skoro stejně tak pinoživě, jako se namáhali oni sami. Kvůli známým faktům (dotyční novináři byli nakonec oceněni Pulitze­rovou cenou, bostonský arcibiskup rezignoval) je výsledek od začátku zřejmý, a film tak poněkud postrádá napětí. Avizované drama se odehrálo mimo samotný děj, soustředěný pouze na činnost investigativců, a odráží se v rozhovorech s oběťmi násilí. Tyto scény mají emoční náboj a zobrazují živé bytosti. Ostatní aktéři představují schematické figurky posunované po černobílé šachovnici jednoduchých soudů: dobří, zlí, hrdinové, padouši. Zvrhlost kléru dokladují tři jeho reprezentanti, cyničtí a od pohledu odporní panáčci. Naopak se lehce přejde, že rekové pera se už před několika lety dané kauzy dotkli, ale nechali ji plavat. Postavy novinářů jsou napsány coby jakési výkonné automaty definované výhradně svou pracovní funkcí, jinak ploché a zaměnitelné, bez osobního života. Snad proto, že jej obětovali své práci, anebo proto, že se scénář soustředí výhradně na ni. V tom případě by ale bylo vhodnější zvolit dokumentární žánr. Od hraného filmu, a zejména od dramatu, se přece žádá více než pouhé předávání informací, ke všemu již známých. Charakterizuje ho příběh a plnokrevné postavy, a taktéž estetický zážitek, což Spotlight nenaplňuje.

    Herecký rejstřík hlavních představitelů se omezuje na zamračeně přemýšlivý výraz. Věcnost a chladný odstup vykazují i v afektivně vypjatějších pasážích. Jediný projev soukromí žurnalistů se vtěsnal do sdělení, že kvůli zločinům kněží ztrácejí víru. Jde o prapodivnou dedukci: ze zlotřilosti církve jim vyplývá, že bůh není a již nemají důvod v něj věřit. Tato paralogika odpovídá jednak mentální zralosti dítěte, jednak ignoranci a obecné nevzdělanosti v základních teologických otázkách. Pohybuje se zhruba na úrovni argumentace vědeckého světového názoru soudruhů („Sovětští kosmonauti letěli do vesmíru a žádného boha tam neviděli.“). Stěží lze uvěřit, že poměrně inteligentní lidé odvozují existenci boha a svou vlastní víru od chování části církve. Vždyť sami nahlédli, že katolická hierarchie funguje na podobných principech jako každá mocenská struktura, a má tedy s biblickým učením i s prvotní církví pramálo společného.

    Spotlight není ani detektivka, ani drama, ani dokument, spíš neurčitý mix toho všeho, krok za krokem se plazící ke svému cíli, tj. zaujmout americké akademiky. Otázka je, jak bude film rezonovat v českém prostředí. Zatím do kin davy nepřitáhl; z formálního hlediska působí suše a obsahem zřejmě neupoutá, neboť nepřináší nic nového. Český národ beztak považuje katolický klér za bandu pedofilů, nemluvě o panujícím přesvědčení o hrabivosti církve, která si chce namastit kapsu restitucemi. Koneckonců antikatolicismus má u nás tradici sahající přes so­cia­lis­tic­kou éru až k první republice.

    Pokud by divákovi dosud nebylo jasné, že církev je semeništěm neřestí, závěrečné titulky mu to pořádně zdůrazní sáhodlouhým seznamem míst, kde se sexuální zneužívání dělo. To pochopitelně vyvolá rozhořčení nad černoprdelníky. Ale kdo ví, zda pak někoho napadne, že podobná hrůza se odehrává i v islámském světě, i v nenáboženských organizacích (a také v rodinách), že ji tedy nezpůsobuje primárně a výlučně církev. A že se zde podstatně uplatňuje tichá tolerance veřejnosti vůči společenské patologii.

    Je vskutku chvályhodné pranýřovat nemorální praktiky jakékoli mocné organizace. Od osvícených filmařů bych ale očekávala důkladnější uchopení tématu, jež zahrnuje kromě následků také příčiny a širší kontext (např. v církvi se už dávno vedou debaty o zrušení povinného celibátu). Bodový reflektor filmu Spotlight nasvěcuje jeden aspekt věci, ostatní zůstává ve tmě. Tím jen potvrzuje existující ste­reo­typy, aniž by vedl k hlubšímu zamyšlení nad problémem.

    Spotlight. USA, Kanada, 2015. 129 minut. Režie Tom McCarthy. Scénář Josh Singer, Tom McCarthy. Kamera Masanobu Ta­kaya­nagi. Hrají: Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, Liev Schreiber.


    Komentáře k článku: Hrdinové a padouši po americku

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,