Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Hrdina v českém dramatu

    Stranou pozornosti odborné i širší veřejnosti zůstal pozoruhodný projekt, který vznikl jako součást oslav stého výročí založení Československé republiky, a sice cyklus scénických čtení vybraných českých her Hrdina v českém dramatu. K jeho realizaci se spojila Divadelní fakulta Akademie múzických umění s Divadlem U Valšů.

    Ve scénickém čtení Jiráskova Jana Husa v režii Štěpána Pácla účinkovali i Jiří Suchý z Tábora a Viktor Kuzník (dvojice v popředí, zleva) FOTO PETR KOUBEK

    Od září do prosince se tak na jevišti pražské komorní scény objevilo (pouze v premiéře, případně jedné dopolední repríze) pět dramat, jež měla ve své době velký společenský i umělecký dopad, ale dnes většinou odpočívají v regálech archivů: Tylovy Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (23. září), Jiráskův Jan Hus (3. a 5. října), Dykův Posel (28. a 31. října), Mahenovo Mrtvé moře (11. a 14. listopadu) a Čapkova Matka (9. a 12. prosince). K realizaci Langerovy Jízdní hlídky z provozních důvodů bohužel nedošlo. Výběr provedla Zuzana Sílová, s Jaroslavem Vostrým autorka knihy České drama a český hrdina. Tematický svorník cyklu tvořily otázky po existenci hrdiny, případně specifického českého hrdiny, i podobě hrdinství.

    Pod úpravou a režií byl podepsán režisér a pedagog DAMU Štěpán Pácl (Drahomíra, Jan Hus, Posel) a jeho studenti režie Aminata Keita (Mrtvé moře) a Vojtěch Nejedlý (Matka). Vedle zpravidla jedné zkušené herecké osobnosti, jakými byli Taťjana Medvecká (Drahomíra), Jan Hartl (Tomáš Roh v Poslovi), Jana Boušková (Matka), Jiří Suchý z Tábora či Igor Orozovič (Jan Hus), většinu postav hráli studenti DAMU, kteří se ukázali jako velmi zdatní a vůči textovým předlohám citliví herci.

    Přestože cyklus byl avizován jako scénické čtení a herci měli v rukou texty, ve výsledku realizace kolísala na hranici pouhého čtení a inscenace, pro niž hovořily především herecké výkony, jež svým prožitkem a propracovanými slovními interakcemi stíraly dojem pouhé nezaujaté prezentace textu. Na druhé straně snaha o civilnější uchopení v některých případech podpořila jevištní vyznění dramat, dnes často považovaných za nehratelné – nejpatrnější to bylo u tezovité Čapkovy Matky, jíž navíc prospělo i nenásilné vylehčení melodramatického tónu humorem plynoucím ze situací.

    Soustředěná reakce generačně rozrůzněného publika (včetně škol) jednoznačně potvrdila, že zvolené texty rozhodně nejsou mrtvé a stály by za dramaturgické oživení. Ať už pro vlastní témata, krásnou češtinu, anebo dobře napsané postavy. Cyklus se zkrátka povedl a bylo by dobré jej zreprízovat, případně i rozšířit o další tituly.

    Recenzi knihy České drama a český hrdina čtěte na straně 11.

    Divadlo U Valšů, Praha – Hrdina v českém dramatu. Dramaturgie Zuzana Sílová, režie Štěpán Pácl, Aminata Keita a Vojtěch Nejedlý.


    Komentáře k článku: Hrdina v českém dramatu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,