Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hra o okrajované jablko

    Syngeův Hrdina západu už dávno nevzbuzuje nacionalistické vášně a nevyvolává skandály. Přesto se drží na repertoáru nejen irských divadel jako klasické moderní drama s groteskními prvky, bohatě vykreslenými charaktery a vztahy. Přesně tak je v Divadle Šumperk inscenuje i hostující režisér Jan Novák. Hru nijak neznásilňuje (jen lehce pro udržení rytmu některé situace seškrtává), postavy neironizuje (jako Ondřej Sokol v Činoherním klubu) ani nezesměšňuje (jako kdysi Petr Lébl), Irsko i doba jsou předem daným – víceméně obecným – místem děje (nijak je nezdůrazňuje ani nemýtizuje jako například před časem Janusz Klimsza v Národním divadle moravskoslezském). Podstatné jsou charaktery a vztahy. Ty zkoumá a nahlíží moderníma očima. Soustředí se především na vznikající milenecký vztah hlavní postavy, mladíka Christyho Mahona (Ondřej Brett) a Margarety Flahertyové zvané Pegeen (Bohdana Pavlíková).

    Christy Ondřeje Bretta je nezkušený mladíček, který se poprvé dostává mezi společnost. Je naivní, otevřený, upřímný. Zájem o svou osobu v podstatě nechápe a už vůbec ji nemíní zneužívat. Je sice navenek hrdinou falešným, ale vlastně si to vůbec neuvědomuje. Věří, že okolí jej má rádo a že on sám je – když to říkají – opravdovým hrdinou. Jako takového ho vidí i Pegeen. Režisér obsadil hlavní ženskou roli o poznání starší herečkou, Bohdanou Pavlíkovou, čímž zdůraznil hlavní téma inscenace – důvod tak náhle vznikajícího mileneckého vztahu. Pegeen je dosud svobodná a Christy by mohl být její výhrou. Odhání proto všechny ostatní ženské, které se chodí Christymu dvořit, bojuje o jeho lásku všemi ženskými prostředky. Svádí ho, kultivuje, laská, omlouvá jeho mladické ztřeštěnosti. Když se však dozví o jeho „obyčejnosti“, láska jak náhle přišla, tak i rychle mizí. A mění se v opovržení a nenávist. Přičemž Christy zůstává stejný…

    Ale vlastně se také změnil. Právě zkušenost s falešností svého hrdinství, přesněji různou interpretací svého činu a tím i charakteru, z něj dělá dospělého muže. Na úplném konci se ohlíží a vesničanům hrdě vzkazuje: Já jsem vyhrál! Všechno. Sakumprásk… A vám všem děkuju a žehnám. Protože ze mě je přece jenom chlap. A můj život teď bude jedna velká píseň. A odteď si ho budu užívat až do soudného dne.

    Ostatní motivy hry i postavy jsou v rámci výkladu hry upozaděny. Podstatná je právě a především „hra o jablko“. Výraznější prostor získává snad ještě vdova Quinová, s gustem a energií hraná Olgou Kaštickou. Vtipné jsou vstupy čtyř vesnických dívek, jakýchsi „barbín“, okouzlených Christyho pověstí. Nejdřív kolem něj obdivně krouží, po zjištění, jak se věci mají, by jej klidně poslaly na šibenici. Téměř se vytratil život v hospodě, a pokud se objevuje, nevyužili herci – hospodský v podání Petra Krále ani opilí návštěvníci Jiří Bartoň (Philly Cullen) a Jan Kroneisl (Jimmy Farrell) – příležitost ho zajímavěji rozehrát. Obdobně se zatím nedaří Jiřímu Konečnému vtisknout výraznější osobitost postavě starého Mahona, otce Christyho. Těžko uvěřit, že by se tohoto v podstatě milého a laskavého člověka Christy celý dosavadní život bál.

    Hrdinu západu v Divadle Šumperk lze označit – bývá to považováno za eufemismus – za poctivou inscenaci. Je důkladně, přitom citlivě vyložena (dramaturgie Ondřej Elbel), zvolený výklad je naplněn, herci zaujmou. Především Bohdana Pavlíková dokázala vtisknout své Pegeen vášeň, razanci a dravost, ale i ženskou touhu, humor a šarm. Její dialog s Christy Mahonem, při kterém laškovně, a přitom jakoby „osudově“ okrajuje jablko, patří k hereckým vrcholům inscenace. Třeba jen kvůli němu (a oběma hercům) stojí za to inscenaci vidět.

    Divadlo Šumperk – John Millington Synge: Hrdina západu. Překlad Martin Hilský, režie a úprava Jan Novák, scéna Ivo Žídek, kostýmy Josef Jelínek, dramaturgie Ondřej Elbel. Premiéra 18. prosince 2011.


    Komentáře k článku: Hra o okrajované jablko

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,