Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dravci s obroušeným zobákem

    První činoherní premiéra sezony v Jihočeském divadle slibovala strhující divadelní zážitek. Hostinu dravců – předlohu spisovatele arménského původu Vahé Katchy (1928–2003) – zdramatizoval a v pařížském Théatre Michel zrežíroval Julien Sibre (taktéž představitel Vincenta, jedné ze sedmi postav, které se ocitnou v ohrožení). A právě druhý jmenovaný za oba počiny obdržel Cenu Molière 2011. Třetí cenu inscenační tým obdržel v kategorii Nejlepší inscenace soukromého divadla, což je v českém kontextu trochu zarážející pocta, ale jiný kraj, jiné divadelní ceny… Nutno ovšem podotknout, že Le Repas des fauves (tedy spíše Hostina šelem) není ani ve Francii dramaturgickým odhalením neprávem opomíjeného textu. V divadle byl uveden již v roce 1960 a o čtyři roky později vznikl stejnojmenný film.

    Hostina dravců

    Ondřej Veselý a Teresa Branna v Hostině dravců FOTO PETR NEUBERT

    Budějovická inscenace nabízí ve všech směrech „zlatý střed“. Téma není příliš objevné – všichni známe příběhy, či spíše dobrodružně-hororové filmy, v nichž se „nejlepší“ přátelé ocitnou v ohrožení, a tak na povrch vyplouvají skryté nespokojenosti a neřesti. Zde je přidanou hodnotou zasazení do Paříže roku 1942 a major SS, jenž skupinu přátel nutí, aby nominovali dva budoucí zajatce ze svého středu. Pravda, v šedesátých letech byl tento historický odkaz mírně aktuálnější…

    Hra má však jednu nespornou kvalitu – úderný černý humor. V boji o přežití se z kamarádů, kteří chtěli oslavit narozeniny (tento bezstarostný „prolog“ však v Budějovicích trvá několik desítek minut a nebezpečně připomíná postarší televizní inscenaci či naivní film pro pamětníky), stávají soupeři a jejich vzájemné podrazy či domlouvání se na slabšího přináší mnoho mrazivě vtipných momentů. Či lépe řečeno, mohly by přinášet. Režisér Radovan Lipus text inscenuje logicky, avšak příliš umírněně a bez potřebného nadhledu. Scéna, v níž jsou předhozeny dvě přítomné ženy gestapákovi Kaubachovi (Ondřej Volejník), aby případně ukojil své sexuální potřeby, se postupně stává zbytečně zdlouhavou, postrádá uvěřitelnost i humor, který se tak nabízí. Přesto jsou herci velkou devízou inscenace. A herečky v dobových šatech Evy Kotkové navíc devízou krásnou. Teresa Branna jako naivní hostitelka Sophie a Lenka Krčková v roli nebojácné Francoise své proměny v šelmy i oběti zvládají bez zaškobrtnutí. Zdeněk Kupka jako lékař, tedy zachránce lidských životů, jenž do bytu sladce láká své bývalé pacienty a zvyšuje tím percentuelní možnost svého přežití, využil svých pár minut slávy naprosto excelentně. Jediným slabším hereckým článkem je Ondřej Veselý, který Pierra, jenž na frontě přišel o zrak, hraje příliš zjednodušeně a spíše vytváří karikaturu psychicky labilního válečného vysloužilce.

    V podobném duchu se nese i scéna Petra Matáska – na jevišti vidíte vcelku povedenou „repliku“ měšťáckého salónu. Nic vás nepřekvapí, nic nezklame. Když se však na konci začne naklánět soustava nahoře propojených sloupů jakoby mramorových pro silné finále, jde pouze o monumentální zbytečnost.

    Inscenace je kultivovaně zahranou, místy vtipnou podívanou. A s happy endem! Dramaturgický objev či inscenační počin roku to však není.

    Jihočeské divadlo – Vahé Katcha, Julien Sibre: Hostina dravců. Překlad Alexander Jerie. Režie Radovan Lipus, scéna Petr Matásek, kostýmy Eva Kotková, hudba Miloš Orson Štědroň, dramaturgie Olga Šubrtová. Premiéra 2. listopadu 2012.


    Komentáře k článku: Dravci s obroušeným zobákem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,