Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hostina

    Dneska mám chuť sdílet nadšení pro film, pro onu komplexní disciplínu, která podobně jako architektura má kouzelnou vlastnost, že je schopna do sebe pojmout množství dalších disciplín, a tím se stává mnohovrstevnatou radostí, na které si řada z nás vytvořila silnou závislost. Film je pokroucený, mihotavý a v drtivé většině zjednodušující odraz reality, který ovšem paradoxně velmi aktivně realitu zpětně spoluvytváří, protože mnoho vzorců chování lidé opisují z filmů jako z učebnic sociální interakce. V určitých situacích nacházejí lidé odpověď uloženou někde vzadu či hluboko v mozku právě díky nějakému zážitku s filmem. Vědomí (nebo podvědomí) nám ji nastrčí do naší právě odžívané reality tak automaticky, jako kdyby byla ona zkušenost někdy v minulosti skutečně prožita.

    Vladimír 518

    Co se týká filmových žánrů, stovky lidí mají stovky chutí a já se celý dosavadní život snažil pochopit všechny záliby ostatních v té či oné chuti. Přejídal jsem se nezřízeně na našem společném a obrovském filmovém rautu, běhal od stolu ke stolu, ochutnával, porovnával a diskutoval s kroužky okolostojících komunit. Každý měl samozřejmě co říci a každý měl většinou i pádné argumenty ke svému postávání u jednoho konkrétního stolu, případně i více nebo méně košaté protiargumenty pro svou absenci u stolu jiného. Poslouchalo se to vždy velmi dobře, s mnoha důvody jsem i nadšeně souhlasil. Ale stejně jako ve všech ostatních disciplínách se ve mně nakonec vždy prosadí neukojitelný všežravec.

    Film je díkybohu nezmapovatelný prostor, od dětství až do smrti je co objevovat a přesně to je jeden z faktů, který mi dodává do života trochu klidu. Přes všechno nadšení nelze dojít konce! Fantazie.

    A proto pokud to jen trochu jde, konzumuju minimálně jeden film denně. Většinou se jedná o večeři. V životě člověka jsou ale i krásné dny, kdy si může dovolit plnohodnotné a několikachodové menu. To pak kombinuju dokumenty s blockbustery, filmovou historii se současností, uměleckou radikalitu se zábavou. Přestože jsem ochotný sníst víceméně cokoli, přece jenom mám svoje skryté a podvědomé preference. Myslím, že v tom jako u každého z nás rezonují dětské fascinace a hlavně neukojené dětské touhy. Já totiž ve filmu více než co nejvěrnější odraz reality miluju její širokoúhlé rozšiřování, snění, utopie a nově budované konstrukce jiných světů. Je mi tak trochu jedno, jestli se jedná o vesmír vnitřní, nebo vnější, o hlubokou minulost, paralelní současnost, anebo vzdálenou budoucnost. Zbožňuju cestovat časem a prostorem, navštěvovat místa, která do té chvíle neexistovala a stala se holografickou realitou jen díky partě mně podobných fantasmagorů.

    Dovolte mi na závěr několik doporučení na filmy, které u nás v rámci sci-fi neplatí za ty naprosto nejznámější, a přitom rozhodně stojí za pozornost: The Man from Earth, THX 1138, Donnie Darko, Kin-Dza-Dza!, The Man Who Fell to Earth a pak samozřejmě i celá plejáda japonského anime: Ghost in the Shell, Akira, Jin-Roh, Ninja Scroll, Metropolis, Cowboy Bebop, veškerá tvorba studií Ghibli a 4°C. A tak dál a tak dále. Jak jsem už psal, hledat je možný naštěstí donekonečna.


    Komentáře k článku: Hostina

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,