Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Itzik jde na trh koupit koně

    Cesta je dlouhá a krčmář stojí v otevřených dveřích s plnou sklenkou vína. a tak koně nekoupil, ale starosti si z toho nedělal. Praví synopse jedné z písní alba Jidiš ve třech (2013), které nazpívala a sama s podporou sponzorů, zřejmě zvláště Židovského muzea v Praze, vyprodukovala a vydala na podzim loňského roku Hana Frejková. Název kompaktu se rovná názvu skupiny, shodou okolností také už třetí z těch, které kolem sebe Frejková k provozování židovské hudby seskupila – specifický zvuk stručného doprovodu vytvářejí Milan Potoček na klarinet a Slávek Brabec na akordeon. Prý kvůli oživení s nimi často zpívá i její dcera Marianna Borecká.

    Hana Frejková

    Patnáct písní je z rodu těch, které stvořil sám život – zčásti tradicionaly, zčásti známe autory, všechny skladby však vycházejí z konkrétní životní situace, z příhod, jaké člověka potkávají každý den, a někdy i z praktických poučení, která z nich plynou: místo aby Itzik koupil koně, opil se v hospodě, muž vyzývá muzikanty, aby mu zahráli podle jeho noty a nálady, žádná žena není spokojena se svým mužem, ale staré panny si stále na něco stěžují, k obědu jsou pořád jen brambory a o šábesu pro změnu kastrol plný brambor. Ale je tu také ukolébavka, píseň o rabínovi, píseň milostná. Jedna dokonce pochází z muzikálu z roku 1936 – nezabývejme se dennodenními starostmi, vždyť život je jen špás.

    Není však důležité vědět, o čem konkrétně ten který, zpravidla krátký popěvek v jidiš je. Skladbičky mají schopnost komunikovat o pocitech lidí, kteří jsou za těmi příhodami, a písněmi dávají průchod svým prožitkům. Každá lidová hudba vyjadřuje mentalitu komunity, v níž se zrodila, pro židovskou hudbu to platí přímo modelově – vždycky mi nad těmi písněmi napadne, proč musela být Hitlerovi a náckům odporná: inu geneticky poskládaná jako ratlík z nádraží, jakoby ušmudlaná, složená a zpívaná bez akurátních pravidel. Frejková ony vlastnosti ještě zdůrazňuje volnou interpretací, intonuje i deklamuje zároveň, protahuje fráze a tóny, pohrává si s vtipnou rytmikou, vykřikuje, patetizuje, tiší hlas do lyrického projevu, dryáčnicky vyvolává odrhovačku – prostě zpívá židovské písně, zdá se, jak prostě chce, jakou má zrovna náladu. V židovské hudbě je možné shledat inspirace odevšad, nejvíc ovšem z orientálního způsobu melismaticky vedené melodie, vedle zpěvu ho nejvíc připomíná klarinet, harmonika tvoří rytmický a harmonický podklad a propojuje písně s evropským městským folklorem. Všichni tři (čtyři) jsou výteční muzikanti technicky a zejména stylově – to zdánlivě volné poloimprovizované je samozřejmě precizně připravené.

    Kompakt mám na stole, resp. v přehrávači už nějakou dobu a často a rád si ho pouštím. Vnímám písně jako tresť rabínské moudrosti a židovských anekdot, protože jsou postaveny na stejné hluboké věcné logice, která demaskuje paradoxy v povrchním nazírání věcí. Jen tak se neoposlouchají, ale hlavně zaženou chmury, jsou svého druhu optimistické, neboť dobrá nálada je věcnou výhodou pro všechny outsidery života – smutnit a tesknit prostě není užitečné.


    Komentáře k článku: Itzik jde na trh koupit koně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,