Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jaký život, taková smrt

    HaDivadlo se v projektu Die young! zamýšlí nad smyslem života po třicítce a vzdává poctu Klubu 27. Členství v něm mají především hudební legendy – Brian Jones, Janis Joplin, Jimi Hendrix, Jim Morrison a jejich mladší kolegové Kurt Cobain a Amy Winehouse. Žili rychle, neomezovali se, náhlá a pro okolí dramatická byla i jejich smrt v sedmadvaceti. Výrazná stopa, již zanechali v historii populární hudby, vyvolává otázku, jak dlouho se dá čekat na výtrysk jedinečnosti a jestli náhodou někteří z nás nezačínají přesluhovat.

    Die young!

    Multižánrový projekt Die young! vzdává poctu mládí a rychlosti FOTO ARCHIV DIVADLA

    Multižánrový projekt Die young! se dělí do čtyř částí, z nichž každá má mít symbolických 27 minut. Tři stěžejní segmenty – film, autorskou inscenaci a pohybovou performanci – vytvořili mladí umělci, povětšinou čerství třicátníci. Dala se tudíž očekávat stále silná identifikace s tématem a aspirace na generační výpad proti společnosti, jíž život ledabyle protéká mezi prsty. Jenže splňovat věkové kvóty očividně neznačí vítězství.

    Protagonisty snímku As you are (parafrázujícím svým názvem jednu z písní skupiny Nirvana) jsou bývalí spolužáci s archetypálními jmény Adam (Marián Chalány) a Eva (Sára Venclovská). Po mnoha letech je k setkání donutí Adamův pokus o sebevraždu a jeho poněkud bizarní způsob vedení telefonních kontaktů. Styl filmu Anny Krutové paroduje přírodopisné dokumenty, takže „hlavní roli“ hraje mírně uštěpačný, charismatický hlas Jana Grundmana. Ironický nadhled nad čakrami, zvířecími vzory, nenaplněnými vztahy, černobílým viděním lidí v kategorii pětačtyřicet plus a vůbec nad celým živočišným druhem, jenž jako jediný nezřídka dobrovolně volí smrt, poskytuje dostatek materiálu pro bránici, leč nenabízí nic více.

    Inscenace Log out Alexandry Bauerové se velmi podobá o něco staršímu dílu HaDivadla, Soumraku samců, ač ten se zaměřuje pouze na portrét současné (ne)mužnosti. Obojí se odehrává v polostínu, v uniformních kostýmech, v monologickém textu. Obé také hromadí obecné poznatky bez dalších významových vrstev. Rekapitulují se tu myšlenky, názory, zlozvyky i niterné strachy jedné či dvou generací, ale bez znatelného dopadu na diváka. Zůstává tak pouze pousmání se nad malicherností všednodenní rutiny, které ovšem nepřináší ani divadelní zážitek, ani existenční skepsi.

    Performance Jara Vinařského pro dva aktéry (Mariána Chalányho a Sáru Venclovskou) vyniká nad ostatní části nejúspěšnější snahou o „přesah“. Dvě zprvu osamělé a zaslepené bytosti hledají Pevný bod. Snaží se zachytit samy v sobě dechem či vyvažováním osy vlastního těla. Po vzájemném ohmatání a společných pádech přece jen naleznou oboustrannou podporu a mohou si strhnout pásky z očí. A poté už je čeká houpačka lidských osudů, již si nyní mohou sebevědomě osedlat a užívat si její výkyvy. Performance se odehrává ve velmi pomalém tempu, hladina poznání stoupá zvolna. Chybí ovšem napětí jednotlivých pohybů, plné prožití malých změn, které by udrželo divákovu pozornost.

    Pásmo uzavírá minikoncert několika písní z dílny ústředních protagonistů Klubu 27 v nových aranžích Maria Buzziho. Přestože nejzřetelnějším trikem je genderové prohození zpěváků (takže místo Cobaina slyšíme Táňu Malíkovou a kupř. Janis Joplin nahradí Zbyšek Humpolec), nejefektnější prvek představuje obsazení trombonu do komorní hráčské sestavy. Spolu se změnami tempa se tak skladby proměňují téměř k nepoznání.

    Ač oceňuji snahu o multižánrovost projektu i zvoleného tématu, nemohu zastírat, že projektu něco schází. Nešlo by ani o to, že jednotlivé části netvoří příliš koherentní celek. Problém tkví v malé naléhavosti díla. Drivu a osobitosti, jež byly vlastní sedmadvacátníkům, se Die young! nedostává, a zůstává tak pouze jedním z mnoha komentářů naší vyhaslé doby.

    HaDivadlo – Die young!. Text inscenace Michaela Rosová, režie Alexandra Bauerová, Anna Krutová, Jaroslav Viňarský, hudba Mario Buzzi, scénář filmu Peter Gašparík, scéna Lucie Labajová, kostýmy Barbora Kačena. Premiéra 23. ledna 2015.


    Komentáře k článku: Jaký život, taková smrt

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,