Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Gotici ze světa před oponou

    Loňským uvedením inscenace As Long as We Dance mezinárodně respektované polské choreografky a umělkyně Renaty Piotrowské-Auffret zahájilo Studio Hrdinů novou dramaturgickou linku soudobého tance. V pandemickém manifestu ovšem nakonec nezůstalo pouze u pohybu-tance, který se v době koronakrize ukázal jako jediný stimul šestice psychicky zkoušených performerek. Došlo i na slova, sestřih videorozhovorů s aktérkami odhalujícími domácí realitu i samotnou genezi projektu. Poměr slov a fyzické akce však dávno nevyjadřuje, zda jde o formát taneční nebo činoherní. Textová vrstva, která na jevišti schází, může být při vnímání, a tedy i chápání díla patrná a velmi obsáhlá, což platí o další „taneční“ inscenaci Studia Hrdinů z konce uplynulé sezony, Fatamorganě polského umělce Pawła Sakowicze.

    Foto: Iryna Drahun

    Fata morgána, tedy zrcadlení neboli optický jev v atmosféře připisovaný podle legendy z 11. století zlé víle Morganě, je pro něj odrazovým můstkem k daleko širším příměrům a volným asociacím. Svým vrcholně estetizujícím chápáním scénické tvorby, kde se s těly a zevnějškem performerů snoubí světelný, prostorový a zvukový design, se dotýká minulého i současného dění. Výchozí romantický étos vyrůstající z duality světla a tmy, života a smrti a v důsledku tedy i vysokého a nízkého se až překvapivě překlápí do konotací aktuálních obrazů, zvuk vrtulníku navozuje probíhající válečnou katastrofu na Ukrajině. Na jevišti se toho zdánlivě moc neděje, přesto dokonalou kooperací všech složek celek působí dojmem emočního tornáda. A z minima akce se člověku doslova točí hlava.

    Foto: Iryna Drahun

    Před bohatě řasenou šedou oponou se postupně schází šestice gotiků. Hypnotizovaní draperií a vzrušivým soundtrackem zaujímají sošné postoje, jako by očekávali cosi závažného, nebo jen uvízli v temné nicotě. Jejich těla posléze ovládne pohyb, každý je nositelem série stále se opakujících gest a figur, které dle významových celků, z nichž je inscenace složena, prokládají záměrným zpomalením či opačnou akcelerací. Sugestivně působí úvodní drogový rauš či snad minuty před exitem, které jejich svíjející se trupy na podlaze evokují. Repetující se štronzo, při němž nehybně ulpívají čelem k textuře, zase připomíná obraz jednoho z nejznámějších německých romantiků Caspara Davida Friedricha Poutník nad mořem. Ikonický muž v černém plášti na něm hledí zády k divákům směrem do mořského příboje. Podobu jeho tváře či jeho rozpoložení si lze pouze domýšlet. Stejně jako zůstává publiku skryt obličej malovaného, nenacházejí performeři odpověď na otázku, co se skrývá za oponou. Poté co ve zpomaleném pohybu spadne k zemi, se za ní totiž objeví další, tentokrát z rudého sametu. Výsledkem snažení performerů je tak zneklidňující otazník nad existencí reálného světa, v němž lze změnit chod věcí, či rezignované konstatování naší existence jako součástí kulis matrixu.

    Foto: Iryna Drahun

    Výjimečnost Fatamorgany spočívá i v angažmá osobností doposud spojených spíš s performativním, či dokonce činoherním uměním než s tancem jako třeba herečky Natálie Řehořové. Sakowicz s každým ze zúčastněných pracuje dle jeho pohybových možností, přičemž klade důraz na celkovou performativitu těla vybraných aktérů doplněnou o důmyslné a zároveň efektní detaily kostýmů a masek (například fosforeskující nehty Karolíny Růžičkové).

    Práce se slovem přesahujícím do výtvarného, respektive konceptuálního chápání divadla zůstává v holešovickém Studiu Hrdinů zásadní doménou, a to i v případě, kdy je narativ sdělován jinými prostředky než explicitní mluvou performerů. Spolupráce s oběma polskými choreografy a vizuálními umělci je tak jen logickým pokračováním nastoleného kurzu a důkazem, že taneční umění nespočívá jen v pohybové připravenosti těla. Sakowiczowa Fatamorgana poskytuje celostní zážitek, kterých je v domácím performativním prostoru pořád poskrovnu.

    ///

    Studio Hrdinů, Praha – Paweł Sakowicz: Fatamorgana. Choreografie Paweł Sakowicz, dramaturgická spolupráce Jan Horák, scéna Valentýna Janů, kostýmy Paweł Sakowicz, hudba Agnė Matulevičiūtė, světelný design Václav Hruška. Performují Sára Arnsteinová, Adéla Gajdošová, Karolína Růžičková, Natálie Řehořová, Lukáš Adam a Jan Bárta. Premiéra 16. června 2023 ve Veletržním paláci (psáno z reprízy 17. června 2023).


    Komentáře k článku: Gotici ze světa před oponou

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,