Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 12)

    Je holocaust téma pro Třináctou komnatu?

    V pátek 6. března v 21:05 vysílá Česká televize na prvním programu Třináctou komnatu Eriky Bezdíčkové.  Půlhodinový, zčásti dokumentární a zčásti životopisný film připravil režisér a kameraman Daniel Hnát a jeho kolektiv. Eriku Bezdíčkovou zpovídá a slovem doprovází současný moderátor Dvojky Českého rozhlasu, scénárista a televizní redaktor Václav Žmolík.

    U Bezdíčků. Foto: Daniel Hnát.

    Čtyřčlenný štáb se po tři dny pohyboval v brněnském řečkovickém domě Pavla a Eriky Bezdíčkových a provázel paní Bezdíčkovou do Hustopečí, kam ji pozvalo ředitelství tamní Střední odborné školy a Středního odborného učiliště. Devětaosmdesátiletá paní Erika vyjela na jednu z nespočet besed, které za posledních několik desetiletí absolvovala v českých zemích, v Rakousku i v Německu. Stále je tam zvána – a říká, že bývá překvapena znalostmi i zájmem dětí i mladých lidí o tak ožehavé téma jako je holokaust. Hovoří s nimi německy – to bývá velké překvapení…

    Základy své perfektní němčiny a taky maďarštiny a dalších jazyků získala paní Erika v dětství v Žilině, v dobře situované židovské rodině.  A doplnila se je po návratu z Osvětimi, při svém dvouletém putování rozvrácenou Evropu, v níž hledala své příbuzné…Možná i to ji pak pomohlo, když v šestnácti, po návratu domů hledala zaměstnání, v Praze ji vzali do rozhlasu, který tehdy v mnoha jazycích vysílal žádosti o shledání navrátilců z války a koncentračních táborů…  Ale to jsme daleko a hluboko v čase.

    Beseda v Hustopečích. Erika Bezdíčková podepisuje svou knihu Moje dlouhé mlčení. Foto: Daniel Hnát.

    Nyní jsme v Hustopečích a Erika Bezdíčková hovoří, a kameraman a zvukař se snaží zachytit atmosféru, slova, otázky, odpovědi, i tváře patnácti a šestnáctiletých… Popravdě, i mně vždycky zajímalo, jak působí její vyprávění na osmáky, na deváťáky, na studenty…Erika říká, že obvykle nepřichází do úplně neoraného pole – páni učitelé většinou u těch menších přece jen půdu aspoň trochu připraví. A pro jistotu má Erika má ve svém vyprávění úvod, kterému školní děti rozumějí – i já vidím svěží, dvanáctiletou dívku, co cvičí v žilinském židovském sportovním klubu a za prázdninových dnů plave ve studené Kysuci…A tak jako rozumějí šťastnému dětství, tak aspoň zčásti chápou, co se dálo v Osvětimi, rozumějí jejímu putování Evropou, hledání někoho z rodiny, kdo zůstal.

    A tak jsem se ptal i režiséra Daniela Hnáta. Řekl, že byl překvapen, s jakou pozorností naslouchali hustopečtí školáci vyprávění a jak poučené byly jejich otázky.

    Daniel Hnát není zaměstnancem televize, připravuje pro ni ale pořady, připomenu aspoň dokument 20 minut nad Londýnem, o splněném přání tehdy dvaadevadesátiletého generála Bočka proletět se znovu ve Spitfiru, má na svém kontě několik třináctých komnat a patří k zakladatelům festivalu Mene Tekel, na němž byla loni Erika Bezdíčková jmenována Dámou české kultury.

    Už tehdy mne napadlo, že bych mohl natočit její třináctou komnatu, říká. Optal jsem se, zda s paní Erikou hledali nebo snad vymýšleli to úhelné trauma, to, co je pro ni onou komnatou.

    Natáčecí kolektiv: mluvčí  Václav Žmolík, paní Erika Bezdíčková, asistentka Ivana Sovišová, Daniel Hnát kameraman a režisér, zvukař Jan Peška. Foto: Daniel Hnát.

    Ne, nehledali, žádný scénář, který by předepisoval, k čemu máme dospět, paní Erika ví mnohem lépe než já, jak vyprávění vést, jak jej pointovat. Bylo jasné, že pro ni byla nejtěžší chvíle po příjezdu do Osvětimi, kdy ji Josef Mengele oddělil od maminky a tu poslal na cestu, z níž není návratu. A jak to říct bez patosu, a srozumitelně i pro dětskou duši, to Erika umí, to ji nemusí nikdo radit. Má za sebou zkušenosti z nespočetných besed s veřejností, z filmů Olgy Sommerové i ze slovenské televize…Já mohu jen obdivovat nezměrnou energii, s níž ve svém věku zvládla a zvládá fyzicky náročné natáčení, a cestování, a všechno to besedování… zejména v dnešní době velmi, velmi potřebné…

    Pak jsme ještě hovořili o tom, zda Třináctá komnata je tím správným formátem pro vyprávění o holokaustu a utrpení v Osvětimi. A zda je Erika Bezdíčková tou správnou osobou. Vždyť – kdo ji zná? Přesněji – kdo ji zná v Praze? V tomto pořadu odhalují svá nitra především známé osobnosti, herci, zpěváci…

    Daniel Hnát řekl, že i jeho samotného to zajímá. Třináctá komnata mívá sledovanost kolem osmi set tisíc diváků. A televize dnes dokáže zjistit i to, kolik jich během vysílání od televize odejde.

    Ne, nejde přitom o Eriku….


    Komentáře k článku: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 12)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,