Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    František Venclovský – patron české opery

    Česká opera dnes trpí vším možným, najmě nedostatkem zpěváků na určité obory. Máme hrdinné tenory, kteří nervově nevydrží, máme lyrické tenory, kteří neintonují, máme Carmen, ale toporné… Někdy to prostě vypadá spíše na „operu handicapovaných“. František Venclovský začal plavat rehabilitačně po úrazu.

    Každý nový šéf opery na první tiskovce prohlásí, že chce dělat operu na světové úrovni, přinejmenším evropské. Většinou z toho nezbude nic. To František Venclovský prohlásil, že přeplave kanál La Manche. A nakonec ho přeplaval.

    Dramaturgie českých oper vypadá tak, že si jejich vedoucí listují ve starších ročenkách divadla. Jinak není možné, že se neustále opakují stejné tituly po deseti letech. Stejně tak František Venclovský si přečetl, co má jíst během plavání, z brožurky o prvním překonání kanálu v roce 1875.

    Česká opera často produkuje věci nedodělané, prostě je tu poslední termín, jdeme před lidi. Venclovského příprava byla směšná (na moře se připravoval na Bečvě), ale k moři odvážně odletěl.

    Česká opera nikdy neviděla moře. Má sil tak akorát na to, aby v uzavření sama do sebe dospěla aspoň k nějakému výsledku. To pouze kritika poměřuje Budějovice s Mnichovem. Také Venclovský šel přeplavat moře, ač u něj před tím nikdy nebyl.

    Česká opera často vzniká v tristních podmínkách, zkušebny nejsou, podlaha je shnilá, proznívá hospoda dole, akustika buď kina nebo kulturáku. František Venclovský ale také trénoval ve vaně, do které nasypal sůl.

    Česká opera často vypadá tak, že není až tak zřejmé, jak to všichni mysleli. Je to snad remake, protože se inscenuje pořád stejně? Nebo si z toho dělají legraci? Nebo je to toporný operácký pohyb v moderních kulisách? Když měl rozhodčí zapsat, jakým stylem Venclovský plave, také nevěděl.

    Vybavení českých oper je chudé. Koupíte koberec na jeviště a končíte. Pak v divadelních dílnách opravíte dvě židle a dekorace je hotova. Venclovskému také musely stačit nějaké brýle, blbé, takže Franta málem oslepl.

    Prostě je na českou operu málo peněz, takže se před diváka dotlačí všechno jen proto, aby to bylo. František Venclovský šel také plavat, i když k tomu nebylo počasí, protože peníze docházely.

    František Venclovský prostě patří české opeře tak jako Wilson nádraží. Jen jednu pochybnost mám – František Venclovský zemřel po banálním koupání v Bečvě, a bylo mu pouhých 64 let.


    Komentáře k článku: František Venclovský – patron české opery

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,