Karla. ČR 3 ji v nastudování Vladimíra Ruska premiérově odvysílal 22. února.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Fragmenty rozhlasu – Karla aneb Jak nepsat hru

    Jako druhý titul, který Český rozhlas 3 – Vltava uvedl v rámci svého letošního cyklu Vinohradská 12, se stala hra Pavla Brycze Karla. ČR 3 ji v nastudování Vladimíra Ruska premiérově odvysílal 22. února.

    Z interpretů zaujme pouze Taťjana Medvecká v roli zaťaté, pro dobro učitelského stavu „patologicky“ plédující ředitelky Holubové FOTO ARCHIV

    Karla – komediálně laděná hra ze současnosti o mladých lidech, kteří si dokáží poradit v krizových situacích; o mladém člověku, který zkoušku z dospělosti složí přímo v praxi… Znějí vám tato slova jako anotace nějakého normalizačního dramatu? Jste blízko pravdy. Bryczova hra se svým jalově optimistickým a konformním (dramaticky nevyhroceným) pojetím příběhu ze současnosti vskutku blíží dílům minulé doby, které místo opravdových konfliktů nabízely pouhé pseudoproblémy. Závěrečná „lidsky vřelá“ řeč hry, uznalá slova pedagoga na adresu hlavního hrdiny Karla, který se za pomoci přátel dokázal postarat o sourozence a ještě pro rodinu vydělat (jako přestrojený ženský pedagog) peníze, jsou pak již téměř na hraně nechtěné parodie a navádějí nás k pochybnosti, myslel-li autor hru vážně, či si z daného žánru spíš jen neudělal srandu.

    Ale budiž. Takových mainstreamových, realitu toliko markýrujících produkcí by se v rozhlasovém vysílání zajisté našlo víc; jinou zásadní věcí je, že Brycz nenaplňuje některé základní náležitosti dramatického útvaru, dopouští se řady řemeslných pochybení. Namátkou: řeč postav (včetně slangu) se snaží věrně kopírovat z reality (zapomínaje, že dramatická řeč – včetně hovorových obratů – je do nějaké míry stylizovaná); nepracuje s výpustkou – situace zbytečně dohrává/doříkává; text zanáší mnoha motivy, nerozlišuje, které jsou podstatné a které nadbytečné (a zavádějící); v rámci zvoleného žánru „realistického dramatu“ vytváří nepravděpodobné situace a nedostatečně motivuje jednání postav; špatně buduje a pointuje komediální dialogy…

    Nevýbojné, usedlé nastudování Františka Ruska, hru až na pár drobných škrtů neupravující, nectnosti textu jen obtahuje. Nahrávka běží nepřekvapivě, nudně, posluchače zavaluje spoustou slovní („bakalářské“) vaty. Z interpretů zaujme pouze Taťjana Medvecká v roli zaťaté, pro dobro učitelského stavu „patologicky“ plédující ředitelky Holubové.

    Cyklus Vinohradská 12 nabídne v dalších měsících nové hry Marka Epsteina, Tomáše Zmeškala či Bogdana Trojaka. Dosavadní počiny cyklu, Koule Davida Drábka a Karla Pavla Brycze, příliš uspokojivé výsledky nepřinesly.


    Komentáře k článku: Fragmenty rozhlasu – Karla aneb Jak nepsat hru

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,