Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fragmenty rozhlasu

    Třiadvacetihodinový Rakousko-Uherský Silvestr na Vltavě: od sedmi (ráno, v sobotu 31. XII. 2011) do šesti (neděle 1. I. 2012). Až na poslední dva roky vládl Rakousku-Uhersku po celou dobu jeho existence – 1867–1918 – císař František Josef I. (1830–1916). Jeho narozeniny, na svatou Helenu, 18. srpna, bylo u nás 49 let státním svátkem, dnem velikých oslav.

    7:50 – Tristum Vindobona.
    Vídeň básníka J. S. Machara a malíře Františka Kupky. Při psaní autor (Jiří Kamen) ještě nemohl vědět, že v době vysílání bude vrcholit spor mezi příznivci a odpůrci převozu urny s Kupkovým popelem z Francie do Česka. V pochmurném zanedbaném kolumbáriu na pařížském hřbitově Père Lachaise ji po složitém pátrání nalezla dcera hradecké fonodokumentaristky Lenky Jaklové. Spolu s „kupkoložkou“, sběratelkou a mecenáškou Medou Mládkovou by urnu rády viděly na vyšehradském Slavíně, na volném místě vedle A. Muchy. Odpůrci transportu (někteří kunsthistorici, M. Klimešová, A. Pravdová) plédují pro zakoupení místa na pařížském hřbitově českou vládou (cca 350 tis. Kč). Námitka: Kupka (1871–1957) se kvůli totalitnímu režimu panujícímu u nás už po válce domů nevracel; přesto ale zemřel jako československý francouzský občan! Proč investovat české peníze na francouzský hřbitov, když si Francouzi Kupku sice přivlastňují, hlásí se k němu jako k Francouzovi, ale urna je až do dneška nezajímala? Když ji důstojně Francouzi nepochovali – a že na to měli půl století – pochovejme ji s úctou, kterou si zaslouží nejproslulejší český malíř všech dob, u nás.

    11:00 – Josef s Pepinem aneb Rakousko bylo nejlepší!
    Fiktivní setkání Josefa Švejka (postavy Jaroslava Haška) a strýce Pepina (Josef Hrabal, *1881, vysloužilý dragoun, †1967 v nymburském domově důchodců) v nádražní restauraci. V srpnu 1921 projíždí Hašek, jenom v pantoflích, ale s rozepsaným Švejkem v kapse, Nymburkem na cestě do Lipnice. Připravili Tomáš Mazal, Richard Hašek (vnuk), Miloš Doležal, učinkují Stanislav Zindulka a Petr Nárožný.

    Pepin: Pochválen buď Ježíš Kristus, poslušně hlásím! Švejk: Z plynární stanice na Letný chodil nějaký Zátka večer rozsvěcet lucerny, mezi tím chodil po letenských hospodách. Ráno přicházíval na stanici zcela ožralý.

    11:45 – Karl Kraus soudí živé i mrtvé. Z díla klasika evropské žurnalistiky, kritika, satirika, moralisty, mistra bonmotů, aforisty, kočovníka s „autorským čtením“ i po českých městech, Praze a Brně. Satiry, jimž cenzor rozumí, se zakazují právem. Obecenstvo se žádá, aby vystavená díla jen prohlíželo; ne chápalo. (Interpretují Miroslav Táborský a Eliška Závodná, která předpolední čtvrthodinku připravila.)

    12:00 Polední verše. Peter Altenberg: Kavárna (v překladu J. Hanče: řešení všech problémů, které městského intelektuála vůbec mohou potkat), přednáší Petr Pelzer.

    12:05 – Praktický rádce a průvodce pro Čechy vídeňským světem a kuchyní. Polévka je grunt! Vídeňský řízek je z telecího! Je vídeňská káva ve Vídni totéž, co vídeňská káva v Praze?

    O moc víc prostoru mi už redakce DN nedala, a tak jenom připomenu, že v silvestrovském dni i noci byl vltavský „vídeňský proud“ prokládán úryvky z Friedricha Torberga Teta Jolešová aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách, v interpretaci M. Hrušky. Bez komentářů Ingeborg Fialové-Fürstové byly by mnohdy už nesrozumitelné, paradigma se za ta léta proměnilo zcela zásadně. Celou knížku jsem četl před pár lety a zdaleka ne všechny „anekdoty“ (pokud to anekdoty v pravém slova smyslu vůbec jsou) se mi líbily; proto na závěr nabízím z paměti jednu oblíbenou vídeňskou svou:

    Potkají se pánové Silberstein a Löwy:

    – Co ta černá páska na rukávu?

    – Ále… umřela mi tchýně.

    – ???

    – Jela navštívit příbuzné do Vídně a už se nevrátila.

    – Na ja… Wien ist Wien.

    A teď, s dovolením, i já půjdu trochu slavit, myslím, že si to po letošku zasloužím. Skutečnost, že jsem se do této rubriky právě tímto textem po dvou a půl letech vrátil (naposledy
    DN 2009/5) není jen tak, je to vis maior!


    Komentáře k článku: Fragmenty rozhlasu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,