Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Experimentální prostor Roxy / NoD

    Klub Roxy, který sídlí v centru Prahy – v Dlouhé ulici 33, je dalším multifunkčním prostorem pro umění. V podzemní části se nachází hudební scéna, kde je dáván prostor začínajícím muzikantům, světové hudební scéně i komerčním koncertům, v patře sídlí Experimentální prostor NoD. Zde se setkávají i prolínají divadelní, galerijní a eventové dramaturgické linie. Návštěvníci mohou navštívit plně vybavený, variabilní divadelní sál, kavárnu a několik výstavních místností.

    Nod Quijote

    Pavel Fajt byl za hudbu k inscenaci Nod Quijote nominovám na Cenu Alfreda Radoka 2010 FOTO ARCHIV DIVADLA

    Klub Roxy založila Linhartova nadace. Ve sklepě, kde dříve fungovalo kino (za komunismu sklad), byla otevřena nejprve hudební scéna. První koncert – americké kapely Fugazi – se uskutečnil 13. června 1992. Prostor se opravoval postupně a časem se zde konaly také výstavy, tančírny a projekce, hostovala divadla. V roce 1998 získala Linhartova nadace do pronájmu i místnosti v prvním patře a začala s další rekonstrukcí, v roce 2000 zde byl mimo jiné otevřen sál, který je od té doby podstatnou pražskou platformou pro progresivní divadlo.

    Teatro NoD se zaměřuje na autorské, inovativní projekty, jsou zde uváděny také inscenace pohybového a tanečního divadla. Je pokračováním programové řady TEATRO XY, která byla naplňována v klubu Roxy. Prvním divadelním dramaturgem byla Irena Perclová, poté v této činnosti pokračovali Ondřej David a Iva Machačová. Od roku 2008 je uměleckým šéfem Adam Halaš, který do Roxy přišel již v roce 2000 jako produkční. Manažerem Roxy/NoD je Jaroslav Stanko, kurátory galerie Jiří Machalický a Veronika Zajačiková (kurátorka video-art galerie).

    Od zahájení činnosti vznikly v Teatru NoD desítky inscenací významných tvůrců jako je Jiří Adámek, Petr Krušelnický, Ondřej David, Petr Boháč a Miřenka Čechová a další. Nejviditelněji a nejúspěšněji je v poslední době divadlo spjato s projekty Nebeského, Prachaře a Trmíkové. Na programu je nyní jejich Peklo: Dantovské variace a připravuje se Dvojí domov podle knihy Jana Čepa. Úspěšné byly již derniérované inscenace Kabaret Shakespeare, Lamento (bez Prachaře, zato se skladatelem Milošem Orsonem Štědroněm a tenorem Janem Mikuškem). Uměleckým zjevením pro mě ovšem byl NoD Quijot, premiérovaný roku 2010, na kterém spolupracovali s dramatikem Egonem Tobiášem a hudebníkem Pavlem Fajtem. V Experimentálním prostoru NoD je dáván prostor také absolventům (i studentům) uměleckých škol – a musím přiznat, že ne všechny inscenace mám za sukces. Za velký klad NoDu však považuji rozsáhlou prezentaci tanečních projektů – ať už těch, které tady vznikly (z poslední doby lze zmínit např. Proces Dory Sulženko Hoštové a Manson skupin DOT504 a Teatr Novogo Fronta), nebo těch, které tu byly pouze uvedeny.

    Teatro NoD lze označit za „seriózní prostor pro alternativce“, postupem času se zde vše zdokonaluje – a možná až příliš. Kavárna je sice „vystajlovaná“, ale po premiéře vás neláká k posezení až do rána. I experimenty divadelní se zde pohybují „v mezích zákona“. Tento můj povzdech má být doporučením pro všechny, kteří by s nezávislým divadlem chtěli začít, ale zatím nenašli odvahu…

    Adam Halaš

    Rozhovor s Adamem Halašem

    Jak byste popsal současnou dramaturgii divadla v Experimentálním prostoru NoD?

    Nemáme tematické sezony, či něco podobného, obecně se ale dá říci, že se zaměřujeme na reflexi současnosti. Inspirujeme se i klasickými texty a náměty, které jsou stále aktuální. Hledáme témata, jež jsou aktuální společensky, ale i divadelně. Chceme nabízet experimentální divadelní tvary, které mají potenciál oslovit široké spektrum lidí.

    Snažím se také propojovat rozličné umělce a přinášet překvapivá spojení. Nyní například spolupracoval Jan Nebeský a Lucie Trmíková s tanečníky ze 420PEOPLE na projektu Peklo: Dantovské variace. V této sezoně uvedeme v koprodukci s Tantehorse projekt o střetu“ stáří a mládí. Miřenka Čechová bude režírovat inscenaci, ve které vystupují Radim Vizváry a Nina Vangeli. To jsou příklady hlavní dramaturgická linie.

    Druhou označuji jako NoD Beginners – otevřenou platformu pro začínající profesionály. Většinou jsou to absolventi DAMU, HAMU a chci to dále rozšiřovat. Nejbližší premiérou bude inscenace textu Jana Balabána Zeptej se táty. Text studenti a absolventi DAMU zpracovávají na pomezí činohry a pohybového divadla. Režie se ujal Norbert Závodský.

    Zrušili jste někdy premiéru, protože jste nedospěli k výsledku, se kterým byste byl spokojený?

    Ano, například nedávno – v prosinci loňského roku jsme stáhli inscenaci v režii Viktorie Čermákové těsně po premiéře. Byla o Olze Hepnarové a výsledek byl rozpačitý.

    Spolupracujete také s místní galerií a hudebním klubem?

    Tato spolupráce je nejviditelnější v projektech, které jsou zařazeny pod značkou Event. Jedná se většinou o jednorázové, multimediální akce, jež se nekonají pouze v divadelním sále. Koncem září bude mít u nás premiéru inscenace Dvojí domov Jana Nebeského a Lucie Trmíkové. Na výtvarné složce spolupracují s Igorem Korpaczewským, který u nás v galerii již vystavoval. A mohu prozradit, že nebude pouze autorem výpravy.

    Jak jste financováni?

    Mírně komerční profil klubu Roxy pomáhá dofinancovávat provoz kreativního centra – NoDu. Grant máme čtyřletý z magistrátu. Je to deset a půl milionu ročně pro celý prostor. Provoz je ale dosti nákladný, máme od září do června skoro každý den program.

    O jaké dotace žádá přímo divadelní dramaturgie?

    Dotace dostáváme také od ministerstva kultury. Podle zaměření a témat projektů jsme spolupracovali s Visegradem, Česko-německým fondem budoucnosti, Slovenským institutem, Goethe Institutem, Polským institutem, Francouzským institutem a dalšími.

    Kolikrát měsíčně hrajete?

    Hrajeme v průměru šest až osmkrát měsíčně. Ročně máme kolem šesti premiér.

    Jakou máte návštěvnost?

    Návštěvnost se, myslím, stále zlepšuje, protože se více soustředíme na propagaci. Průměrně přijde na představení padesát diváků.

    Kapacita sálu je ale variabilní.

    Je od šedesáti do stovky sedadel.


    Komentáře k článku: Experimentální prostor Roxy / NoD

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,