Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Existenciální analýza jako elegantní rychlovka

    Nejsem si jist, nakolik bylo moudré přečíst si před zhlédnutím curyšské inscenace Frischova textu Biografie: Hra její český překlad (inscenováno v roce 1968 v ABC pod titulem Kdybych mohl začít znovu). Nezjistil bych totiž, že mladá švýcarská režisérka Barbara Weberová s dramaturgem Ralfem Fiedlerem zkrátili originál o více než padesát procent a že tak ze znepokojivé existenciální analýzy vznikla elegantní konverzačka – mohl bych, nezatížen poznáním, posuzovat pouze ji. „Oprava“ životního příběhu universitního pedagoga a vědce Hanse Kürmanna (Sigi Terpoorten) při konzultacích s registrátorem (Jörg Koslowsky), tedy tím, který také ví, jak už se všechno jednou seběhlo, se v inscenaci týká v podstatě vztahu s Kürmannovou druhou ženou Antoinettou (Alicia Aumüllerová). Ostatní životní rozcestí, při nichž také přicházejí na přetřes úvahy typu „co by kdyby“, jsou rasantně prokráceny (matčino umírání, milostný vztah s temperamentní mulatkou ze studentského období, neúspěch prvního manželství, končícího ženinou sebevraždou, „nonkonformní“ politické angažmá v komunistické straně). Rané životní milníky chybějí úplně (vina z dětství, vojna). Zpytování svědomí a touha po opravném průběhu událostí se tedy týká jen vztahu s Antoinettou, i když ten je ve hře klíčový. Problém úpravy vidím spíš v tom, že postava Kürmanna neprodělá v takto zkrácené verzi žádné osobnostní zrání a vzniká tak „jen“ absurdní komedie o manželství s předem rozdanými charakterovými kartami. Ostatně Sigimu Terpoortenovi jsem nemohl uvěřit učenecký osobnostní background (netvrdím, že herec není intelektuálem, třeba ano, ale na jevišti to neumí účinně zprostředkovat). V komorní inscenaci pro tři se Alicia Aumüllerová občas na chvilku stala i nějakou jinou ženou, která zkřížila Hansův osud. Také Jörg Koslowsky, podle mě ze všech tří nejdůsledněji dodržující zvolený žánr, přeskakoval z role rádce a našeptavače do partů obdobně levicově orientovaného kolegy na universitě či lékaře tajícího před Kürmannem jeho beznadějný zdravotní stav. Řada dialogů ve Fischerově textu působí z jeviště komediálně, to, co bylo před cca čtyřiceti lety pociťováno jako absurdně tísnivé, funguje dnes úplně jinak. „Popojeli jsme“, jak se říká v trochu jiné souvislosti. Možná, že „shrnující“ přístup Barbary Weberové k předloze dnes už klasika Maxe Frische je adekvátním způsobem interpretace.

    Theater Neumarkt Zürich – Max Frisch: Biografie: Hra. Režie Barbara Weberová, výprava Madlaina Peerová, hudba Michael Haves, dramaturgie Ralf Fiedler. Obnovená premiéra 19. září 2009.

    • Autor:
    • Publikováno: 26. listopadu 2010

    Komentáře k článku: Existenciální analýza jako elegantní rychlovka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,