Eva Suková
(1981) Básnířka, lektorka a písničkářka. Veřejně vystupuje pod pseudonymem Blondýna. Vystudovala střední knihovnickou školu v Brně, poté JAMU (obor dramatická výchova) a Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity (doktorské studium pedagogiky). V současné době je – vedle svých uměleckých aktivit – učitelkou literárně-dramatického oboru na ZUŠ Rakovník. Její poetickou prvotinu Zabásni m(n)ě loni vydalo nakladatelství Kampe. Pro týdeník Raport píše humoristické sloupky s názvem Očima Blondýny.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
K divadlu asi konkurz na dětské recitátory pro Vítání občánků města Tišnova. Ještě za socialismu. Měli jsme přednášet báseň o vránách. Nakonec mě nevybrali, protože jsem nervozitou zapomněla, jak to s těmi vránami bylo dál. Ale začátek jsem prý měla procítěný. Pak jsem se přihlásila do dramaťáku a už se to vezlo.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Upokojenkyně kladenského souboru V.A.D. Při představení jsem se smála i plakala. A mnoho dní jsem měla nad čím přemýšlet. Téma starých lidí „odložených“ v domově pro seniory člověk ve dvaceti ani nevnímá. Jenže postupně se to kdesi zezadu vynořuje jako strašák a získává čím dál reálnější obrysy. My máme teď čerstvou zkušenost se skoro stoletou babičkou, chytrou a zajímavou ženou, o kterou jsme se najednou starali jako o malé děcko. Tak se mě ta inscenace hodně dotýkala i osobně. Co se týká mé písničkářské a básnické tvorby, tak je to pro mě setkání s virtuózním kytaristou Norbim Kovácsem. Při hraní nezpívá, nicméně navazuje kontakt s publikem očima, reaguje na něj, usmívá se, provokuje, komunikuje s ním. Taková one-man show s klasickou kytarou. Jeho koncert byl pro mě jako zjevení, návštěva z jiného světa.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči
S Karlem Plíhalem. Každý bychom si nalili čaj a mlčeli. Možná bychom si vyměnili knížky a v duchu se uchechtávali nad některými verši. A pak bychom si řekli Na shledanou a zase šli. Asi to není úplně „na kus řeči“, ale stejně bych si to přála.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat
Zatím se mi nestalo, že bych měla „vysněný“ námět, nad nímž bych přemýšlela třeba rok. U minimalistické poezie, kterou píšu, je proces opačný. Nemám v hlavě velký projekt, ale naopak, reaguju na okamžité podněty, na situace, které se kolem dějí. Nebo mě zaujme nějaké slovo a podle něho vymyslím slovní hříčku. U písňových textů nebo „vážněji míněné“ poezie je to podobné. Inspirace ke mně přichází zvenku a já pak na ni v průběhu několika dní zareaguji formou písně.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte
V poezii mám ráda hravost, lehkost, humor, slovní hříčky. Baví mě, když básník dovede najít křehkost a krásu v běžných věcech. Nebo absurditu – v tomtéž. Konkrétně jsou mými oblíbenými autory Shel Silverstein, Edward Lear, Jiří Suchý, Josef Kainar, Jiří Žáček, Voskovec a Werich, Vodňanský se Skoumalem, Zdeněk Svěrák, Pavel Šrut, Emanuel Frynta, Radek Malý…
Naopak trochu se nudím u velkých eposů, dlouhých romantických ság a patetických básní s přílišnou květomluvou. A když odbočím od poezie a vezmu literaturu obecně, nepřitahují mě historické prózy (moje maminka má doma sebrané spisy Aloise Jiráska, z toho jsem zvládla přečíst jen Psohlavce). A moji vrstevníci se mi smějí, že usínám u Pána prstenů…
Historická či současná osobnost / divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Takhle nepřemýšlím. Ale s kamarádkami z JAMU jsme vytvořily pověru – když hraješ na jevišti nějakou postavu, o pár let později tak dopadneš. Už jsem hrála osud, který splétá různé lidi dohromady, pak vychytralou povrchní milenku, dále dívku po třicítce, která se chce za každou cenu vdávat, a naposledy zpěvačku dobově poplatných písní, která v hotelu Internacionál baví hosty při jídle. Nejvíc se bojím toho hotelu.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Obdivuju kočky a jejich přístup ke světu. Chodí jich k nám na zahradu ze sousedství asi šest a tváří se, že my jsme tu proto, abychom jim směli sloužit. Jejich sebevědomí mě fascinuje. Někdy je doma dokonce dabujeme a vymýšlíme, co nám právě říkají. Většinou jsou to rozkazy nebo výčitky, co jsme neudělali, i když jsme přece „museli vědět, že přijdou“.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla
Nechci do básní/písní tahat svoje soukromí, někoho jmenovat, zesměšnit, urazit. Pokud mě něco štve, přijde mi lepší to vyjádřit metaforou. Nebaví mě používat vulgární slova. A nechtěla bych hrát na volební akci pro komunisty nebo nacionalisty.
Umělecký/divadelní sen
V dohledné době bych chtěla natočit desku z koncertu. A aby pak ta deska hned zmizela z prodejních pultů, jaký by o ni byl zájem. A hlavně bych si přála, aby na mé blondkoncerty chodilo hodně lidí a odcházeli spokojení a veselí.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění
Asi bych pracovala v knihovně. Jenže tam se k umění člověk taky dostane… Už vím. Hodně bych chtěla být opálenou traktoristkou na chmelu.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Zajímá! Zrovna dnes jsem dostala na svou knihu na nějakém knižním serveru čtyři hvězdičky z pěti a pozitivní recenzi. Jenže protože jsem technicky neschopná, nedovedu se na ten server dostat. Místo toho jsem si omylem založila další účet na Facebooku, požádala sebe samu o přátelství, bezmocně zahodila telefon a snědla dort. Takže abych to shrnula, umělecká kritika mě zajímá a přitahuje, jsem na ni zvědavá, ale nejsem schopná se jí věnovat do hloubky.
Komentáře k článku: Eva Suková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
