Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Eugenio Barba: Zůstává po nás stopa

    Do Česka přijel legendární zakladatel Odin Teatret, osmdesátiletý Eugenio Barba, aby převzal na brněnské JAMU čestný titul doctor honoris causa – již sedmnáctý titul, jímž ho světové univerzity uctily jako spolutvůrce tzv. třetího divadla. Barba se při té příležitosti zastavil i na pražské DAMU, kde studenti nejprve zhlédli dokumentární film The Country Where Trees Fly o oslavách padesáti let Odin Teatret v dánském Holstebru před dvěma lety a pak vyslechli Barbovu tříhodinovou přednášku s demonstracemi práce Odin Teatret. Jako figurantka vystoupila Barbova dlouholetá herečka a spolupracovnice Julia Varley.

    Eugenio Barba poté odpověděl na několik otázek exkluzivně pro Divadelní noviny.

    Posbíral jste už velké množství nejrůznějších ocenění a titulů. Jak je vnímáte?

    Jsem vždycky velmi překvapen, když si na mě někdo vzpomene. Tentokrát jsem byl ohromen, že mě oslovila univerzita, s níž – když nepočítám, že pár zdejších studentů bylo na stáži v Odinu – nemám žádné větší kontakty. Momentálně se cítím velmi dojatý, protože to není jen pocta pro mě, ale pro celé naše divadlo. Dávají nám tak najevo, že práce, kterou už více než padesát let děláme, není zbytečná. Že ji někdo sleduje a váží si jí. I když to bezprostředně nevnímáme, zůstává po nás nějaká stopa. Je to jedna část mozaiky naší práce, drobný střípek. Ale je to velmi příjemné.

    Zaznamenáváte postřehy o herecké a režijní práci. Prý právě připravujete novou knihu?

    Před lety jsem napsal společně s italským divadelním vědcem Nicolou Savaresem knihu A Dictionary of Theatre Anthropology: The Secret Art of the Performer (česky vyšla v roce 2000 pod názvem Slovník divadelní antropologie – pozn. aut.), což je kniha o divadelní antropologii a hereckých technikách těla a mysli. V nové knize zkoumáme – jak tomu s Nicolou říkáme – podpůrné techniky, které jsou nezbytné pro vznik představení. Na jedné straně je to znalost fyzických a vokálních technik. Ale když chcete vytvořit představení, musíte si odpovědět na otázky, kde, v jakém typu prostoru, kdy, jak, pro koho a proč je chcete hrát. To jsou velmi zásadní otázky a my chceme prezentovat velmi rozdílná řešení a objevy, jak to funguje v různých kulturách. Kniha se bude jmenovat Five Continents of the Theatre (Pět kontinentů divadla). Takže nikdy nezapomeňte: KDE, KDY, JAK, PROČ a PRO KOHO má být (vaše) divadlo.

    Myslíte, že divadlo může změnit svět?

    No, chtít změnit svět, to je příliš ambiciózní záměr. Ale jsem přesvědčen, že divadlo rozhodně může změnit jednotlivce.

    Jak?

    Mnozí lidé, s kterými jsem spolupracoval, se vlivem divadelní práce hodně změnili. Předtím byli například závislí na drogách nebo vegetovali někde na okraji společnosti. A naše divadlo je změnilo. Jejich odstředivá agresivní nebo sebedestruktivní síla se proměnila v sílu kreativní. Podařilo se a mám z toho radost.

    Vždycky mi vrtalo hlavou, zda jste také někdy hrál?

    Nikdy jsem nehrál. Nikdy jsem k tomu neměl sklony a, upřímně řečeno, jsem nikdy nepochopil, co vlastně lidi musí v sobě mít, aby mohli být herci. Já jen vím, že TO v sobě nemám.


    Komentáře k článku: Eugenio Barba: Zůstává po nás stopa

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,