Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Elektra – událost v rámci možností (kritické teze)

    Zahrát u nás Elektru Richarda Strausse je věc takřka nevídaná, samozřejmě je třeba přivítat odvahu Janáčkovy opery v Brně pustit se do krajně obtížného úkolu. Jenže inscenovat opery jako je Elektra by mělo vyplynout z logiky dramaturgického a interpretačního směřování souboru, kdežto v Brně jde o trochu silácké hrdinství.

    Adriana Kohútková (Chrysothemis) a Janice Baird (Elektra). FOTO JANA HALLOVÁ

    Výtečný brněnský orchestr s hudbou takové obtížnosti a stylu nemá zkušenosti, obtížnou partituru na premiéře zahrál obdivuhodně (pár technických chybiček vem čert), leč do špičkové interpretace Straussovy hudby měl daleko. Dirigent Caspar Richter se bál vyostřit dynamiku temp i zvuku, nedokázal z orchestru vydobýt dramatické výkřiky nástrojů, nedal provedení strhující tah. Expresívní drama emocí a pudů v Brně změklo, rozbředlo, bez opojné zvukové barvitosti ztratila Straussova partitura sílu.
    Také Roccova zcivilněná výtvarná režie se míjí s logikou partitury. Působivý vizuál by mohl korespondovat s gestem Straussovy hudby, ale nikoli povšechné, významově i emočně rozbředlé herecké akce v uměle stylizovaných situacích, bez skutečného prožitku, bez přísné logiky, jakou má Straussova hudba. Zcizující pojetí podoby mužských postav omyl završuje.
    Janice Baird v titulní roli je zase jednou nefalšovaná osobnost, která u nás hostuje, etablovaná ve straussovském a wagnerovském dramatickém repertoáru a stále při síle. Sice se také nevyhnula nepřesnostem, její hlas je trochu unavený a příliš roztříštěný do přinejmenším tří různě znějících poloh, hlavně ji však zřetelně limitovalo rozměklé brněnské nastudování. Titulní postavu přesto stvořila famózně, každý tón, gesto a pohled soustředěný ke stavu postavy, projev zhutněný do proudu energie. Jaký rozdíl proti zbytku obsazení, patrný hlavně na vzájemné souhře s Adrianou Kohútkovou v roli Chrysothemis, která roli vkusně zpívala a demonstrovala naučenými gesty. Helena Zubanovich jako Klytaimnestra byla o poznání expresívnější, ryze technicky vzato obě své postavy zvládají, stejně jako další pěvci menší role, zmiňme alespoň Jakuba Kettnera jako Oresta. Všichni odvedli spoustu práce.
    Jsou naplánovaná čtyři provedení, pak prý podle zájmu. Už premiéra nebyla vyprodaná, zájem bohužel asi nebude – a zkoumat proč by bylo na delší úvahu. Jestli Elektra znamená konečně posun v brněnské dramaturgii, jako tomu bylo za Václava Noska blahé paměti, pak přes všechna manka je třeba brněnským zatleskat. Jestli je to zase jen jednorázová úlitba modernosti, není to k ničemu.

    Janáčkova opera / ND Brno – Richard Strauss: Elektra. Libreto Hugo von Hofmannsthal. Dirigent Caspar Richter, režie a scéna Rocc, kostýmy Rocc, Miroslav Sabo, sbormistr Pavel Koňárek, dramaturg Patricie Částková, asistent dirigenta Ondrej Olos, asistent režie Barbora Hamalová. Premiéra 18. května 2012.

    /Plné znění recenze najdete v Divadelních novinách 12/2012, které vyjdou 12. června/


    Komentáře k článku: Elektra – událost v rámci možností (kritické teze)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,