Divadelní noviny Aktuální vydání 14/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

14/2019

ročník 28
3. 9.–16. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Eintopf Lenky Šaldové (No. 2)

    V německé kultuře je toho tolik, čím bychom se mohli zásadně inspirovat – a o čem je podle mě potřeba dávat co nejvíce vědět. Osobně si ale stále objevuji i takové věci, které zaujmou nejspíš jen další beznadějné germanofily. Hlavně pro ně vznikl tenhle nepravidelný seriál textů.

    Když se můžeme něčemu zasmát, přestane to být tak zlé. Tak zní motto China Meyera, komika a „finančního kabaretiéra“. V roce 2000 vytvořil Chin Meyer postavu daňového úředníka Siegmunda von Treiber – nejdříve s ní vystupoval ve varietním divadle „Pomp, Duck and Circumstance“, po několika letech si ji přenesl do sólových kabaretů. Aby s pomocí důvtipných, někdy absurdních a bláznivých výkladů a přirovnání odhaloval paradoxy ve finančním světě, jakož i v našem uvažování a jednání vůbec.

    Siegmund von Treiber – Chinovo alter ego. V roce 2010 vydal Chin deník daňového úředníka Ohne Miese durch die Krise (Jak bezpečně projít krizí), s podtitulem Fast legale Finanztipps für harte Zeiten (Téměř legální finanční tipy do těžkých časů). Foto Christian M. Weiß

    Každou středu a sobotu čtu Chinovy sloupky, ve kterých komentuje svět kolem nás, politiku, společnost. Klade si otázky, obyčejné i pořádně absurdní. Protože: otázky jsou víc vzrušující než odpovědi – a odpovědi jsou jen tehdy dobrými odpověďmi, když vedou k dalším otázkám… Jeho záběr je pestrý, od vracejících se (protože vděčných a přitom zatraceně nebezpečných) politických terčů Donalda Trumpa a politiků AfD, přes Brexit, skandál Dieselgate, zanášení oceánů plasty (v roce 2050 bude v mořích třikrát víc plastů než ryb…) až po nepřehledné množství seznamek a záplavu televizních pořadů o vaření (prý 35 jen na prvním německém programu) a kvízů, ve kterých se člověk dozví životně důležité informace typu „kdo vyhrál při olympijských hrách v roce 1976 slalom“ nebo „jak se jmenovala partnerka Franze Kafky“. A z téhle matérie se právě teď rodí nejnovější Chinův kabaretní program: Leben im Plus (Život v plusu). Zažila jsem na konci února jednu z prvních předpremiér – a bylo to více nežli zajímavé.

    Chinova facebooková upoutávka na sloupek, na jeho webových stránkách přibývají dva týdně.

    Berlín jednou úplně jinak: Zebrano-Theater, divadélko v zapadlé uličce nedaleko Ostkreuz, pro cca šedesát diváků, provozuje ji pár nadšenců ve svém volném čase: zve si sem profesionální kabaretiéry, šansoniéry, literáty. V prosinci zbankrotoval bar, přes který se do sálu vstupovalo a který poskytoval divákům zázemí, takže přes svátky rychle budovali nové toalety a diváky si hlavní organizátor postupně vyzvedává u domovních dveří…

    A hlavně: Chin Meyer jednou jinak. Znala jsem ho jako suverénního baviče, s přesně rozvrženými čísly a načasovanými pointami. A přiznám se, že jsem trochu znervózněla, když si na zemi rozložil papíry a začal v nich, tak nějak ztraceně (zdálo se mi), lovit, kde a jak začít. Pětivteřinové ticho na scéně působí jako půlminutové… Ale záhy bylo jasné, že přišel zkušený kabaretiér, který umí situaci otočit ve svůj prospěch. A že tohle bude báječné dobrodružství, možná cennější, nežli vybroušený program, který bude předvádět v následujících letech.

    Tvorba v přímém přenosu: Chin si na sérii předpremiér zkouší a (jakoby?) zapisuje, který vtip zabere, který je třeba vylepšit, který zahodit, který ponechat třeba i navzdory tomu, že nezabral. Komentuje, glosuje reakce publika a dává mu pocit důležitosti. Připravil si záchranné lano – do programu se tu a tam vloží hlasový asistent Alexa, hodí narážku a dá mu čas rozmyslet se, kudy dál. Tu a tam si Chin „odpočine“ zařazením pasáže, která zabrala už v předchozích programech (Reichmacher a Macht! Geld! Sexy? – oba mimochodem dostupné na CD), nebo (jistě již častěji) vyprávěnou historkou ze svého značně pestrého života. A samozřejmě nechybí hudební čísla – za klavírem Claus-Dieter Bandorf.

    Hudební číslo zabere vždy. Chin Meyer se ostatně chvíli živil jako muzikálový zpěvák. Foto Wolfgang Tischler

    Na závěr, po třech hodinách, byl schopen vytáhnout z náhodně vybraného diváka podrobné informace o jeho prvním polibku a rande a příběh se všemi detaily přetavit do songu, místy ba i rýmovaného. Velmi působivé. Ostatně, při všem respektu k Chinově intelektuálním kouzlům s fakty a souvislostmi (existujícími, či smyšlenými), jedinečný je pro mě především v tom, jak dokáže navázat kontakt s publikem. Pohotově zareagovat na situaci (třeba když si dívčina v první řadě hraje s mobilem), chytře se k ní vracet v průběhu večera – a když už by se mohlo zdát, že to bude dívčině nepříjemné, tak mezi řečí, ale s nehranou upřímností prohodit: by the way, jsem opravdu rád, že jste tu. Diváci jsou stále v ohrožení, že budou vyvoláni a stanou se zdrojem legrace, ale ne atakováni a ztrapněni. Diváci skutečně v hlavní roli, při předpremiérách tím spíše.

    Chinovy kabaretní programy nevnímám jako exhibice ostrovtipu, ale setkání. A nakonec možná nejsilnějším momentem celé předpremiéry bylo, když na chvilku jako by zapomněl být komikem a řekl za sebe, velmi osobně, že bychom měli žít tady a teď, vždyť – podívejme se do historie – žijeme v nejlepším ze všech světů. A v sále bylo ticho, soustředěné, vnímavé. Však za většinou jeho vtipných konstrukcí jsou myšlenky veskrze vážné. Není pochyb o tom, jaké hodnoty vyznává. Nenabízí hru se slovíčky, ale svůj pohled na svět. Nečernobílý, inspirativní.

    Leben im Plus, předpremiéra v kostce. Foto Zebrano-Theater

    Po celý březen putoval Chin Meyer po Německu, další předpremiéry se odehrály v různých privátních kabaretních divadlech a na dalších roztodivných místech: v knajpě Lutterbeker dva kilometry od Ostsee, ve vinařství Rebenhof – Hochheim am Main (kousek od Frankfurtu), v menších divadelních sálech ve Wandlitzu (na sever od Berlína), Mönchengladbachu (Theater im Gründungshaus) či Frankfurtu (Die KÄS).

    A premiéra je tu: 4. dubna v berlínském kabaretním divadle „Die Wühlmäuse“ (Hraboši), tentokrát v sále pro pět set diváků. Budu mezi nimi. A pak Chin vyráží na tour po Německu – do konce roku je už naplánováno pětatřicet představení! Více viz chin-meyer.de/termine.


    Komentáře k článku: Eintopf Lenky Šaldové (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,