Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dvakrát operní Shakespeare

    Romeo a Julie Praha

    Ikonická tragedie o Romeovi a Julii  provokuje  každého tvůrce k vlastnímu, pokud možno zcela novému pohledu. Tomuto vábení neodolala ani slovenská režisérka a performerka Sláva Daubnerová. Za jejím angažováním pro nové nastudování Gounodovy valčíkovo-koloraturní verze Shakespeara na scéně Státní opery je, kromě nepochybných lobbistických vlivů, jistě její pozoruhodná inscenace Šostakovičových politických aktovek Orango a Antiformalistický jarmark na Nové scéně ND.

    Tragédie se odehrává v hotelu Verona FOTO PATRIK BORECKÝ

    Tragédie se odehrává v hotelu Verona
    FOTO PATRIK BORECKÝ

    Osvědčeným způsobem, jak projevit svůj vlastní, originální názor na dílo, jsou jeho časové a místní posuny:  Daubnerové verze Gounodovy opery se odehrává ve třicátých letech XX. století, v hotelu Verona, jehož masivní stavba fasádou trochu připomíná pražský hotel Don Giovanni. Ples u Kapuletů je v hotelové dvoraně, balkon nad hlavním vchodem poslouží Julii při milostné scéně. Nezbouratelnost hlavní dekorace vede k tomu, že  Lorenzo má cosi jako polní oltář (který napřed slouží jako harmonium) před hotelem; svatba se tudíž koná přímo na ulici. Podobně je před hotelem i ložnice (hrobka chybí) kde se milenci setkají. Tam,  v ložnici / hotelovém pokoji, pak tým lékařů „bojuje o Juliin život“; pomáhají mu v tom sestřičky baletící na špičkách.

    Julie na jednotce intenzívní péče. FOTO PATRIK BORECKÝ

    Julie na jednotce intenzívní péče.
    FOTO PATRIK BORECKÝ

    Navzdory „novosti výkladu“ opery i postav (např. chůva Gertruda je alkoholička – nymfomanka, která ve výtahu znásilní fešného portýra) je herecký projev zcela operně konvenční. Tak např. Romeo při balkónové scéně (s kyticí rudých růží) vesměs zpívá svoje vyznání do publika, nikoli k Julii. (Jistě taky proto, že by musel v jiné pozici ještě víc forzírovat.) „Akční“ jsou druhé plány, jako je hemžení na plese, překvapivá krátká módní přehlídka na špičkách, která má asi, podobně jako sestřičky v závěru, nahradit obvyklý velký balet, typický pro francouzskou romantickou operu, atd.

    Julie (Jana %Srejma Kačírková) se zhýralou společnicí (Jana Sýkorová) FOTO PATRIK BORECKÝ

    Julie (Jana Šrejma Kačírková) se zhýralou společnicí (Jana Sýkorová)
    FOTO PATRIK BORECKÝ

    Pokud jde o hudební stránku inscenace, na první premiéře dominovala všeobecná přibližnost – v orchestru i sborech, lépe na tom nebyli ani protagonisté (Jana Šrejma Kačírková a Martin Šrejma). Celkový zážitek byl (podobně jako v případě Julietty) tristní a deprimující.

    Macbeth Plzeň

    Zatímco Daubnerová naslouchala především sobě a nikoli Gounodovi, Otava se ponořil do nádherné hudby Verdiho Macbetha a snažil se posílit její působení, zprostředkovat divákovi velké osobní a politické drama. Stačil mu k tomu prázdný prostor s mobilním sufitem z lesklého materiálu, posuvnými panely a hydraulickými stoly; do maximální hloubky otevřel jeviště v birnamském lese. Autorem scény je Ján Zavarský, stylově indiferentní, spíše současné, kostýmy navrhl Aleš Valášek. Svícení,  někdy  s takřka muzikálovými efekty, je dramaticky funkční. Velmi dobré je herecké vedení pěvců, zvláště protagonisté Katarína Kramolišová (Lady Macbeth) a Pavel Klečka (Macbeth) přesvědčivě postihli vývoj postav, také díky schopnosti zřetelně tlumočit prožitek.

    Macbetha (Pavel Klečka) dohnala ke zločinům vášnivá láska k Lady Macbeth (Csilla Boross) FOTO PAVEL KŘIVÁNEK

    Macbetha (Pavel Klečka) dohnala ke zločinům vášnivá láska k Lady Macbeth (Csilla Boross)
    FOTO PAVEL KŘIVÁNEK

    Verdi nenapsal uhlazené bel cantové party, ale až drásavou dramatickou hudbu, zvláště v případě partu Lady Macbeth. Katarína Kramolišová zvládla mimořádné pěvecké požadavky svého  partu zcela suverénně – jak obě náročné okrajové, tak i obtížnou střední polohu. Při tom dokázala velmi působivě využít svých současných hlasových dispozic, zvláště barevných valérů. Doslova  překvapil Pavel Klečka jako Macbeth uceleným  výkonem – s  vokálním i představitelským obsahem role se rozhodně „nepral“, ale s hlubokým prožitkem ji přesvědčivě vytvořil; publikum po zásluze  odměnilo potleskem jeho závěrečnou árii.

    Macbeth (Pavel Klečka) je trochu usurpátor, trochu nešťastný strejda, co musí nosit kšandy. Jak k sobě mají tyto polohy blízko! FOTO PAVEL KŘIVÁNEK

    Macbeth (Pavel Klečka) je trochu usurpátor, trochu nešťastný strejda, co musí nosit kšandy. Jak k sobě mají tyto polohy blízko!
    FOTO PAVEL KŘIVÁNEK

    Sbor zaujal suverénním výkonem (nastudoval sbromistr Zdeněk Vimr), navíc jeho ženská část předvedla hned v úvodu perfektní taneční kreaci. Nadýchané růžové róby čarodějnic podtrhly kontrastem jejich démoničnost. Spolehlivým základem hudebního provedení byl dobře nastudovaný a se zaujetím hrající orchestr, dirigovaný Jiřím Štruncem. Výkony všech účinkujících charakterizoval zřetelný osobní vklad – proto byl ohlas a úspěch reprízy  po zásluze takřka premiérový.

    Krev na rukou mají Macbeth (Pavel Klečka) s Lady Macbeth (Csilla Boross) oba. Je jedno, kdo tu hrůzu spustil. FOTO PAVEL KŘIVÁNEK

    Krev na rukou mají Macbeth (Pavel Klečka) s Lady Macbeth (Csilla Boross) oba. Je jedno, kdo tu hrůzu spustil.
    FOTO PAVEL KŘIVÁNEK

    Pokud se inscenačním stylem rozumí „vyjadřování vlastního názoru“, jež končívá ve znásilnění inscenované opery, pak v Otavově režii není ani stopy po takovém stylu. Osobně se domnívám se, že skutečným stylem je soulad s dílem, vyzdvižení jeho obsahu, jenž je tlumočen jevištním tvarem divákovi. Plzeňského Macbetha jsem vnímal jako úspěšnou snahu o naplňování tohoto ideálu.

    Národní divadlo Praha, Státní opera – Charles Gounod: Romeo a Julie. Hudební nastudování a dirigent Marco Guidarini, režie Sláva Daubnerová, scéna Juraj Kuchárek, kostýmy Martin Kotúček, pohybová spolupráce Stanislava Vlčeková, světelný design Daniel Tesař, video Lukáš Kodoň, sbormistr Adolf Melichar, dramaturgie Jitka Slavíková. Premiéra 21. dubna 2016.

    Divadlo J. K. Tyla, Plzeň – Giuseppe Verdi: Macbeth. Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc, režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Aleš Valášek, sbormistr Zdeněk Vimr. Premiéra ve Velkém divadle 2. dubna 2016. (Psáno z reprízy 22. dubna.)

    • Autor:
    • Publikováno: 12. května 2016

    Komentáře k článku: Dvakrát operní Shakespeare

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,