Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dva skladatelé, dva Magoři

    1 Zvol téma, které se statisticky nejhojněji objevuje v současném tisku. Romové, diskriminace žen, diskriminace mužů, pochod homosexuálů, prohnilost politiků, mafie, umrzlý bezdomovec, nenávist k Němcům, nenávist k Židům, nenávist k muslimům. Čím světovější chceš být, tím méně lokální téma zvol. Pokud chceš být hrán pouze v českém divadle, popasuj se s romskou problematikou, pokud chceš být světový, jdi rovnou na muslimy.

    2 Protože sám s většinou témat nepřijdeš osobně do styku, nanejvýš při četbě novin, „přitlač“ na pilu a téma pojednej v maximálně přehnané rovině. Romy umísti na husitské vozové hradby, ženy diskriminuj vykastrováním všech žen, muže diskriminuj vykastrováním všech mužů, homosexuály diskriminuj uříznutím celé střední části těla, politiky traktuj buď jako české hloupé Honzy nebo jako ředitele sicilské mafie, bezdomovce nejlépe ubij, upal nebo shoď ze skály, Němce nejlépe všechny zahrab v příhraniční oblasti, Židům vůbec upři existenci, muslimy posaď do všech lokálních městských zastupitelstev.

    3 Protože o věci nic nevíš, píšeš tedy o hovnu, vol co nejsložitější formu. Ta se naplňuje následujícími body:

    4 Postavy nechť často trpí samomluvou, čím delší, tím lepší. Vůbec nejlepší je tříhodinové monodrama, kde hlavní a jediná postava semele pokud možno úplně vše, takže divák neví nakonec vůbec nic, ale ví, že výkon postavy je hoden nějaké herecké ceny.

    5 Postavy nechť často o sobě mluví ve třetí osobě. Když herec stojí na scéně a říká: Dnes jsem vyšel z domu, zašel do trafiky a koupil si noviny, není to samozřejmě tak zajímavé, jako když říká sám o sobě: dnes vyšel Petr Kofroň z domu, zašel do trafiky a koupil si noviny. Divák je tzv. odtažen na vedlejší kolej, oslabuje se jeho pozornost vůči obsahu sdělení a on se domnívá, že když osoba mluví o sobě jako o osobě „cizí“, musí za tím něco být. Protože za tím nic není, přemítá divák dlouho a dlouho, a tím méně vnímá banálnost sdělení samotného.

    6 Používej hodně nahoty, násilí, sexu a bahna. Jsou to nejoblíbenější nejpudovější témata bulváru a jejich přenesení do vysokého umění působí vždy umělecky odvážně. Je veliký rozdíl navštívit na nějaké experimentální scéně soudobé taneční představení starých babiček, nebo zajet do bavorského pohraničí na zápas dvou kyprých děvek v bahně. Je veliký rozdíl rozříznout si při experimentální hře ruku nožem (působí to hodně brutálně), a rozříznout si doma při krájení cibule prst (i když domácí zranění bývají mnohem drastičtější než cokoliv na divadle). Je veliký rozdíl souložit na jevišti, nejlépe mezi homosexuály a nejlépe zezadu, a pustit si na internetu porno.

    7 Jazyk vol buď hodně šroubovaný, nebo přehnaně poetický. Je veliký rozdíl, napíšeš-li dneska ráno mne málem zajelo auto, nebo napíšeš-li za dnešního kuropění, nepřejel jsem kury, ale lpění na mokré vozovce, dotek tváře a louže. Je veliký rozdíl, napíšeš-li dneska večer jdu do hospody na pivo, nebo napíšeš-li dlouhé večery, dlouhá chůze, dlouhé nohy, dlouhý nos, pěna večerů, pěna chůzí, pěna nohou, pěna u nosu.

    8 Již napsanou hru nejlépe rozstříhej po replikách a vytahováním z klobouku sepiš nový text. Ještě lepší je koupit si klobouky hned tři, do prvního dát výstřižky ze začátku hry, do druhého z prostředka a do třetího z konce hry. Taháš samozřejmě nejdříve ze třetího klobouku a až naposledy z prvého.

    9 Postavy ve tvé hře nechť často mění identitu. I Maryša bří Mrštíků byla by mnohem zajímavější, kdyby herečka hrající Maryšu náhle a opakovaně vystoupila v roli Francka, kdyby herec hrající Lízala občas nečekaně vylezl jako Vávra apod. Výměna postav sugeruje dojem, že jde přímo o celistvou interpretaci divadelního kusu. Čím to uděláš nesmyslnější (např. Dona Juana bude hrát šest důchodkyň), tím více zaměstnáš mysl diváka a opět odvedeš jeho pozornost od jalovosti celého kusu.

    10 Používej ve velké míře asociativního, metaforického divadla. Máš-li vyjádřit text dneska večer jsem šel na pivo, nejlépe se úkolu zhostíš, když necháš herce za zajímavého světla dlouho ležet nahého na zemi, pak jej zahákneš za dva provazy, odtáhneš ho diagonálně přes celé jeviště a těsně před portálem na něj začne sněžit divadelní sníh. Čím odvozenější (odvozenina odvozeniny…) bude výsledný divadelní tvar od původní nejapné myšlenky, tím více budeš označován za metafyzicky metaforického básníka jeviště.

    11 Co se světelného designu týče, pracuj hodně s tmou, vůbec nejlepší by bylo nesvítit vůbec. Musíš-li svítit, protože herci protestují, že nejsou vidět, sviť hodně přímo do očí diváků.

    12 Všechny složky inscenace zadávej tak, aby autor scény, autorka kostýmů a autor hudby nevěděli nic o tom, co dělá ten druhý. Nikomu z inscenačního týmu nic neříkej, maximálně mluv v hádankách. Např. na otázku jak má být dlouhá ta píseň odpovídej: viděl jsi ten samurajský film? Jak tam pomalu vytahuje tu katanu? Setkají-li se pak všechny složky až na premiéře, vždycky to vyzařuje hlubokomyslnost, které (protože tam opět žádná není) NIKDO z diváků nedosáhne. Neboť, jak říká Wittgenstein, nelze hledat dno studny v kaluži.

    13 Jsi-li mocen aspoň trochu pera, doprovoď svou inscenaci maximálně nesrozumitelným textem, který se bude hemžit odkazy nejlépe na módní filosofy (v současné době se nabízí např. Slavoj Žižek).


    Komentáře k článku: Dva skladatelé, dva Magoři

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,