Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dva přístupy ke kultu krásy

    Jel jsem po dlouhé době metrem. A hodně dlouhou trasu – z Florence na Zličín. Sedla si proti mně punkačka, potetované ruce, propíchaný obličej, krátkého ježka na modrofialovozeleno. Možná na protest proti kultu krásy v podání módních časopisů. Ale kdyby měl člověk chápat život jako protest proti všemu, co se mu nelíbí, ani by všechno nestihl odprotestovat.

    Petr Kofroň

    Napadlo mě, že ona punkačka třeba ani ve skutečnosti není hezká (pod maskou ošklivých pírsingů to nešlo rozeznat) a říká mi tím: Kdybych nebyla tak tetovaně-šperkovaně znetvořená, byla bych nejkrásnější na světě. Krásnější než na titulní stránce módních časopisů!

    Přistoupili dva mladí, kolem dvaceti? Ona jela až někam do Jinonic, on vystoupil už na Smíchově. V metru se nedá moc mluvit, to jsem zjistil kolikrát sám – trapně se stojí a občas se něco prohodí, protože by se muselo na sebe řvát, a na souvislý hovor to prostředí už vůbec není. Pár se snažil onen handicap napravit tělesným vyjádřením svého vztahu. A tak on se stavěl do různých „chlapáckých“ pozic a ona chtěla být tělem přitažlivě milá a někdy i koketně vyzývavá. Když on vystoupil, ona si sedla a psala dlouhou, dlouhou SMS. Představoval jsem si, že buď píše jemu to, co si nemohli říct před chvílí během hlučné jízdy, nebo píše někomu úplně jinému, ačkoliv před chvílí zvedala ruce nad hlavu, aby její samec ucítil sexuální pach podpaží. Když vystupovala, podívala se na sebe do skla dveří, pootočila hlavu doprava a doleva, a poprsím udělala ten známý pohyb, jen chybělo, aby si ho chytila rukama a porovnala trochu nahoru.

    Tak to jsou dva přístupy ke kultu krásy.

    I z moderního dramatu, propíchaného, potetovaného, je někdy cítit spíše touha po jednoduchém „mám tě rád“. Ale protože se stydíme, jsme drsní a budeme ještě drsnější. Protože kdybychom nebyli drsní, budeme nejkrásnější na světě.

    A už málokdo chce napsat báseň o „kráse světa“. Přitom by stačilo trochu upravit kadeře a zvednout prsa a svět by byl nejkrásnější.


    Komentáře k článku: Dva přístupy ke kultu krásy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,