Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Dušan D. Pařízek: Uvidíme, co bude dál

    V aktuálních DN 14/2011 vyšel rozhovor s režisérem a uměleckým šéfem pražského Divadla Komedie Dušanem Davidem Pařízkem. Každé setkání je však vždy tematicky i obsahově bohatší a pro autora je často těžké vypouštět některé motivy. Rozhodli jsem se proto čas od času využít – po vzoru filmařů formy „autorských sestřihů“ (tedy delších verzí, které se z důvodů prostoru do DN nedostaly) nebo „bonusů“, kde by se některé vypuštěné scény zveřejnily. Následující text berte právě jako nesestříhaný bonus. Z rozhovoru, který jsem s Dušanem Pařízkem po celé prázdniny vedl a dával dohromady, jsem vybral již autorizované pasáže, které jsem musel v tiskové verzi oželet, a ty nabízím.

    Snímek archiv

    Po smrti Jana Grossmana jsi jako asistent spolupracoval s Otomarem Krejčou a jeho Divadlem za branou II. Jak vypadala vaše spolupráce, respektive jaký jsi na Krejču jako člověka a na jeho inscenace měl či máš názor? Ovlivnil tě? Jak jsi vnímal jeho problémy po listopadu 1989 – zejména Dzb II, ale i v ND. Co jeho Faust a Portrét umělce jako starého muže?

    Když jsem mu asistoval, naučil jsem se od něj nejen hodně o divadle a o práci se souborem, ale i o tom, jak se může repertoár míjet s městem, ve kterém a pro které vzniká. Zkoušení Pirandellových Obrů z hor bylo velice intenzivní. Bylo to poprvé – a naposledy – kdy jsem zažil režiséra, který hru celé dny souboru sám čte, vykládá situace, rozebírá motivace nebo vysvětluje u stolu mizanscénu. Trvalo to přes dva týdny. Zkoušky působily spíš jako seminář nebo inscenačně-dramaturgická dílna. Mluvil jenom on. Připravenost pana Krejči byla absolutní, jeho nároky na soubor a práci celého týmu také. Marie Tomášová, Bořivoj Procházka, Jan Hartl a všichni ostatní poctivě dřeli. Repertoár jsem v průběhu roku 1994 viděl celý, výsledky se mnohdy vyrovnaly vynaloženému úsilí. Přesto se míjely s předpokládaným účinkem. Takové situaci dnes říkám, že divadlo ve městě “nerezonuje”. O tento druh pečlivě koncipované prezentace trvalých dramatických a literárních hodnot tehdy nebyl zájem. Doba se od konce 60. let změnila. Snaha resuscitovat po dvaceti letech soubor, který byl začátkem 70. let rozpuštěn, byla z tohoto úhlu pohledu marná. To nemění nic na tom, že odvedená práce a její duchovní rozměr byly výjimečné. Jsem rád, že jsem tak náročné zkoušení zažil. Viděl jsem zevnitř systém, na jehož fungování Otomar Krejča, Josef Svoboda, Karel Kraus a jejich hráči mnoho let pracovali. Ovlivnit mě nemohl, byl příliš hermetický, příliš uzavřený. Myslím si, že postupy Otomara Krejči nejsou aplikovatelné na jiné než na jeho divadlo.

    Jak bys charakterizoval Čechy? A Němce? A současnou Evropu?

    Češi jsou obyvatelé státu, který je obklopen výhradně státy tvořícími tzv. Střední Evropu. Na výjimečnou pozici toho svého státu jsou náležitě hrdí, nemají rádi Němce a všechno německé a považují se za mírumilovné holubice. Že jim tuto přezdívku přišil ausgerechnet Němec, je jim fuk, protože nejsou – alespoň co se minulosti týče – žádní detailisté.

    Dnešní Němci roli antagonistů – útočných germánských jestřábů ve výslužbě – hrají s grácií. Co jim také jiného zbývá vzhledem k tomu, co má tento národ na svědomí.

    A Evropa se na tohle všechno kouká a doufá, že němečtí jestřábové nikdy nepřestanou přispívat do společné pokladny. A že se české holubičky pokud možno co nejdříve zbaví ultrakonzervativní hlavy státu, která svými protievropskými a politicky nekorektními výroky podporuje fašizující tendence v současné české politice.

    V Divadle Komedie končíte především kvůli financování magistrátem. Když ale byly v minulých letech demonstrace proti němu, když vznikla petice Za Prahu kulturní, vaše divadlo ani ty osobně ses údajně neúčastnil. Někteří divadelníci ti to mají za zlé…

    Čeho jsme se neúčastnili?! Petici celé divadlo podepsalo, včetně mě. Jednali jsme společně s představiteli pražských divadel s radním pro kulturu, byli jsme na setkáních, která svolávali radní nebo primátor v rezidenci primátora, zúčastnili jsme se manifestace na Mariánském náměstí, na Milana Richtera jsme společně s Vladimírem Justem a Doubravkou Svobodovou marně čekali v Radiu 1, zúčastnil jsem se i setkání organizátorů iniciativy. Celou svou podfinancovanou existencí upozorňuje Divadlo Komedie od roku 2002 na chyby transformace a grantového systému. Jednáními na toto téma – nejen s úředníky – jsem doslova „strávil mládí“, přičemž jsem byl nespočetněkrát i „některými divadelníky“ a recenzenty označen za německého puntičkáře, který celou věc zbytečně politizuje. Zkus být konkrétní. Co “jedna paní povídala”, nemá smysl komentovat. Kdo skutečně sledoval mé výroky o likvidaci pražské divadelní sítě, která se podle mého názoru pod pojmem transformace skrývá, nemůže nic takového tvrdit. O naprosto nevyhovujících podmínkách našeho působení v Komedii mluvíme – a píšeme – od roku 2004, o negativním dopadu tohoto možného precedentního případu rovněž. Většina mých ředitelujících kolegů ví, co by se stalo, kdyby magistrát chtěl najednou aplikovat neobyčejně levný model financování Komedie – včetně výše příspěvku – na jejich divadla. Do seriózní veřejné diskuse jsme vždycky ochotně přispěli. Jediné, na co nebyl – a ani teď není – čas, je tlachání o tom, jak je to všechno hrozné.

    Nadcházející sezona tedy bude poslední. Co v ní chystáte?

    Celkem uvedeme pět premiér – dvě světové a tři české. Já bych rád kromě jiného realizoval Handkeho hru beze slov Hodina ve které jsme o sobě nevěděli, kterou jsme bohužel z finančních důvodů nemohli uvést v rámci Rakouské sezóny. Má druhá premiéra vznikne ve spolupráci s Bavorskou státní činohrou. Budou u nás hostovat dva němečtí režiséři – Alexander Riemenschneider a Hannes Weiler. Připravují se hostování do Bratislavy, Vídně, Mnichova a Düsseldorfu, o dalších jednáme. Podrobný program představíme veřejnosti na tiskovce 12. září, kde také samozřejmě budeme mluvit o konci našeho působení v Divadle Komedie a nastávajícím výběrovém řízení.

    Před rokem jsi chtěl inscenovat v rámci Rakouské sezony Švejka. Zdá se, že se na něj zatím nechystáš. Jak by inscenace vypadala? Přesněji – kým (čím) pro Tebe Švejk je? Je to typická česká figura?

    Švejka bych ještě v budoucnu rád na jevišti realizoval. O tom, jak by tato inscenace mohla vypadat a kým nebo čím je pro mne postava Švejka, proto nebudu mluvit. Počkej si, až inscenace bude hotová.

    Kde jsi zatím mimo Česko režíroval?
    Německo, Rakousko, Švýcarsko.

    Chceš se vrátit do Německa?

    To nejde.

    Proč?

    Německo jsem nikdy úplně neopustil.

    Dokázal bys či dokonce chceš žít v Německu? Nebo jinde? Jsou vůbec geografické místo, kde člověk žije a pracuje, a jazyk, kterým mluví, pro tebe důležité?

    Samozřejmě. A taky pivo, fotbal a český holky. A ty najdeš naštěstí všude.

    A co „pocit domova“?

    Vedle rodiny byli pro mne v posledních letech důležití hlavně lidé, se kterými pracuji. Doposud jsem byl velmi spokojený tady v Praze. Uvidíme, co bude dál.

    Mám pocit, že nějaká otázka zůstala v našem rozhovoru nevyřčena. Nevím však, jaká…
    Ničeho se při takových rozhovorech nebojím víc, než odpovědí, které si svou otázku teprve hledají.

    Čeho bys chtěl v životě dosáhnout?
    Klidu a míru.

    ///

    P. S. Případní zájemci o aktuální stav a program nastávající – poslední – sezony Divadla Komedie pod vedením Dušana D. Pařízka a Davida Jařaba mohou přijít na jejich tiskovou konferenci, která se bude konat v pondělí 12. září 2011 od 14:30 hodin v Divadle Komedie. Tématy mají být: Poslední sezóna, konec souboru Pražského komorního divadla a výběrové řízení na podnájemce a provozovatele Divadla Komedie v letech 2012–2016. Od 15:00 hodin pak bude následovat prohlídka prostor, které se mohou zúčastnit zájemci o výběrové řízení.


    Komentáře k článku: Dušan D. Pařízek: Uvidíme, co bude dál

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,