Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dům pro lidské odpadky

    Nevěřím v Boha. Nevěřím v člověka. Nevěřím v ideologie, prohlásil v jediném rozhovoru, který kdy dal, kubánský spisovatel Guillermo Rosales. Je zřejmé, že částečně autobiografický útlý román Boarding Home bude dílo plné temnoty a beznaděje – podobně jako autor sám. Rosales (1946–1993) trpěl schizofrenií a vnitřní démoni ho pronásledovali jak v Castrově režimu, tak v americkém exilu v Miami. Část života strávil v domově „pro lidské odpadky“: americkém soukromém útulku pro duševně choré, konečné pro beznadějné případy.

    Boarding Home

    Pavel Liška (William) a Tereza Vilišová (Frances) v Boarding Home na Zábradlí FOTO KIVA

    Boarding Home není druhý Přelet nad kukaččím hnízdem, je mnohem cyničtější. Hlavní hrdina William Figueres se zmítá mezi soucitem a odporem k ostatním chovancům. I on objevuje slast z mučení bezmocného, který provokuje tím, že se nám hnusí. V Boarding Home není místo pro naději, už od začátku je jasné, že poslední Williamův pokus vymanit se z mizerných podmínek silou lásky je předurčen k neúspěchu. Kdo četl knihu, nemohl být nezasažen. Předpokládala jsem, že i dramatizace na Zábradlí bude silnou výpovědí. Nestalo se.

    Boarding Home režisér Jan Antonín Pitínský představuje jako pitoreskní balábile barvitých figurek s řadou režijních ornamentů, místy estrádního, parodického charakteru. Tíhu předlohy zlehčuje vtípky – v rámci terapie divadlem se rozdává Gorkého Na dně. Když Williamova láska, pacientka Frances vzpomíná, jak doma na Kubě učila číst negramotné rolnice, zmiňuje mezi nimi i jistou Luisu Borgisovou… a tak dále. Jiné aluze jsou zase pro toho, kdo nemá knihu v živé paměti, nedešifrovatelné. Například ze zdi shlíží busta Johna Keatse, protože v románu William uniká z okolní beznaděje četbou antalogie jezerních básníků.

    Především však není jasné, proč si inscenátoři Rosalesovu knihu vybrali. Román je silným záznamem jednoho utrpení, avšak bez obecnějšího přesahu. V inscenaci nerezonuje ani tragika konkrétního lidského osudu, natož nějaké další téma. Zcela jalově a prázdně vyznívaly narážky na komunismus (Pochopitelně ten kubánský. Ještě jsem však nezažila, že by v divadle typu Zábradlí publikum ani hlesnutím nezareagovalo na hlášku pověsit komunisty za koule do průvanu…).

    Ani herecky inscenace (s podditulem Maximálně hořký) nepřekvapí. Williama hraje typicky chlapecky, zajíkavě a zranitelně Pavel Liška (jeho vnitřní já pak chladnější Ivan Lupták). Oba dva však mají daleko k nějaké ambivalenci. Bláznivku Frances pak ztvárňuje Tereza Vilišová (či Anežka Kubátová), obě mladé, pohledné dívky, bez jizev po životním ztroskotání (paradoxně v dialozích zůstala zmínka, která odhaluje, že ona a William jsou vrstevníci, tedy čtyřicátníci, a působí to opravdu nešikovně). Druhá část je však přece jen o něco silnější, protože díky milostnému citu a následnému zklamání je aspoň trochu co hrát.

    Na konci přesto zůstává pachuť – ne z toho, že si William (stejně jako Rosales) vzal život, ale ze zmarněné šance. Boarding Home na Zábradlí je vskutku maximálně hořký – jenže úplně jinak, než by si inscenátoři přáli.

    Divadlo Na zábradlí – Guillermo Rosales: Boarding Home, maximálně hořký. Překlad Petr Zavadil. Režie a dramatizace Jan Antonín Pitínský, dramaturgie Ivana Slámová, scéna Hynek Petr, kostýmy Tomáš Kypta, hudba Matěj Kroupa. Premiéry 21. a 22. února 2014. (Psáno z premiéry 22. února 2014.)


    Komentáře k článku: Dům pro lidské odpadky

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,