Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Drahý Václave,

    měla jsem to štěstí a čest být s Tebou ve dvou inscenacích. Jak jsi hned v první zkoušce dokázal „vyšít“ ten nástupní taneček doktora Kolenatého ve Věci Makropulos, to bylo geniálně promyšlené a neuvěřitelně komické. Čekala jsem tam vždycky o něco dřív na svůj výstup a pokaždé jsem žasla obdivem.

    Druhá naše společná práce, 1914 – zase v režii Roberta Wilsona –, to jsem Tě sledovala od začátku až do konce ze svého úkrytu pod jevištěm, odkud jsem jen občas vyjížděla nahoru do hlediště otevřeným rozviklaným výtahem. A tam dole jsem znovu žasla nad Tvými dlouhatánskými a předrepublikovými texty, kterými jste se s Javordou častovali, to byl maraton!

    Ovšem nejkrásnější byly hodiny s Tebou v autokaru, když jsme jezdili na zájezdy – Bratislava, Maďarsko, Německo nebo taky Francie. Seděli jsme vedle sebe v první řadě, hned za šoférem, to se při nástupu do autokaru už vždycky respektovalo.

    Václave, za Tvé vyprávění a za dlouhé rozmluvy s Tebou Ti děkuji!

    Klaním se Ti, myslím na Tebe, chybíš mi.

    Tvá Soňa (Červená)


    Komentáře k článku: Drahý Václave,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,