Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Došlo do redakce

    Swing & Big Band – To nejlepší

    3 CD Supraphon 59:06 min. + 54:58 min. + 65:04 min.

    Šedesát písniček předních českých populárních zpěváků (od Arnošta Kavky a Karla Hály přes Karla Gotta a Evu Pilarovou po Jana Smigmatora a Vojtěcha Dyka) a herců (Miloš Kopecký, Laďka Kozderková) od konce padesátých let po současnost zpívajících naše i zahraniční (vše v češtině) hity swingové éry za doprovodu předních českých velkokapelových těles. Škoda jen, že chybí zasvěcený textový doprovod, který by vše zařadil do dobových i žánrových, hudebních i společenských kontextů.hul

    15 let Vrchlického divadla v Lounech

    Digon, 158 stran

    Kniha na „odchodnou“ ředitele lounského Vrchlického divadla Vladimíra Drápala, známého především jako majitele nezávislého nakladatelství undergroundové hudby Guerilla records, publicisty a organizátora koncertů této hudby. Historie Vrchlického divadla sahá do roku 1950, kdy byla budova postavena a otevřena pod názvem Fučíkovo divadlo. Vždy šlo o stagionu, kde se odehrával kulturní život Loun. V letech 1990–2003 budova prošla obsáhlou a komplikovanou rekonstrukcí, čemuž se věnuje úvod knihy. V říjnu 2002 byl na základě výběrového řízení vybrán a jmenován ředitel Vladimír Drápal (nastoupil 1. února 2003), divadlo se stalo příspěvkovou organizací a bylo přejmenováno na Vrchlického. Kniha pak rok po roce mapuje a skrze snímky dokumentuje program divadla až do 26. června 2018. Drápal jako hlavní dramaturg a programový tvůrce pečlivě a citlivě volil repertoár tak, aby byl atraktivní jak pro konzervativní – starší i dětské – diváky, tak zajímavý i pro příznivce náročnější kultury. Střídal folkové, rockové a popové koncerty, setkání a přednášky, různé společenské akce s různorodými divadelními produkcemi. Pravidelně zde hostovaly přední amatérské soubory, zajížděly sem populární zájezdové agenturní produkce (Kalich, DVA, DRB…), stejně jako tu vystupovala – minimálně jednou za měsíc – špičková česká profesionální divadla jako Dejvické divadlo, Činoherní klub, Divadlo v Dlouhé, MD Mladá Boleslav a další. V roce 2010 se k divadlu organizačně připojila nová, moderní budova Galerie města Loun a v roce 2014 přibyl Kulturní dům Zastávka zaměřený na tanec (především společenský) a rockové koncerty. Publikace končí obsáhlým rozhovorem s Vladimírem Drápalem, který završuje pro čtenáře překvapivá pointa – Drápalovo prohlášení, ve kterém oznamuje, že se ke konci roku 2018 rozhodl vzdát funkce ředitele divadla: Za poslední roky moje úloha dramaturga a programového tvůrce se vinou narůstání administrativy, nejrůznějších nařízení a rozšířením stávajících provozů změnila hlavně na vyčerpávající zajištění a údržbu bezproblémového chodu příspěvkových organizací (…) a to rozhodně není důvod, pro který jsem se účastnil v roce 2002 výběrového řízení. Publikace je tak nejen kronikou, ale i epitafem jeho práce ve Vrchlického divadle. Novým ředitelem (což už kniha neuvádí) se 1. ledna 2019 stal dosavadní manažer deníků Blesk a Aha ve společnosti Czech News Center, novinář a člen ochotnického divadelního souboru MHD Louny Jakub Bielecki, syn významného avantgardního výtvarníka šedesátých let Jiřího Bieleckého (1929–2000). V dramaturgii a koncepci vedení Vrchlického divadla by rád pokračoval ve stopách Vladimíra Drápala.hul

    • Autor:
    • Publikováno: 18. března 2019

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,