Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Došlo do redakce

    Theater der Zeit Spezial Tschechien 2018

    Theater der Zeit GmbH, 57 stran.

    K oslavám významného jubilea České republiky se připojil i německý časopis Theater der Zeit. Ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem a periodikem Czech Theatre vydal speciál věnující se výhradně českému divadlu. Slavnostní prezentace čísla se odehrála v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Studie od českých autorů a krátké rozhovory s tuzemskými tvůrci byly vybrány tak, aby zahraniční čtenář získal přehled o nejvýraznějších fenoménech současné české tvorby (číslo je jak v německém, tak anglickém jazyce). Vydání uvozuje rozsáhlejší přehledová studie od Michala Zahálky, Jitky Šotkovské a Jana Kerbra, která zběžně rekapituluje historický vývoj od založení Divadla v Kotcích a následně popisuje rozvrstvení divadel v Praze, Brně, Ostravě a v regionech. Theater der Zeit se dále věnuje tvorbě režisérů Nebeského (Emília Kostr­húnová), Mikuláška (Kamila Černá), Adámka (Michal Zahálka) a Havelky (Jana Návratová), vetší prostor je věnován proslulému českému loutkovému divadlu (Kateřina Lešková Dolenská) či pražské alternativní scéně (Lenka Dombrovská). Časopis informuje také o Pražském Quadrien­nale nebo o činnosti Divadelního ústavu. Na pouhých šedesáti stránkách lze samozřejmě poskytnout pouze letmý, povrchní vhled do ve skutečnosti velice členité a různorodé české divadelní krajiny. Nezbývá než doufat, že instantní německý průvodce některé zahraniční kritiky inspiruje, aby se vydali do české divadelní džungle na vlastní pěst.PEZ

    Bohuslav Martinů: Čím lidé žijí, Symfonie č.1

    Česká filharmonie, dirigent Jiří Bělohlávek, live nahrávky z let 2014 a 2016 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, komentář napsal Aleš Březina, vydal Supraphon 2018, celkový čas 75:57 min.

    Jak v bukletu napsal znalec díla Bohuslava Martinů Aleš Březina, pastorální operu psal Martinů v USA od prosince 1951 do února 1952 podle anglického překladu povídky Lva Nikolajeviče Tolstého z roku 1885 Kde je láska, tam je i Bůh, nazval ji však podle jiné Tolstého povídky Čím lidé ži. Impulsem byl zřejmě tehdejší velký úspěch komické opery Veselohra na mostě, k níž se Martinů rozhodl přikomponovat další dvě jednoaktovky a vytvořit volnou trilogii – tou druhou byla Ženitba, kterou napsal v říjnu a listopadu 1952. Jestliže Veselohra na mostě a nakonec i Ženitba jsou u nás známy, opera Čím lidé žijí se hrála především na amerických školách a pokus uvést ji v Brně v roce 1956 nevyšel – Martinů byl ještě několik let jako emi­grant nežádoucí (českou premiéru měla opera v Plzni v roce 1964, v letech 1974 a 1989 ji uvedli v Brně). Divím se, že ani dnes po ní operní divadla nesáhla, realizovat vůbec poprvé celou trilogii je přece lákavé.

    Potíže s tuzemským uvedením zvyšoval náboženský příběh opery. Pojednává o starém ševci Martinu Avdějičovi, jemuž zemřela žena a tři děti a on osamocený vidí ze sklepního bytu jen boty kolemjdoucích. Útěchu hledá v Bibli, až jednou uslyší hlas Boha, který slibuje, že ho následující den navštíví. Švec druhý den pohostí několik potřebných, Boha se však nedočká, až večer opět uslyší jeho hlas, že to on byl těmi návštěvami, kterým Martin pomohl. V bukletu je k dispozici původní Martinů anglické libreto i jeho český překlad Václava Mlčocha. Koncertní live nahrávce vévodí baryton Ivana Kusnjera a oduševnělé nastudování Jiřího Bělohlávka, který vystihl moudrý prostý hudební jazyk zralého skladatele, především jeho melodičnost a instrumentaci, jež jsou po duchu ryze českou hudbou. Totéž lze říci o 1. symfonii z roku 1942 a její live nahrávce z roku 2016, která se stala posledním snímkem Jiřího Bělohlávka, jenž záhy zemřel. her

    20 let s melodramem

    Dvacet let má za sebou mezinárodní soutěž v interpretaci melodramů, tedy – jako bienále – celkem deset ročníků, v nichž se vystřídalo několik desítek interpretů. Mnohá z jmen možná překvapí. Kdo by čekal u tohoto žánru například Miřenku Čechovou nebo Annu Kukuczkovou, jejichž jména si spojujeme spíše s nonverbálním uměním? K výročí vyšla i knížka pod názvem MELODRAM 20 let Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů. Její editorkou je druhá ředitelka soutěže (do roku 2018) Marta Hrachovinová. V přehledu tedy můžeme putovat dvacetiletou historií tohoto – už téměř zapomenutého – žánru, spojovaného nejčastěji právě se jménem Zdeňka Fibicha. Soutěž vznikla v roce 1999 jako součást projektu Věry Šustíkové (první ředitelky do roku 2008) Oživení koncertního melodramu. Cílem soutěže bylo přitáhnout pozornost nejen českých, ale i zahraničních interpretů a uměleckých pedagogů. Česká hudební společnost – Společnost Zdeňka Fibicha, ve spolupráci s HAMU, Pražskou konzervatoří a Českým muzeem hudby, každý druhý rok pořádá interpretační soutěž; s českou účastí v jednom a s mezinárodní účastí v následujícím roce. Povinnou skladbou prvního kola je Štědrý večer nebo Vodník, tedy skladby Z. Fibicha na báseň K. J. Erbena. Ve finále se už ovšem dostává na řadu originální, mnohdy autorská tvorba dua umělců – klavírista (eventuálně zároveň skladatel) a interpret textu. V sedmičlenných porotách zasedají odborníci z různých uměleckých oborů. V roce 2000, na fibichovské výročí, přibyla mezinárodní soutěž, kam se přihlásili interpreti ze Slovenska, Polska, USA, Německa, Švédska či Japonska. Ukázalo se ovšem, že i v mezinárodním kontextu si nejlépe vedli právě čeští interpreti.

    jas

    • Autor:
    • Publikováno: 26. prosince 2018

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,