Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Došlo do redakce

    Jaroslav Tuček: 33 mudrování a jedna povídačka navrch

    Vlastním nákladem, 128 stran.

    Pravidelný víkendový bloger Divadelních novin vydal za pomoci svých brněnských přátel výběr svých textů z let 2015–2018 (s důrazem na minulou sezonu 2017/2018) uveřejňovaných ve svém blogu na i-DN nazvaném Mudrování (nejen) nad divadlem. A přidal k nim dosud nepublikovanou osobní vzpomínku na návštěvu Allena Ginsberga v Brně v únoru 1993. Vznikl tak jakýsi neoficiální průvodce brněnskou divadelní kulturou posledních let autorem citlivě a přirozeně vklíněný do dlouhodobého brněnského kulturního dění, přitažlivé čtení nejen pro návštěvníka Brna, otiskující myšlení a zkušenosti autora a uvozující čtenáře do současného (nejen brněnského) divadla. Tuček píše jak o konkrétních produkcích brněnských divadel, tak i o hostování nebrněnských souborů v Brně, festivalech DSB, Setkání/Encounter, Dance Brno apod. Podobných kronikářů bylo kdysi po vlastech českých a moravských hodně, vydávali svědectví, ohlédnutí či paměti a maně tak zanechávali pro další generace kulturní stopy své doby. Dnes jsou autorova Mudrování (první na i-DN vyšlo 31. ledna 2013, souborně poprvé knižně v roce 2014) ojedinělým počinem.hul

    Jakub Tichý: Aut

    CD vlastním nákladem, 37:34 min.

    Nový ředitel ostravské Komorní scény Aréna je nejen funkcionářem a politikem (kandidoval ve Frýdku-Místku za stranu Piráti), ale i dramatikem, hercem a hudebníkem. Je hercem a autorem textů ostravského Statického divadla, jež letos hrálo i na Jiráskově Hronově (a předtím na Šrámkově Písku) a především osobitým písničkářem navazujícím na postoje, básně a městský folk beatniků a folkových písničkářů, jak je definoval ve světě Bob Dylan, řada dalších a u nás sdružení Šafrán či Vladimír Mišík, ovšem protažené vztekem punku. Po debutu Nic ze života z roku 2013 vydává nyní vlastním nákladem další soubor svých „vzteklých“ písní osamělého stepního vlka, který se utkává se světem i sebou v něm a nemíní ze svých postojů a pohledů v ničem ustoupit. Jako vždycky nikoho nezajímá / jak se mám chudák malý starý já / jste všichni sobci, nejste na světě sami / s těmi vašimi píčovinami…, běsní v písni Jako vždycky datované rokem 2015. Sám se přitom na celém albu doprovází na kytaru, ostře vystřelující tóny jak bouřící kapky uragánu, a za ním slyšíme bicí, basu, trubku, saxofon či další nástroje jeho kamarádů. Za jeho vokální projev by se nemusel stydět ani Johnny Rotten či další punkové legendy. Buďme zvědavi, kam se Tichého kariéra a postoje budou ubírat po nástupu do KSA… Pořád mám ještě celkem dost času / pořád jsem ještě všechno nepropás / pořád smím doufat, že něco je přede mnou / pořád mám ještě celkem čas zpívá v roce 2015 (Celkem dost času). Ovšem album končí o rok starší písní Odcházím: … slibné začátky / skončí vždycky stejnou terminální fází / to jsem čekal / odcházím… Je to hudba a jsou to texty a zpěv jak řemen, doporučuju.

    hul

    • Autor:
    • Publikováno: 15. října 2018

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,