Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Došlo do redakce

    Zdena Bratršovská a František Hrdlička: Samé milé pitvorky

    2. vydání. Milan Hodek / Paper Jam, 2017, 143 stran

    Zdena Bratršovská a František Hrdlička jsou nesmírně plodnou autorskou dvojicí. Jejich literární záběr zahrnuje to nejširší pole, jaké je snad možné – romány, povídky, básně, divadelní hry, filmové scénáře, publicistické texty, překlady, ale i písňové texty, texty pro děti atd. atp. Do literatury vstoupili v šedesátých letech, tedy v době, kdy bylo živé absurdní a existenciální drama, kdy se poezie zbavovala patosu a kdy eskalovala „poetika“ zla Antonina Artauda a byl vzkříšen otec absurdity Alfred Jarry. Do popředí se dostává „proud vědomí“ a francouzský „nový román“. To vše nezmiňuje Jan Suk, autor obšírného a poučeného doslovu k druhému přepracovanému vydání Bratršovské a Hrdličky sbírky mikropovídek Samé milé pitvorky, náhodou. Oba autoři se sice drží spíše tradičního přístupu k vypravování, jejich experiment ovšem leží jinde. V psychologizujícím, minuciózním odkrývání vrstev staletých a tisíciletých omítek na lidských duších. Jejich postavy zdánlivě spadají do dob mytických a krajin pohádkových, při opravdu pečlivém čtení se však vyjevuje jejich až archetypální podstata. Čistě edičně je poněkud nesrozumitelné, proč v doslovu či v neexistující ediční poznámce chybí vysvětlení, v čem se aktuální vydání liší od toho prvního v roce 1994, nijak to však neubírá na aktuálnosti pro­zaických miniatur. Pro ortodoxní divadelníky jen připomenutí – byli to právě Zdena Bratršovská a František Hrdlička, kteří stáli u zrodu Bílého divadla na počátku sedmdesátých let. Jeho rituální povahu v současných prozaických dílech nezastřou.

    mel

    ///

    Uhlíř / Chadima / Jandourek / Jirucha / Kaplan: Ordinarium

    DVD Polí5, 64:58 min.

    Radomil Uhlíř hrál devět let s Kvartetem dr. Konopného v různých sestavách free a improvizovanou hudbu ve vinohradském klubu a čajovně Rybanaruby. Změna nastala roku 2012, kdy Mikoláš Chadima vymyslel promítání jeho obrazů během produkce metodou náhodné volby. Tato „laterna magika chudých“ byla provozována do dubna 2016. V těchto letech Uhlíř každý měsíc hrával s hudebníky z okruhu MCH bandu a dále s Janem Štolbou (Krásné nové stroje, Oldřich Janota, Vyšší populár), Joem Karafiátem (Plastic People of the Universe), Cyrilem Kaplanem (Vložte kočku), Jozefem Láskou (Freetime Quartet), Antonínem Hlávkou (Veselí filištínové) a dalšími. Záznam se věnuje čisté improvizaci bez „zbytečných témat a chorusů“. V listopadu 2015 kameraman Miroslav Vránek natočil koncert tria Jirucha–Kaplan–Uhlíř s názvem Plátěný zákusek, s druhým kameramanem Jirkou Valentou natočil pak ještě další tři koncerty. Páté natáčení koncem dubna se již nerealizovalo, neboť činnost klubu byla vyšší mocí náhle ukončena. Kompilace z těchto natáčení je věnováním majiteli zaniklého klubu Rybanaruby, zvukaři a osvětlovači, mistru čaje Alexu Tominovi. Je svědectvím o novodobém undergroundu rozvíjejícím experimentující trendy psychedelické jazzové a rockové hudby a poezie z okruhu Radomila Uhlíře a Mikoláše Chadimy.

    hul

    ///

    Petr Maria Lutka: PM

    CD Galén, 44:44 min.

    První studiové album Petra Lutky, jedné ze zakladatelských písničkářských osobností volného sdružení Šafrán. Nahrál je těsně po listopadu 1989 a zařadil na ně – pro fanoušky Lutkovy předlistopadové tvorby nečekaně – především své sakrální mariánské písně (vesměs s vlastní hudbou i texty, ale i Královno míru na hudbu G. F. Händela). Tehdy také ke svému jménu přidal jméno Maria, stal se i navenek hluboce věřícím katolíkem a začal s tímto repertoárem vystupovat. V současné době se svou ženou Markétou vystupuje každý čtvrtek mezi modlitbami, čtením a kázáním v chrámu Panny Marie Vítězné na Újezdě v Praze (Pražské Jezulátko), ve školách, pečovatelských institutech pro staré lidi, v kostelech, kaplích, farách. Tyto písně doplnil třemi moravskými lidovými a dvěma svými předlistopadovými koncertními „hity“ Šeltě Honza na zkušenou a Líza. Obklopil se mnoha hudebníky (především Peter Freund, Jiří Kovář, Milan Cimfe, Ladislav Vokatý a Magda Klokočková) a v letech 1990–1991 nahrál album v dnes již legendárním studiu Sono. Tehdy vyšlo jen na magnetofonové kazetě a až nyní poprvé i na CD. Působí především prostotou a až naivistickou upřímností autora svou kytarou a zpěvem malujícího křehké obrázky lásky, pokory a důsledně dodržovaného postoje z (původně) Brassensovy písně Le petit joueur de fluteau (Šeltě Honza na zkušenou): Já se nechci stát baronem / řek Honza králi s pardonem / se zlatým erbem docela / píseň má by zpanštěla…

    hul

    ///

    Dagmar Voňková: Hostina

    CD Galén, 45:09 min.

    V pořadí osmé řadové album ikony českého písničkářství Dagmar Voňkové. Vychází devět let po předchozím CD Slunci ležím v rukou a rok před jejím významným životním jubileem (nar. 13. 5. 1948). Obsahuje dvanáct zcela nových písní v jejím sólovém provedení (hlas a kytara). Autorka se tak vrací ke svým kořenům. Nabízí ryzí syrovost v textech, drásavý, naléhavý vokální projev s na dřeň obnaženou hrou na kytaru. A všechno staré kořání / už cítí tepla hřání / ožívá jíva i slíva / a už vím, proč si zpívám: / Jahoja hej! (Jarní tání). Za pozornost stojí i texty doprovázející linoryty a grafická úprava bookletu, na níž s autorkou spolupracovali členové chráněné dílny Lemniskáta včetně obalu, který je každý originál.

    hul

    • Autor:
    • Publikováno: 27. prosince 2017

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,