Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Došlo do redakce

    Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák: Cimrman sobě

    DVD, Supraphon, 1:23:20 hod.

    Záznam televizního pořadu z roku 1991, který vznikl při příležitosti předání platinové desky Supraphonu za 450 tisíc prodaných LP Divadla Járy Cimrmana. Slavnost se odehrála v tehdejším Divadle hudby a Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem k této příležitosti sestavili pásmo ukázek z většiny Cimrmanových her. Vycházeli ze zkušenosti, že velká část posluchačů zná jejich hry jen ve zvuku z nahrávek LP, a proto na scéně předvedli pasáže, které spoléhají spíše na situační jednání, jež posluchači jejich nahrávek znají jen jako ozývající se smích diváků představení. Zachycena je tak proměna Zlatovlásky z muže v ženu, obr Koloděj ve stereu – dva obři, každý z jedné strany (z pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký), Cimrmanův reklamní film Litinový přítel člověka (o rozdílu mezi vanou a neckami) či souboj blanických rytířů v nitru hory Blaník. Kromě těchto kuriózních ukázek vybrali autoři oblíbená a dnes již slavná místa z Hospody Na mýtince, z Vraždy v salonním coupé, z Cimrmana v říši hudby a z Dobytí severního pólu. Pořadem provází Zdeněk Svěrák. Závěrečným Elektrickým valčíkem oslavují pak všichni účinkující odhalení slavné pamětní platinové desky. Jako zvukový bonus je přidána přednáška Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka na téma Cimrmanova života a jeho díla z roku 1989 z archivu Supraphonu.hul

    Karel Hvížďala: Legenda Suchý, rozhovor s Jiřím Suchým

    Galén 2016, 182 stran

    Na rozdíl od předchozích knižních rozhovorů Karla Hvížďaly tento poslední neobjevuje, ale dovršuje poznání osobnosti Jiřího Suchého. Hvížďala ho považuje za „bilanční“ k Suchého půlkulatinám (85) a ptá se jej víc, než je obvyklé, na obecně známé věci. Někdy jinak, jindy důsledněji. Suchý odpovídá také jinak a důsledněji, i když se tu znalí čtenáři dočtou leccos, co už četli jinde (a někdy i povědomými formulacemi). Ta knížka bude proto možná víc zajímat historiky, ale fandové Semaforu a Suchého si v ní také přijdou na své. Suchý je tu méně literární, věcný a hlavně ještě pokornější, než bývá. Holt už starý muž (jen věkem!), který mnoho viděl, mnoho slyšel a mnoho udělal. Mezi nejcennější pasáže řadím ty noblesně a s nadhledem formulované o polistopadovém rozpadu Semaforu, o všech, kteří mu ztrpčovali nebo oslazovali život na úřadech, v divadle i jen tak v životě. Prostá sdělení o lidech bez ohledu na místa, která v životě Suchého zastávali. Už jen proto se tu najdou nové nebo zpřesněné informace o událostech, které bylo Suchému dřív žinantní nebo nepříjemné příliš rozebírat. Knížka se neprodírá na vrchol semaforské literatury, ale cenná je.her

    Jiří Suchý & Jitka Molavcová: Prozpěvování bez nástrojů

    CD, Galén 2017, 37 min.

    Jiří Suchý odedávna rád své desky uvozuje vysvětlením a provází komentáři. Také tentokrát: Končí představení, lidé tleskají, zůstávají sedět – a pro ně máme připraveno něco, čemu se dnes latinsky říká bonus. To máme pro dobré zákazníky. Ti už léta dychtivě čekají, až Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou vyjdou před oponu, ztichnou a tuší jako bonbonek po dobrém představení krátký popěvek, duet, a cappella. Vlastně jamování pro dva hlasy, které se vztahuje k tradici černošských seskupení (jak známo, obdivoval je už E. F. Burian, když vymýšlel voice-band), ale i k bělošským souborům. Vycházejí z nejrůznějších hudebních stylů, témat, z odrhovaček, operních árií, častušek, amerických lidovek, francouzských šansonů, také z Beethovenovy Ódy na radost – prostě z muzicírování sebraného ze všech koutů světa, z nejrozličnějších časů a z nejrozmanitějších žánrů. Také ze Semaforu, přirozeně, Osvobozeného divadla a tak podobně.

    Kompaktní disk těch jiskřivých drobnůstek obsahuje třiadvacet, prvních dvanáct nahraných už v roce 2010, zbylé roku 2015. Zpravidla mají stopáž kolem jedné minuty, výrazně se vymyká skoro šestiminutová Mezinárodní směs, typické putování hudebním světem, Kilimandžáro hopsasa trvá jen dvacet vteřin.

    Mimochodem – Suchý s Molavcovou si nápadité aranže pro dva hlasy zřejmě upravují sami.

    Milá pozornost ze Semaforu!HER

    • Autor:
    • Publikováno: 2. června 2017

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,