Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Došlo do redakce

    Petr Váša: Vida

    Centrum pro studium demokracie a kultury, 220 stran

    Třetí část volně vzniklého triptychu autobiograficky laděných experimentálních vyprávění fyzického básníka Petra Váši psaných na rozhraní sebereflexivní prózy, intimního deníku a básní v próze a doplněných (a často inspirovaných) řadou proměnlivých autorových „altamirských“ psychoterapeutických kreseb. Volně tak navazuje na „povídkový románek“ Tomatom a „snový románek“ Sni. Tvůrce vybavený jednoduchými výtvarnými prostředky zachycuje doma i na cestách výrazné momenty svého vývoje od tvůrčí práce s různými alter ego, přes pokusy o zpřítomňování antické a křesťanské mytologie a řadu spontánních proměňujících zážitků až k radostnému ocenění dialogického principu ve vztahu ke světu i k sobě. Spojuje vlastní zkušenosti z tvorby v různých médiích a zájem o umění, biologii a náboženství s dobrodružstvími členů fiktivní divadelní skupiny Tomatom, která tím, že dělá svoji práci „se vším všudy naplno“, víceméně nenápadně zachraňuje svět. Moji hrdinové mají společnou schopnost žasnout a chuť být navzdory všem odlišnostem spolu. Nazval jsem tohle jejich kouzlo Ó…, píše v závěru jedné z kapitol. A možná tak by se dala charakterizovat nejen tato kniha, ale i celá tvorba autora, který si při vší rozmanitosti (hudebník, básník, zpěvák, performer, výtvarník) udržuje vzácnou tvůrčí i lidskou integritu. V tomto ohledu vyniká v této publikaci jeho myšlenková sevřenost, zvídavost dobrat se podstaty jevů, schopnost překvapivého nakládání s nimi a v neposlední řadě i vynikající práce s češtinou upomínající až kamsi k reportážním fejetonům Karla Čapka.hul

     

    Jablkoň: Vykolejená

    CD, Galén, 44:12 min.

    Milý synu Matěji Němče, toto album ti věnuji k čtyřicátinám místo dortu… Skupina Jablkoň, která zanedlouho oslaví čtyřicáté narozeniny, se na svém sedmnáctém albu vydala do oblasti dospělého, „waitsovského“ písničkářství, kterému vévodí zasněné, romantizující texty všech třinácti písní a komorní zvuk jazzujících muzikantů – hostujícího (a náladu alba nejčastěji určujícího) Jana Jiruchy na trombon, Petra Chlouby na bicí a perkuse (a dokonce na klávesy a harmonium) a kytaristů Martina Carvana a Johnnyho Judla. Podstatní a určující jsou ale především oba zpěváci – syrový, v dobrém slova smyslu stařecký, meditativně zasmušilý vokál Michala Němce skvěle sladěný s křehkým, navenek věcným projevem plným zadržovaných dívčích emocí o generaci mladší Marie Puttnerové. Album charakterizují klid, vyrovnanost a duchovní síla, zralá hudební i textová poezie. Za zmínku stojí i dvě nově zaranžované skladby Když v noci sněží (z roku 1997) a Cestující v noci (z roku 2003) ze starší, již ale písničkové tvorby Jablkoně. Do atmosféry alba (snad kromě nesmyslného použití automatického bubeníka a preludujících hammondek v první z nich) integrálně zapadají. Večerní slunce ze smíchovské strany/ značkuje vodní hladinu/ Z košíku padají dvě kapustové hlavy/ a kutálí se do stínu… (Večerní). Střídmý booklet obsahuje české texty všech písní a jejich anglické překlady.hul

    Vlastimil Brodský, Jan Brychta: O ničem

    Baset, 36 stran

    Po více než padesáti letech vychází zásluhou nadšení nakladatele Miloše Uhlíře překrásná knížka pro děti, již v roce 1965 napsal herec Vlastimil Brodský (1920–2002) a ilustracemi doprovodil výtvarník animovaných filmů, malíř a ilustrátor Jan Brychta (1928–2013). Ten se poté – v roce 1967 – podílel i na slavném Kinoautomatu, ale po roce 1968 emigroval s rodinou do Velké Británie, kde pracoval řadu let jako výtvarník pro televizi BBC. Jde v podstatě o reprint původního vydání, z něhož na čtenáře doslova „dýchá“ pozitivní, hravá doba plná nadějí a nespoutané hercovy i výtvarníkovy fantazie. Smutné „nic“ v ní na své pouti potká stejně smutného lva a nešikovného klauna. „Nic“ jim pomůže a jejich společná vystoupení v cirkuse pak uvádí lidi v úžas. Smutný klaun přestal být smutný a smál se. Smutný lev přestal být smutný a smál se. I nic, které bylo předtím smutné, že je nic, přestalo být smutné a smálo se…hul

    • Autor:
    • Publikováno: 2. května 2017

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,