Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Došlo do redakce

    Helena Albertová, Markéta Vöröšová: Irena Greifová

    Institut umění – Divadelní ústav, Praha, 168 stran

    doslo-do-redakce-greif_fmtPublikace, jež je pátým svazkem obdobně koncipovaných monografií věnovaných osobnostem české divadelní scénografie, je tentokrát věnována kostýmní výtvarnici Ireně Greifové (*1939), manželce zpěváka Josefa Laufera. Mapuje její více než čtyřicetiletou divadelní a filmovou tvorbu. Všímá si především jejích spoluprací s významnými režisérskými osobnostmi českého divadla 20. století – Janem Grossmanem, Evženem Sokolovským, Ivanem Rajmontem či Petrem Novotným. Po výtvarné stránce byl jejím nejbližším spolupracovníkem scénograf Ivo Žídek. Vedle Národního divadla, Divadla Na zábradlí a Městských divadel pražských působila v mnoha divadlech i mimo hlavní město. Soupis uvádí od roku 1963 do roku 2008, kdy se rozhodla uměleckou činnost ze zdravotních důvodů ukončit, 292 položek. Vedle divadla vytvořila řadu výtvarně výrazných kostýmů ve filmu (například Morgiana, Petrolejové lampy, Noc na Karlštejně). Součástí česko-anglicky vydané publikace je vedle zmíněného soupisu díla bohatý obrazový materiál čítající řadu kostýmních návrhů (mnohé v barvě) a velké množství fotografií z inscenací, filmů i z osobního archivu.hul

    Vladimír Veit / Václav Hrabě: A kdybych už měl umřít

    CD, Galén, 38:44 min.

    ddr-veit-cover_fmtV pořadí třinácté sólové album písničkáře Vladimíra Veita, který patří k zakladatelské generaci českého městského folkového hnutí začínající svou tvorbu v druhé polovině šedesátých let pod vlivem angloamerických tvůrců typu Brita Donovana (na Veita má velký vliv i v této nahrávce) či letošního laureáta Nobelovy ceny, Američana Boba Dylana. Jeden ze zakládajících členů hnutí Šafrán donucený v roce 1981 k emigraci (vrátil se hned v roce 1990). Je znám – či uznávaný – především pro své skladatelské schopnosti, napsal hudbu k řadě známých písní Jaroslava Hutky. Nahrávky tohoto CD vznikly v roce 2004 a ve stejném roce vyšly na CD-R pro okruh autorových přátel pod názvem Variace na renesanční téma. Obsahuje dvanáct Veitem zhudebněných básní české beatnické ikony, básníka Václava Hraběte. Autor se s jeho texty (často neúplnými či nepřesně opisovanými) seznamoval a zhudebňoval je od sedmdesátých let. Na albu jsou právě tyto „osobité“ textové verze, pouze názvy jsou upravené ve shodě s oficiálními. Některé písně mají výrazné melodické motivy, všechny jsou však podány výrazně autorsky, polorecitovaně, polozpívaně, v typicky Veitově civilně meditativním duchu. Básně tak působí spíše villonovsky než beatnicky. Veit jako by byl autorem nejen hudby, ale i textů, s nimiž souzní a s ostychem jejich vnitřní světy otevírá. Jako by seděl a hrál pro sebe okolím nevšímán někde na rohu ulice či možná – ještě spíš – u stolu v rohu zašpiněné hospody. Pro mnohé bude zajímavé zcela jiné než proslavené Mišíkovo zpracování básní Variace na renesanční téma a Jam session.hul

    Radoslava Schmelzová, Dominika Špalková, Tomáš Žižka: Labyrint světa a ráj srdce

    Nakladatelství Pavel Mervart, 186 stran

    ddr-labyrint-cover_fmtGraficky (Jindřich Max Pavlíček) exkluzivně, s důrazem na efektní – vesměs barevný – fotografický doprovod připravená dvojjazyčná (česko-anglická) publikace věnovaná divadelnímu projektu královéhradeckého Divadla Drak Labyrint světa a ráj srdce, který v březnu a dubnu 2015 na pět týdnů ovládl celou budovu a okolí divadla. Za jeho námět a koncepci získali jeho iniciátoři a hlavní tvůrci – Dominika Špalková, Tomáš Žižka a Ondrej Spišák – v roce 2015 Cenu Divadelních novin v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo. Kniha nahlíží a analyzuje tento projekt z pohledu autorů koncepce (Dominika Špalková, Tomáš Žižka, Radka Schmelzová) i aktérů (Lucie Dlabola Bulisová, Jan Svoboda a Michal Kindernay, Dragan Stojćevski), nabízí jak pohledy dětských návštěvníků (včetně jejich ilustrací), tak i reflexe divadelníků a odborné veřejnosti – mj. překladatele Vladimíra Mikeše, režiséra Vojtěcha Bárty, antropologa Michala Tošnera či redaktorů DN Lenky Dombrovské a Vladimíra Hulce. Nejpodstatnější je ale výtvarné působení a fotografický (mj. Bohdana Holomíčka) doprovod. Bohužel bez popisek, čímž se kniha trochu uzavírá čtenáři, který akci nenavštívil. Chybí i věcný, přehledný dramaturgický či ediční úvod. Ideální (asi však z finančních důvodů neuskutečnitelné) by bylo připojit k publikaci záznam na DVD… Přesto jde o historicky cenný, mnohovrstevnatý dokument k výjimečnému projektu, jaký by obdobné akce měly – pro definitivní ukotvení a reflexi – vždy vydávat. Svým způsobem navazuje na dávnou publikaci Mor na ty vaše rody!!!, obdobně reflektující stejnojmenný mezinárodní projekt Draku z roku 2001. Obsahem, formou i zpracováním je ale dokladem dnešní doby a myšlení jejích aktivních (divadelních) tvůrců.hul

    Jana Krejcarová: Tohle je skutečnost (Básně, prózy, dopisy)

    TORST, 464 stran

    ddr-krejcarova-cerna-c_fmt…krása není jenom vše/ co lze vykřičet/ ale krása je také vše/ co převádí hmotu v energii/ tedy vše co činí uhlohydráty při souloži/ schopnými orgasmu… Úplný soubor dostupného básnického a povídkového díla dcery novinářky Mileny Jesenské a architekta Jaromíra Krejcara, v padesátých letech přítelkyně Egona Bondyho, žijící vysoce rozháraným životním stylem v letech 1928–1981. Obsahuje jak ranou erotickou poezii „Honzy“ Krejcarové ze čtyřicátých let, jež vyvolala čtenářský a kritický zájem i v překladech do cizích jazyků, tak její dopisy Egonu Bondymu (včetně slavného „nejerotičtějšího dopisu české literatury“ z roku 1962), Jaroslavě Vondráčkové (z vězení v Pardubicích v roce 1967) a svému synu Janovi do německé emigrace v letech 1968–1972, povídkové sbírky Hrdinství je povinné, Nebyly to moje děti a osmnáct dalších povídek publikovaných v šedesátých letech časopisecky. Ukazuje Janu Krejcarovou-Černou jako vyzývavou, odvážnou autorku ryze undergroundového charakteru, což dokládá nejen publikovanými texty (především poezií), ale i dopisy a životem. Vyjma biografie své matky Adresát Milena Jesenská jde o úplné dílo Jany Krejcarové. Svazek uspořádala a doslovem opatřila polská bohemistka Anna Militzová, jež letos vydala i biografii Jany Černé Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse.hul

    • Autor:
    • Publikováno: 30. listopadu 2016

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,