Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Došlo do redakce

    Katarzia: Agnostika

    CD, Slnko records, 45:26 min.

    ddr-agnostika-album-co_fmtLoňská absolventka dramaturgie a scenáristiky bratislavské VŠMU Katarína Kubošiová alias Katarzia, jak zní její hudební pseudonym, sedmadvacetiletá dcera slovenské herečky Evy Pavlíkové, vydává své druhé CD, jež je opět očistnou/katarzní lázní – jak o své tvorbě mluví – pro ni samotnou a jistě i pro generačně spřízněné (především) dívky. Novodobá písničkářka – songwriterka, jak se dnes říká – ve svých písních, intimně laděných básních, vypráví o svých životních šrámech, pochybách a touhách. Poezie plná nenaplněných vztahů, bolesti na duši a erotiky. Doprovází se přitom nejen na kytaru, ale i na elektronické klávesy (microkorg, moog, rhodes), doprovázena křehkými, tepajícími beaty nenápadné, ale hudebně precizní – jakoby z jednoho „těla“ tvořené doprovodné kapely. Recituje, zpívá, decentně rapuje. Kdysi v jednom rozhovoru řekla: Jako dítě jsem sedávala s dospělými v divadelním klubu. Poslouchala jsem tam historky o všem možném, od umění, přes zralé vztahy, rozbité lásky, sex, vulgární vtípky obalené cigaretovým kouřem. Muselo se to na mně nějak odrazit… Snivá, sebezpytná deska vypráví o bolestné generaci singlů, kteří touží po lásce a vztahu, ale nedokážou s někým žít. Album dvanácti vyrovnaných, bolestných, na život si však nestěžujících písňových zpovědí bude mít křest – spolu s novou deskou Longital – 20. října v pražském Divadle Archa.hul

    František Šticha: O nepřesnosti našeho vyjadřováaneb Jazyk jako produkt intuitivního myšlení

    Academia, edice Lingvistika, 314 s.

    academia-o-nepresnosti_fmtPublikace vhodná pro každého, kdo se zabývá tvůrčím psaním či, obecněji, slovními projevy, kdo usiluje o co největší přesnost jazykového vyjádření svých myšlenek, ať je publicistou, vědcem, nebo slovesným umělcem. Knížka prezentuje a komentuje množství rozmanitých druhů jazykové nepřesnosti. Stručně seznamuje s těmi nepřesnostmi jazyka, které jsou již zabudovány v jeho systému, avšak hlavní pozornost soustředí na ty, které vznikají až při tvorbě textů (publicistických, uměleckých i odborných) – ať z nedostatečného úsilí o přesnost, ze snahy o stručnost, či z neznalosti přesného významu použitých slov nebo daného sdělení. Mnohé úvahy a příklady se jeví spíše malichernými a příliš precizujícími, nicméně je zajímavé se o nich dozvědět a zamyslet se nad nimi. Zvlášť při čtení konkrétních příkladů z internetu, novin a časopisů, od politiků (často je citován V. Klaus), překladatelů, a dokonce i od autorů krásné literatury, a to i takových jako M. Kundera, J. Škvorecký či J. Arbes.hul

    Pavel Z., T. S. Eliot: The Waste Land / Pustá země

    CD, Guerilla records, 48:33 min.

    pz-tse-thewasteland-pu_fmtHudebníku a básníku Pavlu Zajíčkovi se v roce 1982, kdy byl druhým rokem v emigraci, podařilo být několik nocí v londýnském studiu Cold Storage, které tehdy patřilo Chrisi Cutlerovi, i u nás díky Jazzové sekci známému avantgardnímu hudebníkovi (vedoucímu skupiny Art Bears). Za doprovodu vlastnoručně preparovaného piana tehdy nahrál (v angličtině) několik fragmentů z Eliotovy nejvýznamnější básnické skladby Pustá země. Vznikl temný, dramatický cyklus deseti různě dlouhých (od 1:41 do 10:29 min.) skladeb, jenž je nyní poprvé veřejně dostupný. Zajíček v něm využívá klavír nejen jako strunného nástroje, ale používá jej i jako perkuse, jezdí po strunách, brnká na ně, buší do víka. Bručí, šeptá, mumlá, jeho hlas se ozývá jakoby z dálky, občas je naopak naléhavý a intenzivní. Nahrávka tak s velkou emotivní intenzitou postihuje atmosféru a témata Eliotových vizí, jež se Zajíčkem – jak je z jeho tehdejší i pozdější básnické tvorby patrné – vysoce konvenují.

    I příběh samotné nahrávky je pozoruhodný: originál studiového pásu přivezl Zajíček do Čech, ale v roce 2002 byl zničen povodní. Letos se naskytla možnost speciální technologií pásek přehrát, ovšem jen jednou, přehráním se nevratně zničil. Nezdolný Váňa Bierhanzl tento krok učinil – a nahrávku se podařilo zachránit! Zvukař Ondřej Ježek ji pak ve svém studiu Jámor zmasteroval a grafik František Štorm připravil obal CD, na kterém jsou Zajíčkem zpívané fragmenty Eliotovy skladby v originálu i – v překladu Jiřího Valji – v češtině.hul

    • Autor:
    • Publikováno: 22. října 2016

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,