Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Došlo do redakce

    Vlasta Smoláková, Honza Petružela: Petr Lébl 50

    Institut umění – Divadelní ústav, Praha 2015, 90 stran.

    Doslo do redakce-Lebl _fmtPublikace k nedožitým padesátinám režiséra Petra Lébla (1965–1999). Nejedná se o žádnou studii či esej, ale o evokativní, výtvarně působivé album, jež sestavila osobnost na toto téma nejpovolanější – jeho dlouholetá spolupracovnice a propagátorka jeho díla Vlasta Smoláková. Typografickou stránku měl na starosti grafik Honza Petružela. Fotografie z inscenací a další – výrazný – výtvarný doprovod (Léblovy scénické a kostýmní návrhy, divadelní programy a plakáty, režijní kniha, deník…) doprovázejí krátké citace Léblových postřehů na téma divadlo. Součástí knihy je i DVD s trojicí videozáznamů představení monodramatu Milana Uhdeho Výběrčí s Léblem v hlavní (a jediné) roli, životopisné kalendárium, základní bibliografie a pexeso Léblových portrétů. Jedná se o druhý svazek (po Alfréd Radok 100) chystané řady obrazových publikací Institutu umění – Divadelního ústavu.hul

    Vladimír Merta: Podkrovní pásky 4CD, Galén, 53:26, 53:13, 55:19 a 72:10 min.

    Doslo do redakce-Merta_fmtHudebník, básník a písničkář Vladimír Merta (do DN 5/2016 o něm psal jeho kolega Oldřich Janota) oslavil 20. ledna sedmdesáté narozeniny. K této příležitosti se konal v pražském Paláci Akropolis čtyřhodinový koncert a vyšlo čtyřalbum jeho domácích nahrávek z roku 1976. Název je inspirovaný podobně laděným dvojalbem Boba Dylana Basement Tapes: Podkrovní pásky. Luxusně vybavený komplet obsahuje CD – Bití rublem, Svátky trpělivosti, Hodina vlka a Dobrodruh, celkem téměř čtyři desítky snad nejslavnějších Mertových písní, tajně natočených u něj ve Střešovicích. Většinu nástrojů hraje Merta sám, jen občas jej doprovází kytarista Jaroslav König, perkusista Jiří Pipek či (náhodně se na nahrávání objevivší) multiinstrumentalista Jiří Stivín. Výtvarně exkluzivně pojatý komplet je doplněn sedmdesátistránkovým bookletem s autorovou vzpomínkou na nahrávání, ediční poznámkou Lubomíra Houdka, texty všech písní s autorovými komentáři k nim a nechybí mnoho fotografií. Nezbytné pro všechny fanoušky Vladimíra Merty a sběratele české folkové hudby.hul

     

    Zdenek Merta: Hudba je zázrak

    Mladá fronta, Praha 2015, 165 stran.

    Zdenek Merta_Hudba_je__fmtZdenek Merta je muzikant, ale pokouší i literaturu. V útlé knížce Hudba je zázrak spojil úvahy o hudbě se vzpomínkami a těžko říct, co bylo prvotním popudem rozepsat se. Do textu Merta vstupuje až trochu naučnou úvahou z teorie hudby, po ní se vrací do hudebního mládí a prozrazuje, že šel na varhanní oddělení konzervatoře Na Rejdišti, aby nemusel na vojnu. Volně přechází do úvah, jak se na škole učí. A tak to jde pořád dál, vzpomínky se prolínají s úvahami o hudbě a hudebnících, které asi nejvíc ocení právě muzikanti nebo čtenáři s hudbou trochu víc obeznámení. Pro ty „hluché“ zbývají skvěle, stručně hutně výstižně vyprávěné události, zajímavé prostředím i lidmi, bohatě prošpikované historkami a trefnými replikami těch, které potkal. A že jich bylo! Zajímavých, méně známých i nejznámějších. A pak jsou tu zachycena muzikantská „moudra“, nemilosrdná, plná ironie, jak je v branži zvykem. Občas až zlá, jenže pravdivá. Přečíst si je by prospělo mnohým uměleckým i kritickým a teoretickým nadutcům. Merta se sympaticky nešetří a přiznává, že si je často vysloužil sám – třeba hned úvodní skvělé poučení od Karla Vlacha. Zvláštní je Mertovo vzpomínání i tím, že prošel různými hudebními oblastmi a v žádné nikdy úplně nezdomácněl. Zůstal zvláštním solitérem, a, myslím, právě proto si mohl všimnout nejmenších podrobností na lidech, událostech a věcech kolem sebe, které ti zdomácnělí nemohli postřehnout. I svou knihu definoval přesným autopostřehem: Toto je kniha o hudbě. Nedokážu však o své životní vášni psát odděleně od osobních emocí a zážitků. Jen snad na konec knihy vlepenou anketu několika celebrit na téma, jestli je hudba zázrak, bych oželel. A možná bych nazval knížku jinak – to nejlepší na Mertově textu je právě praktický pohled hudebního plebejce, který nenaletí na velká slova.HER

    • Autor:
    • Publikováno: 15. března 2016

    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,