Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dosky, které znamenají slovenský divadelní mikrosvět

    Společenské postavení divadla na Slovensku není na vysoké úrovni. Ničí je mnoho problémů, jako je například finančně podvyživený systém grantů, generační stagnace diváků i tvůrců, problémy v uměleckém školství, marasmus relevantní umělecké kritiky anebo absence výrazných úspěchů na mezinárodních přehlídkách a festivalech.

    Souvisí to s mnoha faktory, ať už historickými, politickými, ekonomickými anebo s – dnes tak často připomínanou – krizí hodnot. V mnohých ohledech si za problémy mohou sami divadelníci, jejichž síť je příliš malá na to, aby si mohli dovolit mezi sebou nekomunikovat a vzájemně si škodit (zatím to z nich pochopila jen skromná hrstka). Zkrátka, změnit myšlení a postoj k ostatním je těžká věc.

    Dosky

    Jedním ze způsobů boje za vylepšení obrazu divadelního umění mezi lidmi jsou divadelní ceny. Na Slovensku mají nejvyšší kredit ocenění Dosky, které se udělují každoročně od roku 1996. Celý projekt oceňování začínal poměrně skromně jako iniciativa divadelníků snažících se pozdvihnout společenské povědomí o divadle a upřít pozornost na výjimečné výkony konkrétních umělců v uplynulé sezoně. Hlad po takové reflexi vyvolal nebývalý zájem médií, odborné i laické veřejnosti, který přinesl anketě výraznou společenskou váhu, kterou ale až do dnešních dní nedokáže plně unést.

    Během čtrnácti let existence se anketa příliš nevyvinula. Rozrostla se jen o dvě kategorie na současných osm. Na tomto místě je třeba připomenout, že anketa má za cíl zhodnotit tvořivé činy profesionálních divadelníků ve všech žánrech.

    Za výrazný nedostatek ankety považuji výběr účastníků ankety. Jedná se o kulturní publicisty, zaměstnance Divadelního ústavu, Kabinetu divadla a filmu Slovenské akademie věd a Vysoké školy múzických umění. Většina z nich nemá časové možnosti vidět mnohé premiéry profesionálních divadel a divadelních seskupení. Často však ani vůli. Jestliže valná část z nich pracuje v Bratislavě, je jejich rozhled omezený na produkci divadel ze západu Slovenska a na hostování divadel v hlavním městě. Tento handicap je těžko řešitelným rébusem. Jiné závažné otázky vzbuzuje samotné hlasování, které bývá uveřejněné v časopise Divadelního ústavu Bratislava kød – konkrétne o divadle. Z publikovaných údajů je patrné, jak tomu kterému hlasujícímu chybí zodpovědnost, nadhled, čestnost a často i základní rozhled.

    Ať je ale statut ankety jakýkoli, její záměr se každým rokem naplnit daří a prezentace divadelních umělců se dostává i k lidem, pro které je divadlo spíše budovou než uměním. Tento fakt po čtrnácti letech pochopila konečně i Slovenská televize, když odvysílala v prime time záznam ze slavnostního večera.

    Jak 14. ročník dopadl?

    Výrazná překvapení se nekonala. Favority byla podle očekávaní nejvýraznější jména slovenského divadla známá i v zahraničí – režisér Roman Polák, scénograf Boris Kudlička a kostýmní výtvarník Peter Čanecký. Málokdo však čekal, že si obě ceny za herecký výkon odnesou herci z mimobratislavských scén. Tak jako každý rok, i tentokrát zaujala kategorie Objev sezony. Hlasující totiž opět „objevili“ režiséra Kamila Žišku, jehož jméno se v nominacích v této kategorii vyskytuje už potřetí od roku 2004.

    Zda výsledky hlasování skutečně odrážejí kvalitu, je těžké určit. V každém případě vystihují a reflektují slovenský divadelní organismus, který funguje a zřejmě i bude fungovat přinejmenším „svojsky“.

    Juraj Hubinák

    autor je odborným redaktorem časopisu kød – konkrétne o divadle
    (do češtiny přeložil
    hul)

    Hlad po takové reflexi vyvolal nebývalý zájem médií, odborné i laické veřejnosti, který přinesl anketě výraznou společenskou váhu, kterou ale až do dnešních dní nedokáže plně unést.

    Tento fakt po čtrnácti letech pochopila konečně i Slovenská televize, když odvysílala v prime-time záznam ze slavnostního večera.

    DOSKY 2009

    Cena za nejlepší inscenaci

    Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika, r. Mariusz Treliński (Opera Slovenského národného divadla Bratislava)

    Cena za nejlepší režii

    Roman Polák (Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová, Činohra Slovenského národného divadla Bratislava)

    Cena za nejlepší ženský herecký výkon

    Jana Oľhová – za postavu Sary (Sergi Belbel: Mobil, Mestské divadlo Žilina)

    Cena za nejlepší mužský herecký výkon

    Jevgenij Libezňuk – za postavu Lopachina (Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad, Divadlo Andreja Bagara v Nitře)

    Cena za nejlepší scénografii

    Boris Kudlička (Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika, Opera Slovenského národného divadla Bratislava)

    Cena za nejlepší kostým

    Peter Čanecký (Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová, Činohra Slovenského národného divadla Bratislava)

    Cena za nejlepší scénickou hudbu

    Marián Čekovský (Euripides: Medeia, Činohra Štátneho divadla Košice)

    Objev sezony

    Kamil Žiška a Zuzana Palenčíková (koncept inscenacie A budeme si šepkať, Slovenské komorné divadlo Martin)


    Komentáře k článku: Dosky, které znamenají slovenský divadelní mikrosvět

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,